close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Rychle a zběsile II - Nikdy neutečeš... 19

15. dubna 2010 v 1:00 | Ainikki |  _Rychle a zběsile II. Nikdy neutečeš_
autor: Joana

Probouzet se do chladného rána po boku člověka, pro nějž jste ztratili hlavu je zvláštně naplňující pocit. A taky trochu děsivý když víte, že jediný váš krok, může všechno rozmetat na prach. Ale vy prostě víte, že musíte udělat tečku za větou, aby mohl začít nový příběh. Držím sliby a večer, kdy jsem odcházela z domu s myšlenkou, že jsem v čokoládových očích možná naposled viděla lásku, mne doháněl k slzám. Nicméně bylo jasné, že říkat mu cokoli před samotným činem by bylo bláznovství, které by ho mohlo v případě nezdaru i ohrozit a to bylo poslední, oč jsem stála. Jasmin ve mě se rozhodla vypořádat se svými stíny a obavami a prožít okamžik, na nějž se tak dlouho připravovala.


...

Mario byl na Itala nezvykle vysoký, ale i přes to si zachovával kočičí eleganci, s niž se pohyboval po zemském povrchu. Patřil ke skupině mužů, které ženské oko zaregistrovalo přes ulici a do doby, než jí přešel, už byly všechny ztracené v jeho tajemném pohledu. Predátor lovící kořist. Mario moc dobře věděl, jak působí na něžnější pohlaví, což byl dozajista důvod, proč se, oblečen do tmavošedé sportovní bundy, potloukal s výrazem unaveného turisty poblíž kašny, ruce vražené do kapes a hlava schovaná mezi rameny, jak se bránil náporům ledového vichru. Místní obyvatelé ho míjeli bez povšimnutí, takže nikdo z nich nezaregistroval změnu v jeho výrazu, když mu zrak sklouzl do boční uličky. Pomalu se odšoural k šeru domů a objal postavu, čekající na něj ve stínech.

"Míno, tak dneska?"
"Ano, bráško. Nemůžu odkládat neodkladné." Vrazila do něj žena ramenem, když se blížili k tmavému vozidlu.
Pod koly jim zakřupala námraza na lesní cestě, kde zastavili a vystoupili z auta. Stromy je ochraňovaly před pohledy zvědavců, kteří by měli náhodou cestu lesem v počasí, v němž by ani psa nevyhnal. Žena se přezula, muž vytáhl z kufru hranaté zavazadlo a oba přes sebe hodili tmavé kabáty, než potichu vklouzli do tmy mezi kmeny borovic. Po půl hodině se jim před zraky otevřel výhled na planinu, kde ležel jejich dnešní cíl. Dřevěný srub se nejasně rýsoval proti zatažené obloze a Mario svou malou sestřičku vzal něžně za rameno.
Povzdechla si a pak tiše vykročila po obvodu lesa a přiblížila se domku, zatímco on šel opačným směrem, aby se dostal na terasu neviděn. Jeho prsty zkušeně přejely zámek vstupních dveří. Ne, majitel se nezvaných hostů určitě neobával, zřejmě neschovával nic cenného. Mariovi přejel po tváři vražedný úsměv.

Podle dohody zůstala Jasmin u zadní zdi, dokud se jí tiše neotevřelo okno a nevykoukla na ní bratrova hlava. Pomohl jí vyhoupnout se na parapet a bezhlučně dopadnout na prošlapaný koberec. Němě ukázal prstem směrem ke schodišti, kam zamířili, opatrně našlapujíc na dřevěné stupně. Sebemenší vrznutí zvyšovalo ženin tep a srdce jí vyskakovalo až do krku. Profesionalita jejího brášky jí občas až děsila, když sledovala, jak otevírá dveře od ložnice a čeká na reakci. Během sekundy se vynořily ruce, svírající zbraň.

Samozřejmě. Musel je slyšet. Počkal si na ně. Všechno bylo zbytečné, prolétlo jí hlavou. Ale než stačila cokoli udělat, Mario muži vyrazil pistoli z ruky a srazil ho na podlahu.
"Ahoj Tony, tady paní by si s tebou ráda promluvila." Zasyčel mu do ucha.
Jasmin přeběhla k oknu a bleskově zatáhla závěsy, načež rozsvítila malou lampičku u postele, čekajíc, dokud nebude Antonio Ferlinghetti přikován k židli. Hledala v jeho očích strach, když je zdvihl, aby si ji lépe prohlédl, ale našla jen vztek, zuřivost a snad i kapku pohrdání. Konečně ho měla tam, kde chtěla. Byla tam, kde být měla, a velmi dobře si vybavovala nesouhlasný pohled svého manžela, což jí jemně rozvlnilo rty. Mario odešel z pokoje.
"Co chcete?" Zavrčel svázaný muž.
"Tebe," pronesla žena lehce, což mohl někdo pokládat za svádění, nicméně Antoniovi k tomu nedala prostor. "Víš, jsi vrah. A ty já nemám ráda. Zejména, když mi zasahují svým řemeslem do života."
"Ale, ale, slečinka se cítí dotčená."
"Vlastně máš pravdu, Tony."
"A že by ses mi představila, krasotinko?"
"Jasmin Santini, myslím, že jsi znal mého muže."
Rozesmál se. "Paní komisařová, to je mi překvapení. Hrajete si na policajty? To je hra pro velký kluky, vraťte se domů, než se vám něco stane."
Sledovala ho nevypočitatelným pohledem. "Je mi líto, Antonio. V hrách na policajty a zloděje jsem nikdy nebyla na té správné straně. Chápej, tohle není otázka policejního zásahu, já tě do vězení nedám. Zabil jsi mi manžela a za to je v mé rodině jediný přijatelný trest. Možná bys tu policii uvítal, ale věř mi, oni moc dobře vědí, že," široce se usmála, "questa guerra é cosa nostra. My si vyřizujeme naše věci bez jejich pomoci, Tony. Máš rád svou rodinu?"
Svázanému muži se poprvé objevil v očích náznak strachu, když pozoroval ledové pláně v hlubinách oříškových očí.
"Pustil ses do vysoké hry, Antonio. Maminka tě určitě učila, ať se nezaplétáš s mafii. My totiž neumíme odpouštět." Zvedla se z postele, na níž před chvílí seděla a ve dveřích se objevil Mario.
"Jdeme."
 Přiblížili se ke svázanému muži, který sebou začal házet, což vyprovokovalo Maria k lehké ráně přes hlavu.
"Alespoň nebude křičet," zašklebil se, když bezvládné tělo přehazoval přes rameno a mířil k Toyotě, zaparkované u srubu. "Víš, někdy mám pocit, že už tě neznám. Vyrostla jsi. Kdybys chtěla zůstat, báli by se tě." Vydechl a pokračoval v chůzi, neočekávajíc odpověď.
Hodil muže na zadní sedadlo a přisedl si, zatímco jeho sestra otáčela klíčky v zapalování a vyrazila do zamlžené tmy, v níž čekal konec příběhu. O patnáct minut později odbočovala na nepoužívanou silnici, zařezávající se do skalnatého výběžku hor. Zastavila auto a vystoupila na silnici, nechajíc za sebou otevřené dveře, aby pomohla bratrovi probírajícím se vrahem. Sledovala, jak ho Mario přivazuje k volantu.
"Běž, holčičko." Usmál se na ní bratr.

Joana


Mafie musí mít trochu dramatické výstupy, aby to nebylo suché, že?
_______________________________

!!! Nezapomeňte na anketu. Díky. !!!
 


Anketa

Čtu povídku "Rychle a zběsile. Nikdy neutečeš"

<3 <3 <3 100% (24)

Komentáře

1 Ainikki Ainikki | Web | 15. dubna 2010 v 11:12 | Reagovat

Ech, tak moje malé tajné přání, aby to nechala Jasmin být, nebylo vyslyšeno. I když to by pak asi nebylo ono. :-)
Co to s ním ale zamýšlejí? Pustit auto ze srázu? Fuj. Takhle bych tedy nechtěla dopadnout, to radši kdyby mně střelili jednu mezi oči. :-D Krutá Jamína. :-)
Každopádně by to chtělo přivázat ho něčím, co bezezbytku shoří, aby nebylo pochyb o tom, že to byla nehoda. Ale oni určitě sami nejlépe vědí, co dělat.
Teď snad, aby se nám Tomi neodmiloval, pokud se to doví. To mám trošku obavu… :-(

2 Joana Joana | 15. dubna 2010 v 14:37 | Reagovat

Kdybys věděla, kolik obav mám já:-D
Oni si to potvory tam nějak žijou po svým, když něco rozmotám, tak zamotají zase něco jiného...  :-D

3 Janule Janule | E-mail | Web | 17. dubna 2010 v 20:03 | Reagovat

No jo, no jo, už jsem tady, trvalo mi to, já vim.:-D Se mnou je to děsný, pořád nemám čas. Ale vždycky nakonec dorazim. :-)
Vzala jsem oba nový díly jedním vrzem, tak to nějak shrnu. Je mi líto pejska, to především, narozdíl od toho vrahouna, co se ho chystá Jasmína shodit do rokle. Ten si to zasoužil, páč to je určitě hajzl. Zabít jí manžela, ještě je drzej, to se nevyplácí, tak by to měl poznat... doufám, že se před tím pádem hezky probere, aby si to užil :-D Sem saďour, a jestli je Tom jen trochu chlap, tak tohle přece pochopí. Vždyť podle všeho jí miluje, takže by se mohl leda tak vyděsit, že se jí mohlo při takovýhle akci něco stát, ale vzhledem k tomu, že už ví, s kým si to minulou noc rozdával v posteli, řekla bych, že ho to vůbec nepřekvapí. Když si člověk narazí mafiánku, musí počítat se vším, včetně vlastní smrti.
Takže.. já jsem ráda, že jsem konečně pochopila, co tam chodila vočíhávat do lesíčka na čekanou, že je její brácha Mário fešák, (jednoho takovýho jsem taky znala, ale ten měl to jméno jen jako přezdívku :-D než jsem ho poznala, byla jsem panna, pak už tak nějak ne :-D) a že já konečně pochopila děj.
Teda doufám, snad zase nepřijdeš s nějakou další jobovkou, která mi to otočí vzhůru nohama. Postavy nás neposlouchaj všechny, Jojo, to je normálka, nějak s tím holt zabojuj, umravni je, oni nakonec snad poslechnou svou stvořitelku :-D Asi tě tak trestaj, že je necháš na chvilku obživnout jednou za půl roku, víš, co to je, se takovou dobu nudit? :-D Pa J. :o)

4 Joana Joana | 18. dubna 2010 v 1:52 | Reagovat

Tak to abych ti tam Maria ještě někam přifařila, co? 8-)
Ale teď se ty postavičky snažím zabavit, aby nezlobily a hezky se chovaly, jak si to přeju. ;-) tak snad...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama