"Nemohla jsem, copak to nechápeš?"
"Ne, máš pravdu, nechápu." Sledovala jeho smutné a ztrhané rysy, když prohlásil: "Co mám říct policii, až se někdo přijde vyptávat?"
"Tome, řekni jim pravdu, že jsem šla na večeři se svým bratrem. Nic víc, nic míň. Stejně si spal, když jsem se vrátila. Nemusíš lhát, nesmíš lhát. Copak to nechápeš? Čím míň toho víš, tím jsi do všeho míň zapletený."
"Zapletený nezapletený, chováš se, jako bych tu byl navíc. Žiješ si svůj život a mě do něj zařadíš, jen když se ti to hodí!" praštil rukou do stolu.
"Ale Tome, já tě chtěla jenom chránit..." zašeptala a vypadala u toho tak křehce a zranitelně, jenže Toma to nezlomilo. Měl dobrý důvod být rozzlobený a vystrašený, když se dozvěděl, že dívka, kterou miluje, je zapletená do vraždy. Zuřil, protože vlastně pořád netušil, jakou roli Jasmin hrála. Vztekal se, že jí neuhlídal před vlivem její rodiny a bratrem, s nímž očividně celou věc naplánovala. Možná se k nim chce vrátit, možná je pro ní moc nudný a život s ním jí nenaplňuje vzrušením.
"Jasmin, ty pořád nechápeš, cos udělala. Nejsi, kurva, katolík?! Proč vůbec chodíš do kostela, když porušuješ ten nejhorší zločin z desatera? Půjdeš se tam vyzpovídat a všechno bude v pohodě? Žádný pocit viny? Takhle to chodí v Itálii? Sjednáš si schůzku u papeže, aby ti odpustil i budoucí hříchy? Kam zmizela ta holka, co měla k životu respekt, co mi fňukala na rameni, že už by nikdy nikomu nedokázala ublížit? Abych ti řekl pravdu, tahle holka mi chybí," zakončil svůj rozčílený monolog a odešel z místnosti, nechajíc na stole nedopitou kávu.
Den se pomalu překulil do odpoledne a sníh, napadnuvší přes noc, na zahradě všechen roztál. Teploměr ukazoval dva stupně nad nulou a červenovlasá žena seděla zamyšleně na staré zahradní houpačce. Jasmin bylo líto, jak moc Tomovi ublížila, asi mu opravdu neměla lhát. Ale on by přeci nepochopil, proč musela udělat, co udělala. Nakonec se zvedla a rozhodla se mu čelit, konečně mu všechno říct a ukončit tím divné napětí, panující v domě. Nakonec však nenašla vhodnou příležitost a slunce se líně překulilo do dalšího dne, kde se schovalo za těžké šedé mraky. Tom už na ni nekřičel, jen jí občas mlčky pozoroval.
S přibývajícími hodinami, které strávila na nákupu ve vesnici a dalším rozjímáním na chladném vzduchu, se definitivně odhodlala s hnědookým mužem promluvit.Tiše procházela domem a hledala, kam se před ní ukryl. Tak moc se mu chtěla omluvit a všechno mu vysvětlit. Říct mu, co pro ní znamená a že udělá všechno, aby jí odpustil. Nakonec ho našla. Stál k ní zády a s někým mluvil. Když se opřela o rám dveří, právě končil hovor. S jeho posledními slovy vzaly veškeré její plány na poníženou omluvu a prošení o odpuštění za své.
"Tak pa, Rito a dej pusu malýmu." Zavěsil mladý muž telefon a popošel k oknu, stále netušíc, že je sledován zoufalým pohledem bledé ženy, která se jen nadechla a vykouzlila na své tváři masku kráče pokeru, aby neviděl, co se jí honí hlavou.
"Já.." Zakoktal se.
"Kdo...je...Rita?!" Začínala Mína velmi rychle chápat a její hlas se ještě přiostřil.
"Víš, Jasmin, je to moje...jak to říct..."
"Mám ti napovědět? Ženuška? A dej pusu malýmu? Hohohó, neříkej, že máš ještě syna."
"Hm, mno... jo. Ale my spolu vlastně už moc nevycházíme."
"Nejste spolu? Jste rozvedení?" Změkl jí hlas, ale Tomovi docházelo, že bude lepší, když přizná barvu. Dřív nebo později by se ji stejně dozvěděla a on chtěl, aby znala jeho verzi příběhu.
"Mno, ani ne."
"Ani ne, co?"
"My jsme se nikdy nevzali."
"Ale dítě s ní máš." Ujasňovala si Jasmin nové informace, které ji dost zaskočily.
"Syna, jsou mu dva roky, jmenuje se Samuel." Zjihl Tomovi výraz a z tváře se na vteřinu vytratilo napětí.
Možná by se i mladá Italka prozatím spokojila s tím, že muž, do nějž je bezhlavě zamilovaná, má s jinou ženou potomka. Nemohla a nechtěla mu nic vyčítat, vždyť i ona žila svůj život, vdala se a nebýt nešťastných okolností, nikdy se už nemuseli potkat. Snad jí i v tu chvíli bylo Toma líto, protože si nevzal Samovu mámu a chudák chlapeček neměl úplnou rodinu. Možná by se věci volným během vyřešily samy, kdyby si ovšem Rita v ten samý okamžik, kdy Jasmin chtěla Toma něžně pohladit po rameni, nevzpomněla, že Tomovi cosi zapomněla. Drnčení telefonu proťalo ticho a na displeji se opět rozblikala čtyři prokletá písmena. Rita. Mína, stála dost blízko na to, aby si jméno volajícího přečetla a její pohled donutil Toma, aby necukl a zvedl sluchátko. Jeho životní láska stála opřená ve dveřích a on neměl úniku. Byly vteřiny, kdy Ritu nesnášel za její křičení do telefonu.
"Miláčku, zapomněla jsem ti říct, abys cestou domů koupil někde dárky k Vánocům pro příbuzenstvo. Víš, myslela jsem si, že tam mají lepší bonboniéry a do auta se ti určitě vejdou. Jinak tvojí mamince už jsem koupila ten fén, co si tak přála. Ale co dáme Billovi? Ptala jsem se ho, co si přeje, ale tvářil se nějak divně."
"Hm."
"Co je s tebou, kocourku, jsi bručoun." Pronesla hlasem ukřivděného dítěte a Jasmin se do očí draly slzy.
"Nic, ale musím končit, měj se," zmáčkl červený telefonek a němě hleděl do oříškových očí, jejichž majitelka se marně snažila nedávat najevo emoce. Cítila se zrazená, zraněná, ponížená a zoufalá.
"Květinko..."
"Nekvětinkuj tady!" Zasyčela, protože se bála, že by jí jinak selhal hlas.
"Musel jsem pryč..."
"Jasně, chápu, takže sem sis odskočil na prázdniny? Hmm, nechám rodinku doma a pojedu si povyrazit do Itálie? Ha?! Opráším si svojí pověst a dokážu si, že svedu každou? Gratuluju, první místo v soutěži podrazák roku! Taťko." Zaječela, práskla dveřmi a během pár vteřin se ztratila ve tmě, která venku panovala.
Tom se posadil do křesla a sklonil hlavu do dlaní. Karty jsou na stole a jejich hry na tajnosti dospěly k nezdárnému konci. Byl naštvaný a mrzutý. Zlobil se na Ritu, že zavolala, zlobil se na Jasmin, že přišla nevhod a že celou dobu za jeho zády hrála podivnou hru. Měl vztek sám na sebe, že zapomněl na jeden z důvodů, proč sem přišel a oči mu musel otevřít až hovor s policistou. Zvedl se a přešel do kuchyně, kde se pokusil najít nějaký alkohol. Ale neuspěl, Jasmin neměla doma ani kapku vína a on si pomalu připouštěl, kam ho dřív pití dostalo. Na dny, kdy ho Bill budil ve studiu, ale on přeci není alkoholik, není závislý. Zbývalo mu tudíž jediné alternativní řešení, během pár chvil posbíral po domě své věci, sebral klíčky od Jasminina auta a vydal se do Říma, kde měl zaparkované to své. Vrátí se domů, už toho pokazil hodně a ublížil lidem, na nichž mu záleží. Je čas napravovat svoje chyby.
Joana


Hmm, tak teď mají oba něco, co si můžou vyčítat. Já už z nich fakt zešedivým...
A Tom... kam ten zbabělec zase zdrhá? Doufám, že se jede jen vypořádat s Ritou, říct jí ádié a zase nakluše zpět do Itálie.
Oba jsou jak mylý děti, kruci! Tak a budu se rozčilovat, protože takhle se to nedělá. Neutíká se před někým, koho mám rád...