close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Se mnou se bát nemusíš 9.

17. března 2010 v 1:00 | Ainikki |  Se mnou se bát nemusíš
autor: Ainikki

Tom před sebou tlačil již téměř z poloviny naplněný nákupní vozík, zvolna projížděl uličkou s těstovinami, a Bill mu na tu kupu přidával další a další věci. Vůbec si nedovedl představit, jak tohle chlapec odtáhne jen v rukách sám domů. Sice část nákupu patřila jemu, ale i tak mu toho připadalo hodně a to ještě nedojeli k mléčným výrobkům. Až tam přibudou nějaké ty jogurty, sýry a máslo, váha i objem o to víc naroste.


"Tenhle kompot mám moc rád." Ukázal Bill na plechovku se zavařenými broskvemi a šup. Už přistála ve vozíku.
"To neuneseš." Tom konečně vyjádřil svoje obavy. Doteď jen mlčky chodil za Billem a pozoroval ho, jak si prohlíží jednotlivé potraviny, vybírá a ukládá je do košíku. Jemu samotnému již připadalo, že by si s tím docela máknul. Minimálně by byl pěkně rozmrzelý, kdyby ten odnos byl na něm. Úplně živě měl před očima, jak by se mu ta plastová ucha igelitových tašek zařezávala do rukou. A co teprve takový Bill? Ten se pod těmi taškami zláme. Možná svoje představy malinko dramatizoval, ale nemohl si pomoct. Péče o Billa se prodrala na první místo. Svrbělo ho na jazyku, že chlapce přesvědčí o odvozu autem až domů, ale Bill nad jeho poznámkou jen mávl rukou.
"To je v pohodě. Jsem na to zvyklej. Navíc to mám od zastávky pár kroků."

Tom si jen nenápadně povzdechnul a dál Billa následoval. Ulevilo se mu, když dlouhovlasý klučina k tomu všemu přidal jen pár lehkých maličkostí a zamířil konečně k pokladnám. Nikde žádná fronta, proto mohli rovnou zboží začít vykládat na jezdící pás. Bill oddělil Tomovy a svoje potraviny zarážkou a na svou část přidal ještě tři velké igelitky. Tom utrousil něco o tom, že na tu hromadu jich bude potřeba minimálně pět, ale Bill to už uměl docela dobře odhadnout, takže všechno se mu do těch tří bez problémů vešlo. Slečně prodavačce podal bankovku na zaplacení a Tom mezitím Billovy věci vrátil zpět do vozíku. On už měl svých pár drobností zaplacených, takže mu nic nebránilo, aby se rozjel na parkoviště. Bill ho po pár krocích doběhl.

Tom vše uložil do kufru auta a o pár minutek později to zase tahal ven. To když spolu dojeli na nádraží S-Bahnu, aby se Bill mohl včas dostat domů. Bylo za deset minut šest, to znamená, že to měli tak akorát. Billa nechal nést jednu tašku a sám popadl ty zbývající dvě. Hodlal mu to co nejvíce usnadnit, dokud mohl. Vysupěl s tím schody k nástupišti a úlevně to postavil na zem. Napřímil se a chňapl po Billovi. Za ruku si ho přitáhl blíž k sobě a schoval ho v náručí.
"Zavolám ti." Sliboval, ševelíc mu do ucha. "Budeš mi chybět." Toma se zmocnila melancholie. Těch pár hodin s Billem jim tak neuvěřitelně rychle proklouzlo mezi prsty a on se jen těžce vyrovnával s myšlenkou, že ho opět celé dva dny neuvidí. Bill sice přislíbil, že by se mohli vídat i o víkendech, ale i když se na to neptal, podvědomě tušil, že tuhle sobotu a neděli Bill ještě na mysli neměl.

"Ty mně taky." Ujistil ho Bill. "Určitě zavolej. Budu čekat." Žádal a otíral se při tom svojí tváří o tu Tomovu.
"Spolehni se." Tom se pokusil na rtech vyloudit úsměv, ale když viděl v dálce blížící se vlak, vzdal to a raději Billa políbil. Byl to procítěný a hladový polibek, protože jim musel vydržet na dny, které ležely před nimi jako nějaký strašák.

Tom ze země rychle sesbíral tašky a poponesl je k nejbližšímu volnému sedadlu ve vagonu. Naposledy Billa líbnul a dřív, než se zavřely dveře, vyběhl ven. Pak už zbývalo jen zvednout ruku a zamávat tomu, jenž ukradl jeho srdce. Neuvědoměle mu povadnul výraz ve tváři, když se mu černovlásek ztratil z dohledu. Vrazil ruce do kapes a loudavým krokem se vydal zpět k autu. Co jen teď bude dělat s blížícím se volnem, neměl ani tušení.

Billovi se hlavou honily podobné myšlenky. Ne snad, že by očekával, že se bude nějak zvlášť nudit. To on si nějakou činnost najde, a když ne on, tak se mu o ni postará Brenig. Jen věděl, že bude Toma skutečně postrádat. Ty víkendy se s Tomovým vpádem do jeho života najednou zdály tak šedivě pochmurné a především zdlouhavé. Nikdy dřív mu čas tak pomalu neutíkal.

Byl na místě. Rychle hmátl po uchách od igelitek, zmáčkl kulatý knoflík pro otvírání dveří a vystoupil ven. Věděl, že velká ručička se už přehoupla přes celou, tudíž je po šesté hodině, a měl by si pospíšit. Přidal proto do kroku, jak jen mu to jeho objemný náklad dovoloval. Ignoroval bolest a ztuhlost prstů, které už začínaly protestovat proti té tíze, a rychle se prosmekl brankou. Vyšlapal pět schodů k hlavnímu vchodu, odhodil tašky a v kabelce zalovil pro klíče. V předsíni se rychle zbavil kabátu a bot a tiše a rychle jako lasička zaplul do kuchyně. Televize sice běžela, ale na majitele domu nikde nenarazil. Pak uslyšel spláchnout záchod a kroky na chodbě.

"No to je dost, že jsi tady." Ucedil místo pozdravu zhruba šedesátiletý muž v hnědých manžestrácích a flanelové kostkované košili, pod kterou se mu rýsoval nevzhledný pivní mozol. Vlasy měl šedivé a značně prořídlé, a těch pár chomáčků, co mu na hlavě ještě zůstalo, trčelo do všech světových stran. Figurka vskutku radost pohledět.
"Dobrý den." Řekl Bill vycepovaně a dál se věnoval uklízení potravin, které nakoupil. Když bylo vše uložené na svém místě, sáhl do kapsy svých kalhot a vytáhl odtamtud účtenku za nákup. Ukázal ji Brenigovi. Ten bez námitek šel pro svoji peněženku a na stůl před Billa vysázel přesnou půlku. V tomhle byl muž čestný. Netahal z Billa peníze. Společná domácnost, společné účty. Bill shrábnul bankovky a pár drobných mincí a uložil je do své tašky, kterou po svém příchodu postavil vedle krabice, kam házeli papírový odpad.

"Co máš dnes v plánu vařit?" Zeptal se dědek, ale odpověď vlastně ani nečekal a rovnou diktoval. "Dal bych si něco pořádnýho. Udělej pečený brambory a kus flákoty."
"Ano, pane."

Bill se dal rychle do práce. Neměl strach, že by to nestihnul na požadovanou hodinu, každopádně času nazbyt neměl. Oškrábat brambory pro dva bylo ve vteřince. Na menší kousky je pokrájel do pečící misky, posypal trochou grilovacího koření, přidal na hrubo nakrájenou cibuli a kapku oleje a vložil vše do trouby. O to už se v podstatě nemusel starat. Jen pohlídat, aby je nepřipálil. V lednici našel jednu rozmraženou kotletku a pro sebe si udělal plátek kuřecího. Maso mít nemusel, jen občas si dal již zmíněné kuře. Brenig po celou dobu seděl v kuchyni u jídelního stolu, před sebou rozložené noviny a otevřenou láhev piva, ze které co chvíli hlasitě usrknul. Předstíral, že je velmi zaujatý svým čtivem, ale Bill moc dobře věděl, že více než článkům v tisku se věnuje zíráním na něj.

Pár minutek po sedmé už před něj pokládal vonící talíř. Pěstoun ochotně odložil noviny stranou, a aniž by snad utrousil jediné slovíčko díků, vrhnul se na jídlo. Bill si ke stolu přisedl také a zvolna jedl svou porci, která byla poloviční než ta staršího muže. Nemluvili. Ozývalo se jen hlasité mlaskání a funění, které u jídla jeho pěstoun vydával, co si pamatoval. Když vyluxoval i ten poslední drobeček, odsunul nádobí stranou, hltavě do sebe vyklopil zbytek piva a rozvalil se v židli.

Bill po něm automaticky všechno uklidil, stoupnul si ke dřezu a napouštěl vodu na špinavé nádobí.
"Dneska se ti to povedlo." Ozvalo se od stolu. To znamenalo jediné. Brenig byl v dobrém rozpoložení, jinak se nestávalo běžně, aby ho za něco pochválil.
"Děkuju. Jsem rád, že vám chutnalo." Otočil se na něj Bill od linky a doprovodil to o úsměv. Hodlal jeho nálady využít a vymámit tak z něj svolení, aby mohl trávit více času mimo dům. Už nějakou dobu přemýšlel nad tím, jakou zástěrku si vymyslet, aby byl pěstoun svolný, protože nepřipadalo v úvahu, aby mu na rovinu řekl, že si našel přítele. To by ho jenom popudil.

"Pane Brenigu." Oslovil ho uctivě. Když k němu muž zvedl oči na důkaz, že vnímá, pokračoval Bill dál. "V práci mám jednu kolegyni. Je to asi čtyřicetiletá moc milá paní a má dvě malé děti. Slečna, co jí je hlídala doposud, už dál nemůže a ona se mě ptala, jestli bych to třeba nechtěl dělat já. Řekl jsem, že si to rozmyslím. Já bych ale moc rád. Prosím, směl bych?" Chtěl vědět Bill a v duchu se div nezačal modlit, jak úpěnlivě si přál, aby na to ten chlap kývl.

Brenig na něj ihned nevyrukoval se striktně zamítavou reakcí, což chlapec považoval za docela dobré znamení. Poposedl si na židli a doslova rentgenoval Billa pohledem.
"A kdy by to mělo být?" Upřesňoval si.
"Ta paní chodí v pátek a v sobotu od čtyř do šesti zpívat do sboru. A v sobotu nebo v neděli večer potom ven s kamarádkami. Samozřejmě bych to nedělal zadarmo a nikdy by to nezasáhlo do mých povinností tady." Ujišťoval ho.

Brenig se podrbal v zátylku a dlouze se zamyslel. V podstatě na tom ale neshledával nic závadného. On se vždy jen snažil Billa separovat od možnosti, aby se seznámil s někým, kdo by ho od něj později odtáhnul. V tomto případě to ale nevypadalo, že by něco takového hrozilo. Teď jen jestli to od něj nebude příliš velkorysý ústupek a kluk mu nezačne vlčet. Se dvěma malými haranty a jejich matkou by snad ale ani neměl.
"A to se jí o ta děcka nemůže postarat manžílek?" Napadlo ho ještě.
"Jsou rozvedení." Vypálil Bill pohotově. Samotného ho překvapovalo, jak bez uzardění lže. Zamlčet nějaké drobnosti, to ano. To už párkrát udělal. Nikdy si ale nevymyslel takhle celý nepravdivý příběh. Nebylo mu po chuti, že to dělá, ale touha být s Tomem, byla mnohem silnější.

Z dědka dlouho nic nelezlo. Ošíval se na židli a snažil se v tom najít sebemenší důvod, proč to Billovi zakázat.
"A kdy se tak vrací, když jde ven s těma bábama? Nehodlá tě tam snad držet přes noc?"
"Nene. Říkala maximálně do půlnoci." Vyvrátil mu Bill jeho obavu. "Prosím." Žádal, když Brenig znovu jen mlčel a bylo na něm vidět, jak se mu to vše přemílá v hlavě. "Budu poslušný a udělám, co jen si budete přát." Sliboval a přistupoval blíž k němu. Brenig si Billa mlsně přeměřil.

"Možná, že by to i šlo." Uvolil se, když si chlapec před ním rozepnul kalhoty.


Bill raději ještě jednou nehlučně seběhl schody do přízemí, aby se přesvědčil, že Brenig zařezává u televize s mísou chipsů v klíně, rychle vyhopkal zpět nahoru a zamkl za sebou dveře od pokoje. Zhruba před půl hodinkou si všiml zmeškaného hovoru od Toma, ale to se ještě pohyboval dole, takže na to neměl jak reagovat. Teď si zalezl do postele a peřinu přetáhl přes hlavu. V tomhle svém malém úkrytu rozsvítil displej telefonu a navolil "psát zprávu".

Ahoj, Tomi. Tys volal? Promiň, měl jsem vypnutý zvuk, ale už jsem na příjmu. Líbá Bill

Bill se na ta písmenka připitoměle culil a pak dal odeslat. Sotva mu stačil dojít výpis o doručení, Tom mu volal nazpět.
"Ahoj." Vyhrknul do mluvítka, když přijal hovor.
"Ahoj." Odpověděl duchaplně Tom a v aparátu se rozhostilo ticho.
"Proč voláš?" Optal se tedy Bill.
"Chtěl jsem tě jen slyšet." Přiznal mladý muž, že se rozhodně nic velkého za jeho telefonátem neskrývá. "A jak se máš? Jak jsi to zvládnul s nákupem?"
"V pohodě. Říkal jsem, že to nebude problém." Poslouchal Billův hlas ve sluchátku, a při tom si pod sebe strkal nohy, aby se mu na sedačce, kde právě byl, pohodlněji sedělo.
"Tak to jsem rád. A co jsi vařil dobrýho?"
"Pečený brambory a přírodní plátek." Tomovi se do úst nahrnuly sliny. To skutečně neznělo vůbec špatně.
"Jejejej. To mi ani neříkej. Já měl mraženou pizzu." Zaskučel.
"Vážně? Ale, Tomi, tu když strčíš do trouby, tak ona potom už zmrzlá není."
"Tak sranda?!" Na oko soptil Tom, a při tom s pobavením poslouchal, jak si Bill na druhé straně tlumeně bublá do dlaní.
"Jen trošku. Nezlobíš se, že ne?"
"Vůbec ne, ty blázne. Jsem rád, když vtipkuješ, a ještě radši, když se tomu pak sám směješ. Mám rád tvůj smích." Upřímně mu Tom přiznal. Byla to pravda. Bill, když se smál, vyloženě svítil. Tedy alespoň Tom měl ten pocit, že září do všech stran jako malé sluníčko.

"Mám pro tebe skvělé zprávy."
"Vážně, tak povídej." Vybídl ho Tom a netrpělivě čekal. Z Billova hlasu bylo patrné, že je z nich nadšený, tudíž nepochyboval, že on bude taky.
"Každý pátek spolu můžeme být jako dneska. Do šesti hodin. Pak chvíli odpoledne v sobotu, a potom v sobotu nebo v neděli večer až do půlnoci. Co na to říkáš?" Vychrlil na něj a čekal, co Tom na to.
"Páni," Vydechl muž s copánky. "Nečekal jsem, že to zařídíš tak rychle." Vážně byl překvapený. Počítal, že bude Billovi chvíli trvat, než uvede věci do pohybu. Když si v hlavě prokalkuloval, kolik času mu vlastně Bill nabízí, zrovinka radostí do stropu se mu skákat nechtělo. On by s ním s chutí byl mnohem víc, každopádně to byl odrazový můstek, a i za něj byl rád. Rozhodně to bylo lepší než nic. "Je to super. Tak na příští víkend vymyslíme nějaký fajn program." Plánoval hned Tom.
"Jo, a nebo taky…" Bill se kousl do rtu. "Můžeme být u tebe." Dopověděl a zatajil dech v očekávání, jak Tom zareaguje. Ten jen prudce vydýchl nosem a zřetelně cítil, jak mu cuklo ve slabinách, protože si po téhle Billově větě vybavil, co se tu dnes odpoledne odehrálo. Na sucho polkl.
"No… to můžeme taky."

betaread: Janule
 


Anketa

Jsem pravidelný čtenář povídky: Se mnou se bát nemusíš

<3 100% (154)

Komentáře

1 tenshi88 tenshi88 | 17. března 2010 v 8:06 | Reagovat

Oh, já věděla, že ten chlap je úchyl. :D :D Mno co, třeba se jen dívá, ne? :D :D Ale překvapilo mě, že Bill to bere tak v pohodě a ještě ku svému prospěchu. :D
Doufám, že nezjistí, že mu Bill lže...to by asi nebylo dobré.
Tahle povídka bude hodně dlouhá, že?
:-D

2 Áďa Áďa | 17. března 2010 v 10:26 | Reagovat

hele, co následovalo po rozepnutých kalhotech? tos mi udělala schválně, žes to nerozpitvala! jako víš kolik věcí si můžu pod tímhle označením představit? od koukání se přes chmatání až po kdovíjaký prasárny...
no já věděla, že ten dědek nebude nic dobrýho... pedofil jeden!!!
a až se Bill s Tomem naserou, tak mu Billí uteče ze dne na den a dědek ostrouhá :-) :-P

3 Ainikki Ainikki | Web | 17. března 2010 v 12:30 | Reagovat

[1]: Když se mu to v podstatě děje už šest let, tak řekněme, že to prostě něco na co si zvyknul. Ví, že se toho nezbaví, a když bude dělat zle, tak to bude horší, proč by toho teda nevyužil alespoň ve svůj vlastní prospěch. :-)
A jak to bude dlouhé, vůbec netuším. Rozhodně by to mělo mít víc dílů než Reinkarnace, ale já nic převratně dlouhého psát neumím, takže nějakých padesát dílů a víc vůbec nehrozí. :-)

[2]: Pedofil to není. Billovi bylo už šestnáct, když k němu přišel. :-D
A ještě není čas, aby jste se dověděli, co tam s ním ten dědek vyvádí. ;-)
A myslím, že spíš než Bill se nasere Tom. No, uvidíme, jestli to bude princ na bílém koni a nebo nechá Billa, aby si svoje problémy řešil sám... :-)

4 Áďa Áďa | 17. března 2010 v 12:40 | Reagovat

no to si piš, že to bude princ, ale místo na bílým koni se přiřítí v Audině a místo kordu vytáhne paragraf o omezování lidských práv a svobod :-D

5 Zezule Zezule | 17. března 2010 v 15:56 | Reagovat

hmmmm dobrý ;-)

6 Julianna Julianna | 17. března 2010 v 16:05 | Reagovat

wow, tak jsem si teď najednou přečetla všech 9 dílů a musím říct, že jsem vyloženě nadšená;) poslední dobou nemám bohužel moc času na čtení povídek, takže jsem ráda, že jsem našla takovou kvalitní ;-) rozhodně budu číst pravidelně, už se moc těším na další díl, opravdu mě to zcela dostalo :-) skvělá práce, Ainikki ;-)

7 Mei Mei | 17. března 2010 v 16:25 | Reagovat

krypl jeden starej...

8 Sajü Sajü | Web | 17. března 2010 v 17:17 | Reagovat

Jsem z toho značně vykolejená, neboť nemám potuchy, co si mám myslet o Billovi... o___O Trošku mi to zamotalo hlavu, fakt, že si rozepnul kalhoty před tím dědkem, mi jasně napovědělo, OČ půjde... takže jsem z toho vážně trošku mimo s otázkama, jestli si to Bill užívá nebo co, ale přesto v něm vidim malýho, nevinnýho Billího ... nechci pomyslet na to, co by se dělo, kdyby se to Tom dověděl, ale těším se na další díl ♥ nádherné! to tvoje popisování S-bahnu mi nahání husinu, jen si to vybavim :D

9 Ainikki Ainikki | Web | 17. března 2010 v 17:27 | Reagovat

[6]: Tak vítej. Jsem ráda, že jsi sem zavítala a povídka se ti líbí. :-)

[8]: No co by se mohlo dít. Hezky by Brenigovi poděkoval, že mu ho tak pěkně zaučil... :-D
Ne, neboj. Nic tak převratně děsivýho se tam neodehrálo. ;-)

10 Isa :) Isa :) | 17. března 2010 v 18:29 | Reagovat

Úžasný díl!!! =) Těším se na další pokračování <3 =)

11 zuzana zuzana | 17. března 2010 v 20:04 | Reagovat

fuj, to staré nechutné prasa... Keď si to v tom momente ukončila bez absolútnej nápovedy, čo sa bude diať ďalej, tak mi mihali hlavou tie najhoršie scenáre. Ale potom sa mi zdal Bill celkom v pohode, takže to nebol asi ten najhorší prípad, neverím, že by si človek na niečo také zvykol - hoci aj po niekoľkých rokoch... Kedy sa dozvieme, o čo tam vlastne šlo?
A dúfam, že v nasledujúcom dieli bude iba Bill s Tomom, žiaden pán B... nech na nás dýchne mega dávka pozitívnej energie :D

12 Ainikki Ainikki | Web | 18. března 2010 v 11:27 | Reagovat

[11]: Jojo, příští díl bude jenom s nima. ;-)
A kdy se dozvíte, o co tam šlo, to sama ještě nevím, protože v tom, co mám napsané, se to zatím neobjevilo. Ale je to v plánu na dobu, kdy se tzo jakoby doví Tom, tak potom to budou vědět i čtenáři.  8-)

13 Teddy Teddy | 18. března 2010 v 13:43 | Reagovat

Tak jsem si nemohla pomoct a zkrátila jsem si čekání na další díl tady místo na twincest.blogu. A nelituju. I když... Milý pan pěstoun mi dělá vrásky na čele.
Myslela jsem si, že jde jenom o nějakej psychickej teror, maximálně nějaký to bití, ale tohle se mi přestává líbit. Je to děsivý, protože to vypadá, že si na to Bill už zvyknul a dokonce toho využívá.
Doufám, že mu Tom časem pomůže, ale předpokládám, že by měl, když už je ten právník :)
Díky moc, Ainikki, tahle povídka je vážně úžasná :)

14 Eclipse Eclipse | Web | 18. března 2010 v 15:08 | Reagovat

Kurnik! Teda, ale jako tohle je hodně špatnej vtip... :( No chápu, je to sice teprve devvárý díl, ale už takhle poodhalit pravdu a zase to nechat otevřený :D Jasně, to by nebyla pak žádná povídka ;) Hrozně se mi to líbí. Jinak... jsem opravdu zvědavá co se stane, když to preskne a Tom se naštve... a možná půjde zmlátit toho souseda :D Toho šedesátníka... Bill ho bude bránit už to vidím :D Nebo takhle... to jsem možná moc přehnala. Nebude ho bránit jako bránit, ale když říkáš, že už je na to zvyklý a bere to tak nějak celkem v pohodě, tak... no radči nic ještě napíšu úplně něco jinýho a ztrapním se :D

15 Madisoon Madisoon | E-mail | Web | 18. března 2010 v 18:34 | Reagovat

No fuj, ten nechutný starý odporný prasák :-!
Sice nejsem moc originální, už to přede mnou někdo napsal, ale bylo to to jediné, co mě napadlo, když jsem si přečetla ten náznak, co se tam dělo... a k tomu popis toho dědka. Napsala jsi to tak realisticky, až jsem se otřásla odporem.
Nechci soudit, dokud nemám víc informací, ale Billovo chování rozhodně normální není. Jasně, je na to zvyklý. Jasně, žije tam kvůli přání své matky, která je mi mimochodem velmi nesympatická - nejdřív nasilnickýho chlapa, pak prasáckýho úchylnýho souseda. To musela být taková ta typická ušlápnutá chudinka, která navíc pokazila mládí svému dítěti. Ne, žádný soucit s ní nemám.
Zpět k tomu Billovi. Buď postrádá nějaké základní morální hodnoty, protože jestli si nechal udělat, co si myslím, tak u mě teda klesl. Asi bude základní problém v tom, že si musí uvědomit, že není povinován bydlet s tím úchylem jen proto, že si to přála jeho ubohá matinka, kterou sice mohl milovat jak chtěl, ale to z ní nedělá svatou a už vůbec neměla pravdu. Takže se Bill musí osamostatnit, hned jak si uvědomí, co za pokřivený život žije.
A já být Tomem, tak mu to po zjištění jen tak neodpustím. Pokud se tedy vyplní moje domněnka, že tam probíhá zřejmě orální sex, patrně oboustranně, vzhledem k tomu, že je Bill tak zkušený, co se týče poskytování, a navíc to rozepnutí kalhot před Brenigem mi tam evokuje tu vzájemnost.
Trochu jsem se dneska rozjela, ale aspoň vidíš, jak mě to rozhořčilo:-) Navíc mi to připomnělo jeden dokument, který jsem nedávno viděla - Deliver us from evil, což je o jednom z těch kněží, co v Americe zneužívali děti. Sice jsem se na to dívala s krajním znechucením, církev je prohnilá do základů a nic dobrého v ní není, ale bylo to dost emotivní, především zpovědi těch obětí, dneska dospělých lidí, které to napořád poznamenalo. Řada z nich není schopná žít normální život... a ten parchant si žije v pohodičce v Irsku či kde, v pěkném domečku a usmívá se do kamery jako by byl svatoušek. Vážně mi ho tohle připomnělo, i ten popis by docela seděl:-)

Tome, už tam na ně vlítni, ať víme, co se tam teda děje za nepřístojnosti. Jestli jsem přeháněla, nebo to je naopak horší, než se mi zdá.

16 Ainikki Ainikki | Web | 18. března 2010 v 19:04 | Reagovat

[15]: Ten zelenej smajlík je vševystihující. :-D

Začnu nejdřív obranou matky. Ano svým způsobem to byla taková ta uťáplá nanynka, co se nikdy nedokázala postavit násilí svého muže, ale podotýkám, že o tom jaký je ve skutečnosti Brenig, neměla ani potuchy. Ten se vždy jevil jako dobrý přítel rodiny (i když ona ho asi ve své podstatě moc dobře neznala, spřáhnutý byl spíše s jejím mužem) a k Billovi se choval stylem: hodný strejček od vedle. Ona si tenkrát doopravdy myslela, že si Bill polepší, minimálně oproti otci.
A jestli Bill postrádá morální hodnoty... Až tak bych to snad nenazvala. Spíš pokřivené vnímání toho včem žije. On si jen vybírá to menší zlo.
A Tom se bude na nějakou tu akci chystat co nevidět. Mám v plánu start nacpat do jedenáctého dílu, ale radši ještě nebudu předbíhat. Podle některých nedočkavých komentářů začínám mít pocit, že se třeba oproti Reinkarnaci, která skončila pomalu hned jak začala, s dějem hrozně táhnu, tak jen doufám, že pod nátlakem některých se mi to pak najednou nepovede moc rychle spláchnout všechno dohromady. :-)

A co se týče tvého odhadu toho, co se tam děje... Řekněme, že úplně mimo nejsi, ale určitá odchylka tam je. 8-)

17 Kattys Kattys | E-mail | 18. března 2010 v 22:25 | Reagovat

Páááni, Bill je ale vynalézavej, ten páteční sbor od čtyř do šesti,  ten mě tedy dostal :-) Je vidět, že zná pravidla hry, a je mu jasné, kam až může zajít. Doufám, že Tom se nenechá opít rohlíkem, a jak moc pěkně napsala Áďa, vřítí se na místo činu se spoustou paragrafů a zjedná pořádek! :-)
Nad pěstounem se rozčilovat nebudu, to už zde udělali jiní, počkám si, jak se to celé vyvine. :)
Jen jsi mě trošku vyděsila poznámkou o urychlení děje. Skutečně by mě dost mrzelo, kdyby ses nechala ovlivnit případnými netrpělivci, děj ti tak nádherně plyne, nemám pocit, že by bylo cokoliv potřeba urychlovat. :-)

18 Madisoon Madisoon | E-mail | Web | 19. března 2010 v 13:48 | Reagovat

[16]: Nenech se od nikoho popohánět, pěkně to napiš podle sebe:) Tohle je důvod, proč nemůžu psát a hned díly zveřejňovat, protože bych se nechala ovlivnit názory jiných. Chce to asi víc odolnosti, než mám. Ale ty ji máš, takže se nebojím, že by ses nechala zahnat někam, kam nechceš:) Souhlasím s Kattys, nic není potřeba urychlovat, je to perfektní :-)

19 Joana Joana | 20. dubna 2010 v 22:31 | Reagovat

Mno, možná se trochu i děsím toho, kdy se vytasíš s detaily vztahu pana domácího s pivním mozolem a našeho roztomilého archiváře. Ale jedno ti řeknu, vůbec se mi to nelíbí! Dobytek! Grrr... Nechodí Tomi kromě do posilovny i na karate? Judo? Thaibox? O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama