close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Důvěřuj mi, lásko 5.

30. května 2010 v 1:00 | Ainikki |  Důvěřuj mi, Lásko
autor: Zezule

Druhý den ráno jsem se probudil něco po dvanáctý a naprosto podvědomě se mi na tváři usadil připitoměle sladkej úsměv. Jelikož se můj žaludek po chvilce převalování přihlásil o pozornost, vyskočil jsem na nohy a šel sondovat do lednice, co by se tam dalo sníst. Nic. Samozřejmě. Napadlo mě, že se půjdu podívat vedle k Billovi. Snad už je vzhůru a svýho hladovýho bráchu nevyhodí a navíc on není, na rozdíl ode mě, línej chodit nakupovat. Stejně mu musím vyprávět, jak jsem včera pořídil. Jeli jsme domů každej sám, takže nic neví. S klepáním se neobtěžuju a rovnou strkám svoje klíče od Billova bytu do zámku. A dokonce je odemčeno. Aaaa, jdu akorát, už z předsíně jsem cítil, že se něco vaří. Jenomže když přehopkám přes obývák a mířím si to rovnou do kuchyně, zůstanu stát mezi dveřmi s rukou na klice a otevřenou pusou, jak mi pozdrav zapadl zpátky do krku.

U plotny stojí nějaká brunetka jenom v kalhotkách, jestli se vůbec dá těm pár nitím tak říkat, a v podprsence a něco klohní a vedle stojí Bill v boxerkách, objímá ji kolem pasu a přitom jí labužnicky oslintává ucho. Oba dva byli do svý činnosti tak zabraný, že si vůbec nevšimli, že jim přišla návštěva. Vzpamatuju se z prvotního šoku.

,,Ehm, ehm." Dám o sobě konečně vědět, aby si mě ti dva všimli. Bill, jakmile mě spatří, vykulí kukadla, divže mu nevypadnou a ta jeho kráska se lekne, div ho neopaří obsahem hrnce, co má před sebou a skočí se schovat Billovi za záda, abych ji asi neokoukal.

,,Ježiš, Tome, co tady sakra děláš!!! To nemůžeš aspoň zaklepat?" spustí na mě Bill, jako bych snad měl v plánu je tady načapat.

,,No, promiň, bráško, ale nemohl jsem tušit, že máš návštěvu. Zapomněl jsi v zámku nechat klíč, abych věděl, že nemám rušit. To je totiž naše znamení, pokud si dobře vzpomínám." Královsky se bavím tím, jak Bill pomalu, ale jistě celej rudne a ta jeho kráska taky. Za chvíli budou oba červený až na zadku.


,,No tak se aspoň otoč, co tady tak koukáš. Ať se může jít Ashley oblíknout."

Uhnu jim teda ze dveří a významně si připlácnu obě ruce přes oči. Když je po chvíli zase sundám, jsou už oba oblečený a loučej se spolu u dveří. Bill si dá záležet na polibku na rozloučenou a už tu po neznámé brunetce nejsou ani památky.

,,Teda brácho, ty jsi ale neskutečný pako, to svět neviděl." Spustí na mě ten milovník žen, co si říká můj bratr a teatrálně přitom rozhazuje rukama. ,,Všechno jsi mi zkazil!"

,,Já?" propíchnu si hrudník ukazováčkem, jako by nás tu bylo víc. ,,Jak jsem mohl tušit, že tady někoho máš a navíc, vždyť přece nemusela chodit pryč. Mohla se naobědvat s náma."
Obhajuju se, co můžu.

,,Naobědvat." Zvedne Bill obočí a dá si ruce v bok. ,,Takže ty jsi se přišel naobědvat?"
pochopí konečně ten můj inteligentní brácha, že jsem ho vážně nechtěl šmírovat. Co bych tu taky jinýho dělal v tuhle dobu.

Zazubím se na něj a hlavou kývám na souhlas, až mi poskakujou copánky. Bill jen rezignovaně rozhodí rukama a bez dalších řečí jde do kuchyně nabrat dva talíře s obědem. Sotva dosednu, už mi brácha pokládá, nebo spíš hází, na stůl plný talíř špaget a s boloňskou omáčkou.
,,Žádný sýr?" zvednu k němu pohled a palcem dolů mu naznačím, jak nedokonalý je jeho kuchařský umění. Koukne na mě a kdyby to šlo, tím pohledem mě zabije.

Jídlo do mě žuchlo jako do žumpy a teď už se rozvaluju u sebe v obýváku na gauči, na uších mám sluchátka se svojí oblíbenou hudbou a přemýšlím, co že se to stalo těch posledních pár hodin. Bill se na mě po obědě naštěstí přestal mračit a konečně rozvázal jazyk ohledně jeho nového objevu. Potkali se spolu včera v baru, jak jsem ostatně předpokládal. Ona se jmenuje Ashley a vlastní ve městě nějakej salón krásy, nebo to byl kadeřnickej salón? Už nevím, ale to je celkem jedno. Srazili se spolu cestou na toalety, tak ji pak Bill za tu bouli na čele pozval na drink. No ona šla a slovo dalo slovo a jelikož nebydlí daleko od nás, tak jeli stejným taxíkem a nakonec skončili spolu u Billa v posteli. No a co je podstatný, rozhodně to nebyla žádná jednorázová akce, protože už spolu mají na zítra domluvený rande. Tak uvidíme, co se z toho vyklube.

A Elizabeth? Ta byla úžasná. Ona se o to nejspíš vůbec nesnažila, ale já jsem měl hroznou radost, že jsem hned při prvním pokusu o kontakt s ní nenarazil. V baru jsme spolu seděli odhadem tak dvacet minut, a pak mi dovolila, abych ji doprovodil domů. Asi se bála jít sama potmě. Bylo to asi sedm bloků od baru, takže docela dálka, ale aspoň jsem mohl využít času a pokusit se trochu vyzvídat. Celým jménem se jmenuje Elizabeth Ridlley, nevím přesně, kolik jí je let, ale odhadem je o něco mladší, než já. A bydlí v jednom ze zaměstnaneckých pokojů hotelu Carleton, takže to znamená, že ten vyděračskej hajzl ji má pod svojí střechou, ale taky to znamená, že bydlí hned naproti autosalonu, a já si můžu ohlídat, aby jí ten parchant neubližoval. Sice ještě nevím, jak to technicky provedu, ale určitě na to přijdu.
No a to je vlastně všechno. Na ostatní moje otázky odpovídala dost nejednoznačně, ale to je pochopitelný, že mi o sobě napoprvé hned všechno neprozradí.
Celou dobu, co jsme si povídali, byla úžasně přirozená a usměvavá, ale její oči mi na ni prozradily, co nosí uvnitř. Měla v nich bolest a bezradnost.


V pondělí v práci jsem byl celkem v klidu. Přesně jsem totiž znal Lizin rozpis služeb na měsíc dopředu. Dneska má končit ve čtyři odpoledne. Má totiž oproti jiným zaměstnancům extra prodloužený služby. Samozřejmě nařízené od šéfa, všichni ostatní končí ve dvě. Z toho chlapa se mi dělá čím dál tím víc zle. Nechápu, jak si může myslet, že ji těmahle ohavnostma získá. No a dál taky vím, že po práci chodí skoro pokaždé ven. Nejspíš proto, aby se tam v
tom baráku hrůzy nezbláznila.

Elizabeth
Konečně jsou čtyři hodiny. Dny se mi zdají pořád delší a delší. Jsem už tak unavená, že mě ani moje tělo nestihne přestat bolet a už je přede mnou další šichta. Převlíknu se, vezmu si v kuchyni něco k jídlu a půjdu si to sníst někam do parku, nebo se tady z toho zblázním. Někdy si tu připadám, jakoby na mě padaly stěny. Zdálo se mi to, nebo jsem slyšela vrznout dveře? Že bych za sebou zapomněla zamknout?

,,Halilo, Elizabethko, jsi tu, maličká?" když ke mně dolehne ten hlas, celé tělo se mi podvědomě roztřese. Ten hlas totiž patří řediteli hotelu Davidu Fordovi. Ještě, že už jsem se stihla obléknout. S vypětím všech sil, co mám, ovládnu třas těla a vykročím z koupelny.

,,Ano, jsem tady, pane Forde, ale jsem bohužel na odchodu." Snažím se, abych působila sebejistě.
,,Ale kampak, kampak? Víš, že mám rád přehled o tom, kde zrovna jsi. A navíc nevím o tom, že bych tě někam pustil." Jeho hlas zněl, jako když syčí zmije.

,,Směna mi skončila už před půl hodinou a já si teď můžu jít, kam chci, pane Forde, nejsem váš majetek." Pevně mě chytil za loket, když jsem kolem něj chtěla projít dveřmi.

,,Moc si nevyskakuj, holčičko, a nebuď na mě drzá. Kdybych tě neživil, tak už dávno hniješ někde pod mostem." Syčel mi do ucha tak zblízka, že jsem cítila jeho dech na své kůži. Bylo mi z toho zle.

,,A kolikrát ti mám opakovat, abys mi tykala a oslovovala mě jménem?" konečně mě pustil a znovu nasadil ten svůj slizký a podlézavý úsměv.

,,To vám nikdy nesplním, pane Forde, vy jste ředitel a já jenom pokojská a to už samo o sobě stanovuje nějaké hranice." Využila jsem chvilku jeho nepozornosti a protáhla se mezírkou mezi ním a futry ode dveří. Něco na mě ještě stihnul zavolat, ale to už jsem neslyšela. Rychle jsem nastoupila do výtahu a ujížděla pryč z tohohle pekla. V kuchyni jsem jen popadla sáček s mým obědem a s myšlenkami, které poletovaly někde mimo moje tělo, jsem vyšla ven na chodník. Zdálo se mi to, nebo někdo zavolal moje jméno? Tom?

Tom
Elizabeth právě vyšla ven. Mám štěstí, stojím tu teprve chvíli. Vypadá zamyšlená, kéž bych tak mohl vědět, co se jí honí hlavou.

,,Ahoj Elizabeth, rád tě zase vidím." Přihupkám si to k ní zvesela. Kouká na mě trochu, jakoby snad viděla ducha. Že bych si u oběda pokydal omáčkou triko?

,,Ahoj, Tome, to já tebe taky, ale co tu děláš?" konečně mi znovu ukáže ten svůj kouzelný úsměv.

,,No jdu si dát něco malýho k jídlu. Už se zase dožaduje pozornosti." Plácnu se do břicha, aby bylo jasné, že padám hlady. Není to sice tak úplně pravda, ale nic lepšího jako důvod, proč jdu do Carletonu, mě nenapadlo.

,,Nechceš jít se mnou?" nabídnu ještě zdvořile.

,,Ne, děkuju, já už mám. Nechala jsem si oběd zabalit s sebou." Zvedne před sebe papírovej pytlík, co drží v levý ruce. Podle jeho velikosti odhaduju, že je tam jídla jako pro vrabce. On ji snad ten grázl týrá i hlady nebo co!!!

,,Já ale hrozně nerad jím sám a udělala bys mi radost, kdybys šla se mnou." Zubím se na ní jako pako a doufám, že to zabere.

,,Tak dobře, půjdu ráda. Ale ne sem, prosím." Ukáže plaše na výlohu restaurace v Carletonu. Zdá se mi, jakoby při té představě, že má vkročit znovu do dveří, ze kterých před chvílí vyšla, pobledla. Je mi jí tak líto.

,,To není problém, támhle přes cestu mám svoje auto. Ukážu ti svojí oblíbenou restauraci."


Elizabeth

Dost mě překvapilo Tomovo pozvání na jídlo. Po tom, co jsem ho viděla naposledy, jsem si myslela, že už ho víckrát neuvidím, nebo spíš, že on už nebude mít zájem vidět mě. A teď sedím pohodlně v sedačce jeho auta a nechávám se kamsi odvézt. Na chvíli mě napadlo, že dělám hloupost, protože ho vůbec neznám a Bůh ví, kam mě to může odvézt, a co mi může udělat, ale pak mi došlo, že kdyby mi chtěl ublížit, udělal by to už tehdy, když mě doprovázel nad ránem do hotelu. Překvapilo mě, že ho neznám, protože mi říkal, že do Carletonu chodí skoro denně s Joelem na oběd. Asi jsme na sebe jenom neměli štěstí.
Přibližně po deseti minutách jízdy jsme na místě. Tom mi galantně otevře dveře a pomůže mi vystoupit z auta. Napadlo mě, že něco tak banálního zažívám s mužem vlastně poprvé. Ochotně přijmu jeho nabízenou ruku a ještě venku před restaurací si nacpu sáček s jídlem do kabelky.

Tom

Elizabeth se mi dneska zdá trochu zamlklá. Posledně jsme si toho řekli mnohem víc. Musí být určitě hrozně unavená, vidím jí to ve tváři. Vždyť ona se skoro nezastaví. I přes jemné nalíčení jsou vidět její kruhy pod očima a zesinalá pleť. Ale vypadá to, že jí chutnalo, všechno jídlo s chutí snědla.

,,Moc ti děkuju, Tome, bylo to dobrý." Usměje se na mě, když nám číšník odnese talíře.

,,Za málo, budu jenom rád, když se mnou zase někdy půjdeš." Úsměv jí vrátím a vezmu do dlaně její ruku, co doteď měla položenou volně na stole. Ona ale ucukne a plaše sklopí zrak. Tak to se nepovedlo.

,,To já bych taky ráda, ale nevím, kdy zase budu moct. Nemám pro sebe moc času. Vzala jsem si delší směny, abych měla větší plat." Nervózně mi vysvětluje. Asi jí není příjemně, že mi musí lhát. Ani jsem nečekal, že mi začne vyprávět, jak ji ten parchant
týrá. Když domluví, vypadá, jakoby nad něčím přemýšlela.

,,Já…no…dám ti moje číslo, můžeš mi někdy zavolat a domluvíme se." Srdíčko mi radostí poskočilo a v duchu jsem si zatleskal.

,,Směny mám různě, tak mi spíš jenom napiš, a já se ti pak ozvu, až si to přečtu. Nesmím mít totiž při práci mobil u sebe." Vypadá, že si není jistá tím, co dělá. Určitě má strach mi odhalit další část svého soukromí. Žmoulá mobil nejistě v ruce a nedívá se mi do očí. Pak mi ho ale přece jenom nadiktuje, já zaplatím naši útratu a ona už nedá jinak, než abych ji odvezl zpátky k hotelu.


betaread: Áďa

 


Komentáře

1 Joana Joana | 30. května 2010 v 1:11 | Reagovat

chudinka děvčátko, ale Tomík je géééntleman, to je hezké, to je hezké :-) Jo doufám, že v tom NY chodí pravidelně do posilovny a na box, aby pak mohl pana Forda vyřídit i růčo. Třebáá zápas v bahně? I s Billem a jeho novým objevem? Slečna by jim mohla půjčit ty tanga, nebo co měla na sobě (bylo by to nechutný, ale asi bych si to na vteřinku pustila) :-D

2 Ainikki Ainikki | Web | 30. května 2010 v 9:22 | Reagovat

Je hezké, že Liz v Tomovi už našla tolik důvěry, aby s ním šla ven. S tím jsem malinko nepočítala, myslela jsem, že se bude holka víc cukat. :-) Ale Tomík je, jak už tady bylo zmíněno, pozorný gentleman, tak ještě aby nešla.
Ty jo a do zápasu v bahně, kde by měl Tom ještě s nějakým chlapem dámský tanga, to bych si taky na chvilku nechala líbit. :-D

3 Zezule Zezule | 30. května 2010 v 14:48 | Reagovat

[2]: proc by mel tom zapasit v bahne? to nejak nechápu. promin jsem nejak mimo, dneska jsem se vratila v sedm rano z mejdanu a jeste mi mozek odmita pracovat na plnej vykon

4 Ainikki Ainikki | Web | 30. května 2010 v 18:27 | Reagovat

[3]: :-D :-D :-D Hej, to je nářez s tebou, sestro. No aby chránil čstl Liz a vypořádal se s panem "trýznitelem". ;-)

5 Joana Joana | 30. května 2010 v 18:52 | Reagovat

[4]: nesměj se jí, chudinka musí bojovat s tou opičkou, co jí sedí na rameni a mlátí jí činelama u ucha :-P

6 Zezule Zezule | 30. května 2010 v 20:52 | Reagovat

[4]: aha, tak to je fajn, ale řekla bych, že dva chlapi by si nevyřizovali spory v bazénku s bahnem.

[5]: já nemám opičku, propila jsem se až do střízlivosti, jen se nějak nemůžu dospat. Spíš se divím, že jsem to vůbec vydržela. Jsem bourák!!! :-D  :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama