autor: Zezule
Tom byl celý zbytek dne jako na trní. Nemohl totiž hned po odchodu z restaurace jet do svého bytu a spřádat si plán jeho dalších kroků ohledně Elizabeth. Jeden jeho stálý zákazník si ho totiž vyžádal ke koupi nového auta. Nemohl se na něj jen tak vybodnout. Ten chlapík si od něj za poslední rok a půl odvezl čtyři fára. Občas se už na jeho účet všichni bavili s tím, že k nim chodí jako jiní do Tesca nakupovat rohlíky. To je jednou autíčko pro manželku, podruhé zase pro dcerunku a to nejdražší měl samozřejmě pro sebe.
I když se Tom snažil svojí mysl koncentrovat na práci, ona mu potvora stejně pořád nekontrolovatelně utíkala za blond kráskou z restaurace. A když už popáté odpovídal na klientovu otázku : ,,Prosím, cože jste to říkal?" Měl sto chutí si jednu plesknout, aby se probral. Musel vypadat jako šašek. Pořád nervózně přešlapoval z nohy na nohu a jeho častost kontroly času by se dala jemně označit za nevhodnou. K jeho vzteku si nakonec ten chlápek stejně žádné auto nekoupil s tím, že se staví za pár dní ještě jednou. Nejspíš to byla trefně mířená poznámka na Tomovo chování, ale on se tím zrovna teď nechtěl zaobírat a už dupal na plyn svého sporťáku. Kdyby se takhle choval nějaký z jeho zaměstnanců, nejspíš by ho sjezdil, že by na něm nezůstala nit suchá. Ale co, jako majitel si přece může dovolit nějaké ty výsady.
Když bral za kliku u svého bytu, byl vděčný za to, že je odemčeno. To totiž znamenalo jediné, Bill už byl také doma z práce a on si s ním o všem mohl popovídat. Měli totiž navzájem klíče od bytu toho druhého a jeho bráška se právě rozvaloval na Tomově pohovce v obýváku a cpal se u toho sladkým popcornem, sledujíc jakýsi pořad v televizi.
,,Bille, jsem rád, že jsi tu. Potřebuju ti něco říct. To bys nevěřil, co se mi dneska stalo." Chrlil na svého bratra Tom namísto pozdravu.
,,Byl jsem dneska na oběde s Joelem, ostatně jako obvykle a …….." a tak Billovi převyprávěl do posledního puntíku celý příběh, kterým ho dnes jejich společný známý počastoval.
,,A co s tím ty chceš dělat?" zazněla Billova logická otázka.
,,No to je právě to, co nevím." Kecnul si Tom hlasitě vedle Billa na pohovku. ,,Nejradši bych se sebral a šel tý holce sbalit kufry a odvedl bych ji od toho vyděračskýho hajzla někam pryč."
,,Je ti ale doufám jasný, že to je právě to, co udělat nemůžeš, viď? Uvědom si, že ta holka tě vůbec nezná, a kdyby ses k ní s takovouhle přiřítil, tak tě s největší pravděpodobností pošle k zemi dobře mířeným kopancem mezi nohy a bude po všem. Nejradši bych ti řekl, ať se do toho vůbec nemontuješ, že to není tvoje věc, ale jelikož tě znám a vím, že by to bylo stejný jako házet hrách na zeď, tak ti jenom radím, brácho - buď opatrnej, ať nedostaneš přes prsty!" poplácal Bill povzbudivě svýho velkýho bráchu po rameni.
"Vím dobře, že mi po tom nic není, ale když už jsem se o tom dozvěděl, prostě si nemůžu pomoct. Je mi proti srsti nechat takovýhle svinstvo bez povšimnutí." A pak ještě dodal něco, z čeho Billovi bylo hned jasné, odkud vítr vane. ,,A navíc brácho, ona je jedním slovem nádherná."
…..
Jelikož Tom ještě týž den vyšťoural, v jakémže klubu to Elizabeth tančí a jelikož byl pátek, bratři Kaulitzovi byli nyní na cestě do víru velkoměsta.
Tom sice po Billovi nechtěl, aby mu jakkoliv pomáhal, ale on se i tak rozhodl jít s ním, aby nemusel zůstat celý večer doma sám. A navíc to byl k jejich překvapení jeden z jejich oblíbených podniků, kam spolu s přáteli chodili celkem často. Vzali si taxíka, aby se jeden z nich nemusel omezovat na konzumaci výhradně nealkoholických nápojů, a ten teď právě po půl hodině cesty brzdil před vchodem Royal Clubu.
Tom neměl valné ponětí o čase, ale rozhodně už notnou chvíli seděl na barové stoličce a usrkával brčkem už třetí mojito. Obešel už všechna malá podia s tanečnicemi, která byla vždy po jednom na každé straně baru, těch barů tu bylo pět, takže jednoduchými počty vychází, že tančících slečen se zde nacházelo deset. Jenomže ani jedna z nich nebyla Elizabeth. Přitom od svého zdroje věděl, že tu dnes večer má určitě být. Možnost, že by všechny znovu obcházel, zamítl už dávno, i bez toho si připadal jako ten největší voyager.
Bill, ten se kamsi vypařil chvíli po tom, co sem přišli. Potkal tady skupinku nějakých svých známých, kterých měl po městě víc než dost, takže to vlastně nebylo nic překvapujícího. Navíc před chvílí tu zahlídl hlouček modelek z jeho firmy a ty se teď kolem něj shlukly jako hejno slepic, a chichotajíc do něho cosi hučí horem spodem. Takže to podle vlastních zkušeností odhadoval, že už toho svýho módemana neuvidí do pozdních ranních hodin.
Po dosrknutí poslední kapky sladkého osvěžujícího nápoje se zvedl, aby změnil stanoviště. Náladu měl na bodu mrazu, a tak se došoural k barovému pultu, kde bylo víc živo. Pohodlně se usadil na poslední volné místo a zvedl oči k tanečnici, která se svůdně vlnila v rytmu hudby kousek od něho, takže na ni měl přímo luxusní výhled. Tělo, které Tom shledal naprosto dokonalým, ji zakrývaly pouze miniaturní šortky a jakýsi pruh látky přes prsa.
Hmmm, takovouhle módu pro ženský by jednou mohl Bill uvést na trh. Prolétlo mu bezděčně hlavou, když se do jejích pohybů nenuceně zadíval. Měla kaštanově hnědé vlasy sestřižené do polodlouhého mikáda a na jeho vkus až příliš výrazné líčení. Ale to k tanečnicím tohohle typu prostě patří, takže když ji třeba druhý den náhodně potkáte na ulici, nemáte nejmenší šanci ji poznat. Určitě by bez toho vypadala mnohem líp. Je to vlastně podobný typ ženy jako……..
ELISABETH!!!
Tohle zjištění mu způsobilo takový šok, že teď na dívku před sebou zíral se spodním pantem někde na úrovni podlahy, pocintal si nohavici vlastním drinkem a málem její jméno vykřiknul nahlas.
Tak ona měla na sobě paruku, proto ji za celý večer nemohl poznat, až teď, když si ji prohlédl z bezprostřední blízkosti, a i tak mu to nějakou chvíli trvalo. A jestli toho čekal hodně, tak toto rozhodně ne. Byla tak strašně sexy, tak rytmická a nenucená. Jen z jejího výrazu v tváři si mohl všímavý pozorovatel přečíst, že to, co dělá, ji radost nečiní ani v nejmenším. Všechny chlapy u baru rozpalovala až do běla. Tak proto je tu kolem víc lidí, než kdekoliv jinde v sále.
Bylo právě půl druhé ráno a Tom měl zjištěno, že Elizabeth končí ve dvě. Skvělé! Teď už jenom zbývalo vymyslet, jak na ni, aby si ji hned první větou nevyděsil.
Elizabeth
Bože prosím, ať už jsou dvě hodiny. Vždycky, když jsem tady, tak se čas neuvěřitelně vleče. Celý tělo mě už bolí, mám pocit, že když se ještě jednou omotám kolem tyče, tak přistanu až dole pod pódiem. A z tý bandy prasat všude okolo mě se mi zvedá žaludek a vlastně ze všeho, co tu dělám. Je mi špatně ze mě samotný.
Chlápci vypadají, jako by dostali mimořádný volno od manželky a šli se do zásoby nahltat piva a okukovat mladý maso, divže jim neteče slina po bradě. Je to nechutný.
Ale před chvílí si sem sednul nějakej mladej kluk. Toho jsem tady snad nikdy předtím neviděla. Vypadá úplně jinak, než všichni ostatní, asi proto, že na mě nekouká jako na zákusek. Na chvíli mu sice taky spadla čelist, ale teď bych spíš řekla, že se na mě dívá, jakoby mě znal, jakoby mi snad chtěl něco říct. Vypadá sympaticky. Za to určitě můžou ty jeho upřímný čokoládový oči.
Ááááááá, už jsou dvě. Tak se tu mějte, pánové.
Tom
Ani jsem nepostřehl, že už jsou dvě hodiny. Těch třicet minut uběhlo hrozně rychle. Ale nejspíš to tak bude, protože Liz zrovna seskakuje z pódia. Hned potom se k ní nahrnul nějakej dvoumetrovej nabušenec, aby ji chránil cestou ke dveřím vlastním tělem před dotírajícíma chlápkama, co by ji rádi osahávali. Neomalenci! Naštěstí se to žádnýmu z nich nepovedlo. Dveře, za kterými se mi ztratila, byly kousek za barem, a tak mi už pak nezbývalo, než doufat, že z nich po nějaké době zase vyjde ven. A měl jsem pravdu, dala si sice docela na čas, sedím tu už skoro sám, nervózní jako fena, ale je tu. Prošla kolem mě a sedla si k mojí radosti o pár stoliček dál a barman před ni postavil automaticky sklenici vody. Byla oblečená podobně jednoduše jako dnes, když jsem ji viděl v restauraci, jen vlasy si nechala rozpuštěné volně na zádech a oči měla ještě lehce zarudlé od odličovadel. Znám to od Billa.
,,Dobrý večer, slečno." Rozhodnul jsem se nepřemýšlet a jít rovnou na věc dřív, než mi uteče. Snad to nějak zvládnu. Přisedl jsem si hned vedle ní, a tak jsem mohl ucítit, jak krásně voní po sprchovém gelu. ,,No tedy spíš dobré ráno by bylo trefnější." Zubil jsem se na ni, jak nejlíp jsme uměl, a k mému potěšení mi úsměv opětovala a odpověděla mi na pozdrav.
To je ten kluk, co se na mě díval při tanci. Stejně určitě netuší, že jsem to já a společnost docela uvítám. Je mi mizerně.
,,Dovolila byste mi pozvat vás na něco k pití?" začal jsem zlehka a formálně.
,,Ne, děkuju, já už dneska nechci začínat pít, spíš bych potřebovala, aby mě někdo odnesl do postele."
Sakra, to znělo dost blbě, jako kdybych mu dělala nabídky nebo co. Snad si toho nevšiml, ale takhle utahaná jsem vždycky upřímná.
,,Ale klidně tu s vámi chvíli posedím…než dopiju."
Nevím proč, ale jeho pohled ve mně vyvolával pocit, že se ho nemusím bát, tak zkusím poslechnout svůj instinkt.
Zamítavá odpověď na moji otázku mě trochu zarazila, ale když pak dodala, že tu se mnou posedí, v duchu jsem zatleskal.
,,Dobře," usmál jsem se na ni. ,,Já jsem Tom, jen tak mimochodem, a jestli vám to nevadí, můžeme si tykat." Napřáhl jsem k ní svoji pravici.
,,Ne, to mi vůbec nevadí." Schovala svojí drobnou dlaň v té mojí a krátce ji stiskla. ,,Já jsem Elizabeth."
To já přece vím…;o)
betaread: Áďa


Tak Tomíkovi se s ní povedlo vcelku nenuceně seznámit a slečna na něj reaguje vcelku ozitivně. To mě těší, to vypadá, že jiskra přeskočila na obou stranách. Vůbec by mi nevadilo, kdyby ji do té postele opravdu odnesl. No dobře, stačilo by doprovodit.
A jinak, co se týče Billa, to byla taky rada nad zlato "hlavně bacha, aťr nedostaneš přes prsty". To je teda to poslední, co bych někomu radila, když mi se mě ptal, co a jak. Ale dobře no. Přeci jen je to modeman, u nich neočekávám příliš valný intelekt, budiž mu tedy odpuštěno.