"Ano, šéfe, nikdo tu není a technik tvrdí, že si tu dal někdo sakra záležet, abychom nenašli ani otisk."
"Nečekaně," zavrčel pro sebe komisař, "ať něco zkusí najít a vy se vraťte sem, budu vás potřebovat."
"Dobře, vyrážím," zavěsil jeho podřízený a Maxovy obavy se začínaly naplňovat.
Čas volně plynul a policejní lékař mu přišel sdělit, že to spálené za volantem vozu je skutečně člověk, dle všeho muž, který uhořel. Svůj stručný výklad zakončil slovy, že všechny geniální detaily, co umí i seriáloví patologové, sdělí komisaři až po pitvě. Pak prohodili pár slov o blížících se Vánocích a Rivelli odjel na místní policejní stanici.
Zatímco jeho tým kriminalistů vyslýchal místní obyvatele, případ minutu po minutě začínal nabírat obrysy. Ne. Nikdo nic neviděl, neslyšel, ničeho si nevšiml, pes neštěkal, milenci se na nedalekém paloučku nemuchlovali. Koneckonců na podobné radovánky byla poměrně zima. Ale doktor měl zrovna svůj den a pracoval rychle. Zubařské záznamy, DNA z minulých míst činu.
Antonio Ferlinghetti.
Vrah jeho nejlepšího přítele. Vrah policejního komisaře. Člověk, který zastřelil jednoho z nich, nemůže očekávat, že se policisté na vyšetřování vraždy právě přetrhnou. Maxe navíc trápilo svědomí, protože moc dobře tušil, čí prsty tahají za provázky. Žádné stopy v domě, žádné stopy v okolí auta. A plameny stravující tělo chlápka, co zastřelil Santiniho. Škoda, že spoléhal na neschopnost ruky zákona. Protože to nakonec byla ladná ručka mafie, která mu poklepala na rameno a ukončila jeho pouť v plamenech pekelných.
Oko za oko.
"Šéfe, myslíte si, že za tím stojí paní Santini? Kdybych nevěděl, z jaké je rodiny, nikdy bych do ní neřekl, že je schopná zločinu. zdála se moc milá." Zamžoural skrz padající sníh mladý blonďák.
"Abych pravdu řekl, podle té mafiánské okázalosti a toho, že se nezbavili těla a nechali nám ho, bych si docela i vsadil, že v tom ten jejich klan není úplně nevinně. Ale nevím, zda by Jasmin běhala po silnici s benzínem a pak škrtla zápalkou. Byla vždycky hodně ženský typ."
"Slabost pro nože?" Rozesmál se mladý policista.
"Přesně tak, jednou jsem viděl, jak s nimi házela. Možná by jí dali fleka v cirkuse. No uvidíme," ušklíbl se Rivelli a poslal kolegu do kanceláře.
On sám zatím v šeřícím se sněhem pocukrovaném údolí vytočil číslo a čekal na pravdu.
Tút, tutút.
"Kaulitz."
"Dobrý večer Tome, tady Max Rivelli, jste někde s Jasmin?"
"Jojo, mám jí..."
"Ne, v žádném případě, jděte někam, kde vás neuslyší."
"Dobře, myje nádobí, tak počkejte já půjdu až na zahradu...můžete."
"Ten muž, co zabil Jasminina manžela je mrtvý."
"To je dobrá nebo špatné zpráva?" Zeptal se Tom opatrně.
"Jak se to vezme, záleží na tom, kde byla v ten večer Jasmin," vzdechl si komisař a odvyprávěl Tomovi, kde a jak našli tělo.
"Proboha," vydechl Tom a hlavou mu proletěl večer, který Mina trávila s bratrem. Nebyl naivní a na náhody už moc nevěřil, zejména náhody spojené s červenovláskou. Sama mu kdysi řekla, co pro ni komisař znamená a to bylo dlouho před svatbou.
Flashback (18. díl 1. řady)
"Víš, je zvláštní, že za posledních pár dní jsem se zavázala dvěma lidem. Vděčím vám za svůj život, Tome. Tenhle dluh se nesmaže, dokud vám to neoplatím, snad nebude potřeba." Smutně se usmála. "Santini, on byl jeden z příkladů, že existuje i jiný život, jiná spravedlnost, jiné soudy než mezi kterými jsem vyrůstala. Vážím si ho a jak jsem řekla, pokud se mu někdo pokusí ublížit, je mou povinností tomu zabránit."
"Kam jsi zmizel?"
"Ven, telefonovat."
"Ven? Vždyť je tam zima."
"Potřeboval jsem být sám."
"Ale, volala ti nějaká tajná milenka."
"Ne."
"Milenec?"
"Ne," zavrčel.
"Tak si to nech pro sebe, no, že se vůbec ptám," otočila se Jasmin a šla dát utěrku do kuchyně.
"Byl to Max Rivelli."
Otočila se, jako by jí šlehl bičem: "Max?!"
"Proč jsi to udělala?!"
"Ale já..."
"Tak mi nelži, vím moc dobře, že v tom nejsi nevinně, na to tě znám moc dlouho. Ale copak jsi to musela dělat?! Proč si mi nic neřekla, dalo se to vyřešit i jinak. Nemůžeš prostě chodit světem a zabíjet lidi, jak se ti zachce!"
"Tome..." stála tam s očima plnýma slz.
"Ne, Jasmin, myslel jsem, že mi věříš,že pro tebe něco znamenám a přitom mi tu za zády hraješ šílenou hru o život. Myslel jsem, že pro tebe znamenám víc než možné alibi, víš? Navíc jsem ti věřil, věřil, že když tu jsem s tebou a ty nejsi opuštěná někde v lesích, že to neuděláš. Nechtěla jsi být jako oni, ale jsi. Hlavně mi tu netvrď, jak jsi nevinná!"
"Musela jsem, je mi to líto."
"Musela? Musela?! Ale no tak!" vyřítil se Tom z místnosti a praštil za sebou dveřmi.
Jasmin se tiše vzlykajíc zhroutila do křesla a čím dál víc jí docházelo, co všechno svou pomstou zničila.
Joana


Ježišmajrá, já jsem to tušila. Blbka jedna bláznivá. Vyprdnout se na to měla. A já jsem ještě navíc ve stavu, kdy tady to Tomovo třísknutí dveří asi ořvu.
Nemůže se na ni přeci jen tak vyprdnout. Ať ji kouká pochopit, on by kvůli ní určitě taky zabíjel.
Hmm, tak koukám, že jsem si tu pěkně zaskučela, to je zase koment. Asi jdu dělat něco užitečnějšího.
PS.: Amsterdam byl... no jak se to vezme. Spousta zážitků, bohužel ne jenom pozitivních. Já ti něco víc písnu o víkendu, teď nějak nestíhám.