autor: Joana
Možná že jsou to momenty nad kouřícím hrnkem černé kávy, nebo klečení u pelíšku vašeho nejlepšího a nejvěrnějšího přítele, když vydechuje naposledy. Možná, že první sněhové vločky, které kdysi ukončily jednu lásku, jen mají rády šťastné konce, a proto zazářily na vlasech mladé ženy, když procházela zahradou a jiskra z jejich plamene přeskočila do srdce muže, který pozoroval její kroky v úkrytu za záclonou. Existuje tisíc vysvětlení a možná že z nich není pravdivé jediné, možná že až tisící prvý důvod byl ten, pro nějž stálo za to se zamilovat. Ale potřebuje láska vysvětlení?
Dny pomalu plynuly a klouzavě přecházely v týdny, zatímco Jasmin s Tomem zůstávali spolu zavřeni v domě uprostřed ničeho. Byl jediný, kdo ji držel za ruku, když oplakávala Nera a nemohla v noci spát. Byl tam, stejně jako tolikrát v minulosti. Mávnutí kouzelného smazalo všechny roky a uzavřelo je do bubliny, v níž minulost neexistovala. Do světa, v němž oba odkládali důležitá rozhodnutí a snažili se předstírat, že se chyby a přešlapy, jichž se dopustili, vypařily nad rozpálenými kamny.
Ale přesto nešlo na minulost zapomenout docela. Mína Tomovi vyprávěla příběh, který ji dostal až sem a on jen tiše poslouchal osud ženy, jejímuž kouzlu den za dnem propadal hlouběji. Večerní vyprávění, díky nimž jí poznával víc a víc a chápal, co Billa nutilo dotáhnout jejich vztah až na samý konec, za čím vězela jeho neochota se jí vzdát. Jen na pochopení smutku, co obratně ukrývala, si musel ještě nějaký čas počkat, čímž ale mnoho předbíháme dění. Většina hovorů probíhala v příjemně intimní atmosféře hořícího krbu.
"Bylo to hrozně zvláštní, víš? Noc, kdy jsem ho v našem zachránila před problémy, jsem si poprvé uvědomila, že vlastně vůbec není starý. A taky mi došlo, že nemůže věčně sedět zavřená ve věži a čekat, kdo se ke mě prostřílí. Naši si stále myslí, že jsem to udělala dědovi na truc, ale myslím, že tátu moje citové záležitosti moc neberou." Zasmála se Mina a upila z hrnku čaje.
"A co máma? Skoro o ní nemluvíš..."
"Máma? Moje máma je magor, ještě pořád. Od doby, kdy žijou s tátou ve Švýcarsku se hrozně angažuje v ekologickém zemědělství. Žije ve svém světě, jako my všichni, asi rodinná deformace. Víš, myslím si, že přivdání se do naší povedené rodinky s sebou nutně nese touhu před nima utéct, ukrýt se a nevidět je, což máma dotáhla k dokonalosti. Když jsem já a kluci z rozkazu dědečka museli na super bezva nudný školy, vrátila se do rodného Švýcarska a tátu vzala s sebou, on hodně cestuje a ona se věnuje farmě. Jednou tě tam musím vzít, bude se ti líbit, pobíhá v holinách a montérkách od stájí přes zahradu, do jejich luxusní vily, což náhodný návštěvníky dost překvapuje." Rozesmála se a vyprávěla příběhy o lidech, hledících v mramorové hale na paní s vidlemi.
"Jezdíš za nima hodně? Nepamatuju se, že bys mluvila o cestách do čokoládový země."
"Máme takový korespondenční vztah, moc se nevídáme, ale díky dlouhým dopisům přesně vím, která kráva se otelila. Víš, máma přenesla tu lásku na zvířata, když věděla, že nás už možná neuvidí, že zůstaneme u dědy. Říkám, ochranná ulita."
"A co máma? Skoro o ní nemluvíš..."
"Máma? Moje máma je magor, ještě pořád. Od doby, kdy žijou s tátou ve Švýcarsku se hrozně angažuje v ekologickém zemědělství. Žije ve svém světě, jako my všichni, asi rodinná deformace. Víš, myslím si, že přivdání se do naší povedené rodinky s sebou nutně nese touhu před nima utéct, ukrýt se a nevidět je, což máma dotáhla k dokonalosti. Když jsem já a kluci z rozkazu dědečka museli na super bezva nudný školy, vrátila se do rodného Švýcarska a tátu vzala s sebou, on hodně cestuje a ona se věnuje farmě. Jednou tě tam musím vzít, bude se ti líbit, pobíhá v holinách a montérkách od stájí přes zahradu, do jejich luxusní vily, což náhodný návštěvníky dost překvapuje." Rozesmála se a vyprávěla příběhy o lidech, hledících v mramorové hale na paní s vidlemi.
"Jezdíš za nima hodně? Nepamatuju se, že bys mluvila o cestách do čokoládový země."
"Máme takový korespondenční vztah, moc se nevídáme, ale díky dlouhým dopisům přesně vím, která kráva se otelila. Víš, máma přenesla tu lásku na zvířata, když věděla, že nás už možná neuvidí, že zůstaneme u dědy. Říkám, ochranná ulita."
...
Představovat si o dvě desítky let starší Jasmínu v teplákách, jak dojí mléko, bylo k popukání. Nosil bych jí džber a chodil bych loukama v kostkované košili s pasteveckým psem v patách...
Skoro mě děsí, jak lehce si představuju budoucnost s ženou, co není moje. Že bych se pro ní vzdal všeho co mám a klidně s ní odešel do hor, pokud by si to přála. A nejvíc mě děsilo, že Bill to ví, tušil jsem z našich telefonních hovorů, co si myslí a děsilo mě, že si spoustu věcí uvědomí dřív, než si je já sám dovedu připustit. Ale když položila hrnek a odešla do kuchyně, cosi se zlomilo a já věděl, že pro mě v danou chvíli není jiné cesty.
Skoro mě děsí, jak lehce si představuju budoucnost s ženou, co není moje. Že bych se pro ní vzdal všeho co mám a klidně s ní odešel do hor, pokud by si to přála. A nejvíc mě děsilo, že Bill to ví, tušil jsem z našich telefonních hovorů, co si myslí a děsilo mě, že si spoustu věcí uvědomí dřív, než si je já sám dovedu připustit. Ale když položila hrnek a odešla do kuchyně, cosi se zlomilo a já věděl, že pro mě v danou chvíli není jiné cesty.
Z nás dvou nejspíš byla lepším čtenářem myšlenek ona, jinak si nedovedu vysvětlit zvláštní pohled, který mi na chodbě věnovala, než udělala krok blíž, krok, který nás už navždy odsoudil do pekel. Pohladil jsem ji po tváři a cítil na hřbetu ruky její teplý dech. Rukama mě chytila kolem krku v tom samém okamžiku, kdy jsem ji naším prvním polibkem přišpendlil ke stěně. Prohnula se, jak se jí do zad zaryl rám obrazu a pak mě s ďábelským úšklebkem postrčila ke schodům. Když otevřela dveře svého pokoje a odlepila se ode mne, aby rozsvítila lampu v rohu, usadil jsem se na měkkou postel a nemohl myslet na nic jiného než na křivky, jemně se rýsující pod volným tričkem, které si s šelmovsky dravým úsměvem přetáhla přes hlavu a vrátila se ke mě. Stáhl jsem ji na klín a přišel si jak posedlý, chtěl jsem jí tak moc, až mi bylo špatně. Celá noc byla protkána němým zoufalstvím nevyřčené lásky, která mě tížila na srdci a nutila tančit současně. Vzlyky, vzdechy a výkřiky se prolínaly mezi sebou s chtíčem a něžností. Ani jsem necítil, jak mi pod jejími nehty stékají po zádech teplé praménky krve. Chtěl jsem jediné, aby to nikdy neskončilo.
Joana
Joana


A proč by mělo? Blbouni! Koukejte se přestat zaobírat minulostí a Jasmína nějakou pomstou, Tom ať se zbaví manželky, a hurá do toho správného vztahu a života. Akorát teda ten hnůj by Tom přehazovat nemusel. To si totiž vůbec nedovedu představit.

Každopádně se nemůžu ubránit tomu, že mi to připadne hrozně divný vůči Billovi. Já nevím, jestli ty náznaky úplně dobře chápu, ale připadne mi, že se přes ten jejich vztah ještě tak úplně nepřenesl, a jestli si myslí že jo, tak kdoví co s ním udělá, až by ji měl vidět na vlastní oko.
No, je to tam tedy opravdu podivný spletenec… :-/
Každopádně, jak jsi říkala, že v hlavě nosíš několik verzí toho příběhu a pořád se to mění, tak doufám, že nakonec dospěješ k nějakému jakžtakž šťastnému konci. Protože tady by mě tedy hodně zklamalo, kdyby to mělo dopadnout nějak blbě, když se v podstatě celý příběh nese v dost depresivním duchu. Taaakže, apeluji na tebe.