close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Se mnou se bát nemusíš 25.

9. května 2010 v 1:00 | Ainikki |  Se mnou se bát nemusíš
autor: Ainikki

Bill seděl ještě rozespalý v kuchyni na židli, nepřítomně míchal kávu a u toho ukusoval housku se sýrem a drobil všude okolo. Gordon seděl naproti němu a listoval stránkami nějakého hudebního časopisu. Oni dva jediní byli prozatím vzhůru. Simone totiž Toma včera umluvila, aby se chlapci zdrželi celý zbytek odpoledne, a na večeři za Billovy pomoci připravila kuřecí závitky, což byla další věc, která jí samotné dělala problémy, ale s jeho asistencí byly výtečné a Simone začínala být z toho androgynně vzhlížejícího stvoření stále více u vytržení. Jednoduše propadala jeho kouzlu, což ostatně nebylo zase tolik těžké.


Po večeři si všichni dali sklenku vína, z které se stala druhá a třetí, a potom už bylo příliš pozdě na to, aby se kluci vraceli domů. Navíc zvýšená hladina alkoholu Tomovi stejně neumožňovala sednout za volant, a tak jim hostitelka pohotově přichystala spaní v Tomově dřívějším pokoji.

Billa moc těšilo, že ho Simone nakonec přijala. Nemyslel si, že by to už bylo úplně dobré, vůbec když viděl panenku, kterou měla Tomova máma v peřince položenou na malém otománku v rohu obýváku. Přijmout synovu homosexualitu byla jedna věc, ale smířit se s tím, že Tom nezaloží klasickou rodinu, kde by pobíhala spousta dětí, byla věc druhá. Zatím to vypustila, protože byla zaměstnaná poznáváním Tomovy nové známosti, ovšem ono to na ni časem nejspíš dolehne. Bill už ale nepředpokládal, že by to byla bouřka podobného ražení, jakou zažili, když se to dověděla, utekla z jejich bytu a dobrých 14 dní odmítala se svým synem komunikovat. V té době jim dělal prostředníka Gordon, přičemž Toma nabádal k trpělivosti, a svoji ženu se snažil přivést k rozumu. I on měl bezpochyby nemalý podíl na tom, jak rychle se to vyřešilo. Bez něj by totiž pozvání na narozeniny nepřišlo.

"Tahle kytara je úžasná." Rozplýval se starší z mužů nad jedním z obrázků v časopise. Bill jen ze slušnosti odlepil oči od hladinky svého černého nápoje a koukl, co ho tak zaujalo. Designově to nebylo špatné, nic víc ale posoudit nemohl.
"Ty se v tom nějak vyznáš?" Včera u vína Gordon Billovi striktně zatrhl, aby mu dál vykal, takže se toho chlapec držel. "Chci říct, hraješ?" Ujasnil, kam otázkou mířil.
"To si piš, že hraju. Vedu i malou kytarovou školu," pochlubil se. "Můj nejoblíbenější žák býval stejně vždycky Tom. Ty rozmazlený dětičky, co mi tam teď občas přijdou… to je k vzteku. Zájem nula, jen rodiče se je snažej nějak zaměstnat." Líčil mu strasti svého povolání. Billa ovšem zaujala úplně jiná informace.
"Tom hraje na kytaru?"
"To se ti nepochlubil?"
"Ne." Trošku zklamaně mu to potvrdil.
"To mě nepřekvapuje. Nechápu proč, ale on se s tím nijak nešíří. Spíš to zatlouká. Mu řekni, ať ti něco zabrnká, až budete doma. Aspoň ji trochu opráší. Určitě ji má narvanou někde ve skříni."
"To určitě udělám." Usmál se Bill a na jeden hlt dopil svou kávu.

"Dobré ráno, poklade." Vykulil se z postele i ten, o kom se tu mluvilo a políbil Billa na tvář. Před otčímem mu podobné projevy náklonnosti nevadily, ale před mámou by si zatím nic podobného nedovolil.
"A já jsem snad neviditelnej?" Ohradil se Gordon, že jeho osoba byla tak okatě přehlédnuta.
"Dobré ránko, tati." Pozdravil ho také. "Chceš to i s pusinkou na líčko?" Vtipkoval dobře naložený Tom a už se k němu nakláněl.
"Není třeba," odstrčil ho. "To si schovej tady pro mladýho, ty šašku."


"Určitě brzo zase přijeďte. Ráda vás uvidím." Loučila se Simone s chlapci venku před domem u auta.
"Jasně, mami." Přislíbil neurčitě Tom, aby se neřeklo.
"Ještě koláč." Vtiskla mu do ruky umělohmotnou krabičku, po vrch naplněnou meruňkovými řezy. Ty uměla skvěle. K tomu nepotřebovala Billovu pomoc, a taky se chtěla před ním konečně s něčím malinko blýsknout.
"Dík, mami."
"Buď na Billa hodný," nabádala ho, když se s ním naposledy objímala. Pak přešla k chlapci a objala ho také. "Ráda jsem vás poznala, Bille. Určitě zase přijeďte."
"Spolehněte se. Já sem Toma dokopu." Mrknul na ni spiklenecky. "Zatím se mějte a nashledanou." Řekl ještě a nastoupil do vozu. Tom už seděl uvnitř a startoval. Oba ještě naposledy mávli, když auto vyjíždělo na cestu.

"Cos s ní udělal, ty malej čaroději?" Ptal se Tom s pobavením. Bylo překvapující, jak rychle si dokázala Simone Billa oblíbit. Stačilo najít jedno společné téma, aby se napětí mez nimi uvolnilo, a pak už zjišťovali, že jich je mnohem víc. A hlavně jeden zájem silně převažoval. Zájem o Toma. A černovlasému klučinovi na jeho spokojenosti záleželo stejně jako jeho mámě, což pro ni byla největší motivace k tomu přijmout ho.
"Neudělal jsem vůbec nic. Jsem jen přirozeně neodolatelný." Zubil se tázaný.
"To je pravda." Potvrdil mu Tom. On věděl ze všech nejlépe, jak Bill dokázal zaujmout a své případné odpůrce si bez výhrady přitáhnout na svou stranu, a to pro to nemusel hnout ani prstem. Jednoduše to sálalo z jeho osobnosti. "A slyšel jsi to? Prej buď na Billa hodný. Je to moje máma, neměla by to spíš říkat obráceně? Já se nestačil divit, co z ní lezlo." Smál se, ale ve skutečnost za to byl nesmírně rád. Stalo se to, co si tak moc přál. Všechno bylo v pořádku. Začínalo to být jako malá neskutečná pohádka. Ještě zbývalo, aby za Brenigem pevně zacvakl zámek nějaké cely a idyla bude kompletní.
"Slyšel, ale poslouchalo se to dobře, ne?"
"Řekl bych, že spíš skvěle." Poupravil to trochu Tom.

Cesta domů utíkala velice rychle, takže než se nadáli, Tom parkoval svůj koráb vedle vily s jejich bytem. Bill popadl misku s koláčem a vystoupil. Zamračil se, když mu přímo do očí zasvítilo slunce. Už začínalo mít sílu a ze stromů a hlíny vytahovalo první rašící pupeny. Bude se muset podívat, kde se válí jeho sluneční brýle, prolétlo mu myslí.

"Co budeme dnes dělat?" Zajímal se, když odkládal ovocné řezy do lednice. Bylo sotva poledne. Měli tedy před sebou ještě téměř celý den. Nedopatřením při tom zabořil do jednoho kousku prst. Strčil si ho do pusy, aby sladký tvaroh, na kterém byly meruňky naskládané, dostal pryč a u toho zavíral lednici, otáčeje se k Tomovi. Cucal ho, a dokonce bezděčně přivřel oči. Byla to totiž dobrota. Nejspíš se do nich co nevidět pustí, plánoval si v duchu. O nic se tím gestem nesnažil, přesto Tom nasucho polkl. Billa shledával sexy neustále, některé detaily by ale vynesl nad jiné. Jako právě teď tohle. A zatímco si Bill s prstem v puse přemýšlel o svých chutích na sladký koláč, v Tomovi se probouzely dočista jiné chutě. Ostatně byli zvyklí milovat se téměř denně, minimálně jednou, a včera v domě rodičů si to pro přílišnou neodhlučněnost stěn raději odepřeli, takže ono by se to i tak dříve či později dostavilo.
O něčem bych věděl." Odpověděl na Billovu otázku s mlsným úšklebkem.
"Jo?" Culil se naprosto nevědoucí Bill.
"Dej si ruce na stůl." Poručil a ukázal na jídelní stolek v rohu kuchyně.
"To je nějaká hra?"
"Přesně tak, hra pro zlobivý chlapečky jako jsi ty." Mlel Tom v návalu touhy první, co mu přišlo na jazyk.
"No když já nevím? Bude se mi to líbit?" Bill si dál provokativně olizoval prsty. Začínal tušit, navíc rád dráždil Toma do nepříčetnosti. Ten by si ho nejradši vzal hodně tvrdě na podlaze teď a tady, ale tím by zkazil ten okamžik. Tu atmosféru. Elektrizující napětí mezi nimi. "Tak dobře." Uvolil se. Pomalu odsunul židli a dal ruce na dřevěnou desku. "Je to tak správně?" Tom přelétl jeho postavu očima. Byl dokonalý. Červené triko obtahovalo jeho hubenou postavu. Z upnutých džín vykukovaly zebrované boxerky s modrým okrajem. Vražedná kombinace. Takové oblečení by měli zakázat. Měl by se na ně vztahovat zákon o sexuálním harašení. Přišel k němu a stoupl si za něj.

"Ano přesně tak. Děláš to moc dobře." Odhrnul mu pár černých pramenů z krku a zakousl se do něj. Bill ztuhnul. Lekl se. Nečekal to. Trochu to zabolelo, a pak to začalo být pekelně vzrušující. Bylo mu srdečně jedno, jak zítra bude vypadat. Kňoural jak o život. Tom se usmál. Zajel mu rukou mezi nohy a hladil ho přes džíny. Jeho snažení nebylo bez odezvy. Pod oblečením se děly zajímavé změny. Bill se začínal kroutit jako had. Tom nečekal na nic. Z jeho úzkých boků stáhl džíny i s boxerkama až ke kolenům. Proč se zdržovat zbytečnostmi? Naslinil si prsty a pronikl do něj. Bill zaječel rozkoší. Dělali to spolu už tolikrát, ale jeho miláček byl nenasytný jako oceán. Chtěl víc a víc. Potřeboval sex k životu jako vzduch. Paradox oproti tomu, jak nesmělý byl, když se ohlédl k jejich začátkům. Tom ho ale dokázal naprosto uvolnit. S ním Bill zapomněl na veškeré traumatické zážitky. Zamiloval si to. A co bylo nejlepší? Chtěl to a to skoro pořád. Tomovi se orosilo čelo. Sám nevěděl, jak dlouho to
vydrží. Toužil po jeho žhavém a sexy těle. Toužil po tom, aby ho prosil, aby mu přinesl ten nejúžasnější orgasmus. Bill vypadal jako lákavý dortíček vybízející k zakousnutí a Tom si připadal jako diabetik, kterému klesla hladina cukru a on ten kousek sladkosti potřeboval neprodleně zhltnout.

Postupně přidal další prst. Pohyboval jimi sem a tam.
"Ježíš dělej."
"Co mám dělat?" Malinko ho trápil.
"Do mě! Rychle, ojeď mě!"
"Jak to mluvíš?" Upřímně se podivil Tom. Obhroublosti od Billa příliš často neslýchal. Jen když se skutečně přestával kontrolovat na hranici naprosto neovladatelné touhy po uspokojení. Nejspíš byl tohle jeden z těch momentů. Toma to učinilo ještě více nadšeným.
"Tome, prosím." Skoro brečel. Začínal se chovat nepříčetně. Nehty přejížděl po desce. Z jeho penisu na podlahu ukáplo pár kapek. Nejradši by se začal uspokojovat sám.
"Tak dobře." Odpověděl milostivě Tom. Stáhl si džíny. Vzal ho za boky. "Víc se rozkroč. Ještě trošku."
"Co tam zas vyvádíš?" Kňíkal nespokojeně nedočkavý Bill. Tom se otočil a z kuchyňské linky vzal olej. Slunečnice snad Billovi škodit nebudou. Uchechtl se. Potřel si jím penis a Billův zadek. A pronikl do něj. Billovi se zatmělo před očima a svět se začal zrychlovat. Přál by si, aby tenhle okamžik nikdy neskončil. Pohyboval se v něm. Bill myslel, že se zbláznil. Opřel se o lokty. Jejich průnik byl ještě hlubší. Zatínal prsty do Billových boků. Zítra na nich budou vidět otisky. Nejradši by celýmu světu vzkázal, že tohle nejúžasnější stvoření patří jenom jemu. Kdyby ho tak mohl poznačit všude po celým těle.

Zrychloval a zrychloval své pohyby. Bill se zalkl slastí a udělal se. Bílé louže uklidí později. Chvěl se jako v horečce. Klepaly se mu nohy. Za pár okamžiků ho Tom následoval. Stříkal do něj v pravidelných intervalech. Bylo to jako by dostal ránu palicí do hlavy. Další z řady úžasných vyvrcholení, na které se nezapomíná. Opustil jeho tělo. Snažil se vydýchat.
"Páni… to byla jízda… teda chci říct, zajímavá společenská hra. Jdu do koupelny. Chceš jít taky?" Ptal se, stojíc k němu zády mezi futry kuchyně. Jen pootočil hlavou a vyčkávavě se na něj díval přes rameno. Malý zadek mu vykukoval zpod krátkého trička. Tom tu nabídku chvíli zvažoval, ale nakonec to zamítl.
"Radši ne, ty můj ďáblíku. Ty bys na mě určitě znova dorážel."
"To si piš." Zahihňal se chlapec a zmizel v koupelně.


"Pane svědku, je pravda, že jste svému pěstounovi zatajoval kde a s kým trávíte volný čas?"
"Námitka. Irelevantní." Ozval se Tom, ale soudkyně pouhým mávnutím ruky jeho námitku zamítla. Bill jen vystrašeně poulil oči na Brenigova obhájce. Nezmohl se na víc, než pouhé kývnutí.
"Prosím, odpovězte nahlas."
"Ano, já…"
"To znamená, že jste bez ostychu obelhával muže, který se vás nezištně ujal jako sirotka, i když jste věděl, jak přecitlivěle bude na případnou pravdu reagovat?"
"Námitka, nemohl přeci tušit…"
"Zamítá se, doktore Kaulitzi!"
"Trest jste si tedy plně zasloužil, souhlasíte?"
"Námitka!!!" Tom to slovo vykřikl snad ještě stokrát, ale nikdo ho neposlouchal. Bill se krčil na lavici svědků a klepal se jako ratlík. Ten právník, co ho vyslýchal, měl najednou místo své hlavy obrovskou vlčí, stejně tak soudkyně. Cenili na něj zuby. A nejhorší byl pohled na Breniga. Ten ji měl z nich největší a temně černou. Vrčel a vypadalo to, že se chystá skočit a Billa zadávit. A všichni ostatní přihlížející měli pokřivené tváře v divné grimase. Ukazovali na něj prstem a hučeli: "lhář, lhář, LHÁŘ!!!"

Chlapec se s výkřikem posadil na posteli. Byl zborcený potem, splašeně dýchal a poulil oči do tmy před sebou, odkud očekával, že se ta příšera na něj vrhne. Toma to probralo také.
"Bille, to je v pořádku, slyšíš?" Promlouval k němu konejšivě a stahoval si ho do náruče. "Byl to je zlý sen. Už je to pryč. Neboj se. Jsem u tebe." Hladil ho ve vlasech a sázel drobné polibky na čelo.
"Bylo to tak skutečné." Pípnul. Ten sen se mu vrátil už poněkolikáté, ale pokaždé ho spolehlivě vyděsil. Opakovalo se v něm, i když v mnohem hororovějším scénáři, to, co byl nucen zažít zhruba
před dvěma týdny. Vyžádali si jeho přítomnost u soudu a ten chlap byl tak strašně útočný, nazýval ho lhářem a veškerou vinu házel na něj. Cítil se proti němu bezmocný. Ovšem Tom měl tehdy tu situaci v rukou mnohem pevněji, než v Billově noční můře. Utnul obhájcovy ataky po pár nevhodných otázkách, a pak všechno, co bylo řečeno, otočil proti nim. Počínal si výtečně. Přesto to ale v chlapci zanechalo nepříjemnou stopu a zlý sen přicházel v posledním týdnu dost často. Blížilo se poslední stání, kde bude vynesený rozsudek. Ještě tři dny, a pak snad Billovy můry zmizí.

"Já vím. Netrap se tím, miláčku." Tomovi se stahovalo hrdlo, když ho viděl v tomhle stavu. Kladl si to za vinu. Měl to udělat tak, aby Bill jít svědčit vůbec nemusel. To mu přeci sliboval. Pravdou ale zůstávalo, že byla velice mizivá šance, že se to obejde bez toho. Přesto celou dobu doufal. Nepodařilo se. "Zkus znovu usnout. Budu tě držet. Už se to nevrátí, nedovolím to." Políbil ho na rty. Chlapec se zvolna uklidňoval a víčka mu pomalu klesala. Bezpečí Tomovy náruče ho pomalu ukolébávalo ke spánku, tentokrát bezesnému.

betaread: Janule
 


Anketa

Jsem pravidelný čtenář povídky: Se mnou se bát nemusíš

<3 100% (154)

Komentáře

1 Kattys Kattys | E-mail | 9. května 2010 v 9:30 | Reagovat

Nechybí ti tam kousek textu? Ten nejdůležitější? Jako co se dělo po tom, když si Bill konečně slíznul z prstu tvaroh? :-)
Ale nevadí, i tak jsem si to užila, hlavně mě pobavilo, jak Simone rychle podlehla. :-) To se jí ale člověk nemůže divit, kdo by Billovi odolal, že? :-) Jsem ráda, že se na závěr vytáhla s meruňkovými řezy, už jsem začala přemýšlet o tom, co v té rodině dvacet let pojídali. ;-)
Tak Billův sen zas až tak zábavný nebyl, chudinka Billí. Nakonec to před soudem dopadne tak, že všechno je Billova vina a Brenig je čistej jak padlej sníh. Ani bych se nedivila. No nic, i tak to byl úžasný dílek, já si vždycky tak pěkně počtu. :-)

2 Zezule Zezule | 9. května 2010 v 10:34 | Reagovat

[1]: Musíš ho přetáhnout myškou jako bys ho chtěla zkopírovat a on se ti ukáže.
Omlouvám se, že mluvím za ségru, ale ta je teď na víkendovém výletě, takže by ti neodpověděla dřív než v úterý.

3 SušenkaxD SušenkaxD | 9. května 2010 v 11:51 | Reagovat

Jsem ráda, že se Bill se Simone spřátelili :-) U toho to dílu jsem se spíše pobavila :-D Když nepočítám Billův sen.:(Je to krásná povidka :-)

4 Kattys Kattys | E-mail | 9. května 2010 v 12:10 | Reagovat

[2]: Díky moc, Zezule, já byla po ránu nějak mimo a nenapadlo mě pracovat s myší. ;-)
Ale ta tvoje sestra je pěkně fikaná, takhle utajovanej sex, to jsem tedy ještě neviděla. :)))

5 Áďa Áďa | 9. května 2010 v 14:14 | Reagovat

souhlasím, neviditelný sex forever :-D

6 Sajü Sajü | Web | 9. května 2010 v 14:30 | Reagovat

Oh MŮJ BOŽE!!! :-o Cos to udělala??? Já tu jsem v takovým šoku, že to není možný!!! Ale měla bych začít komentovat od začátku! Bill a drobící houska - proč mám i takový rádoby nepodstatný věci před očima, jakobych se na ně dívala?^__^ Líbí se mi, jak ho Tom oslovuje pokladem ♥ Jsem ráda, že Simone si Billa tak... doufám, že můžu řict... oblíbila! A jak řekla Áďa - neviditelný sex, MŮJ BOŽE! Musím to rozdýchat, protože to jinak nejde... mám ráda, když se Bill nedokáže krotit a používá trošku, ehm, akčnější, divočejší a drsnější věty typu - Ojeď mě, ošukej mě atd. Na něj se mi to TAK hodí v tak divokých situacích a je to naprosto dechberoucí ♥ Dokonalost! Vyvedlo se ti to naprosto dokonale... a ten sen? To bych nechtěla mít! Doufám, že ten Brenig bude sedět pěkně dlouho za to, co udělal!!!!! :-@ Těším se na další díl, vážně těším a doufám, že tu bude co nejdřív, protože už TEĎ se ho nemůžu dočkat ♥

7 KaKiNkAaA ^_^ KaKiNkAaA ^_^ | E-mail | Web | 9. května 2010 v 16:06 | Reagovat

Při tomhle díle hlawně w jedný části se mi zatajowal dech. Oprawdu se mi tenhle díl moc líbil a je fakt powedený :)
Taky jsem ráda, že se Simone s Billem takhle krásně s kamarádili kdybych to takhle mohla říct. Předtím to bylo prostě moc uspěchané a ani neuwažowala. Ae stačilo chwíli aby Billa poznala a změnila názor. Podlehla mu. Ae ne wíc než Tom :)
Co se týká té jejich "společenská hra" se mi teda wážně líbila :D Klidně bych si jí s nimi taky zahrála nebo se alespoň díwala když už ne to :D Ae ne fakt jako hra geniální s tím nejlepším koncem. Wítěz tady byli oba dwa <3 A jak tu už bylo zmíněno taky mám ráda když se Bill chowá takhle...nezkotně až <3 Úplně to žiwě widím(slyším) jak z jeho dokonalých úst wychazájí tyhle wulgární slowa <3
A co se týče toho snu. Tak Billa oprawdu lituju, že musí mít tyhle noční můry ale doufám, že brzy skončí. A hlawně si ten páprda na pěkně dlouho posedí. Nic jiného si nezaslouží než shnít w base!
Už teď se nemůžu dočkat dalšího dílu <3

8 tenshi88 tenshi88 | 9. května 2010 v 16:46 | Reagovat

Utajený sex :D :D To bylo snad schválně, ne? :D :D Billouš se nám teda rozjel...no, jen tak dál. :D :D Úplně sem vyprskla u věty :"jak to mluvíš?" nevim proč, ale přišlo mi to hrozně vtipný. :D :D
Btw...úplně mi přijde, že se k sobě v téhle povídce ty dva nehorázně hoděj, jako doopravdy... :-D

9 zuzana zuzana | 9. května 2010 v 17:31 | Reagovat

pekné, veľmi pekné :-) Ale najviac som sa pobavila pri: "Jak to mluvíš?" Upřímně se podivil Tom. To mi pripadalo, ako keby zhrozená matka počula prvýkrát svoje dieťa hrešiť a chystá sa lekciu o slušnom správaní :D Geniálne, na čo Tom nemyslí v takej situácii, človek by si myslel, že ho to dostane ešte viac do varu a on sa namiesto toho len úprimne čuduje :D

10 mykerina mykerina | 10. května 2010 v 11:19 | Reagovat

oh...ten sex schovaný byl nejlepší....,ale trochu se bojím jak to dopadne u toho soudu....něco mi říká, že ne zrovna extra růžově....obávám se, že se z toho brenig dostane...

11 nikol nikol | 10. května 2010 v 12:02 | Reagovat

Páni...to byla jízda... :-P  :-P  :-P

12 Eclipse Eclipse | Web | 27. května 2010 v 8:27 | Reagovat

Konečně jsem si našla čas a klid si přečíst poslední díly. Bohužel 26. díl se mi tu nechce o tevřít, tak budu muset počkat až budu doma. A to jsem se tak těšila. Takže úplný komentář sepíš k dalšímu poslednímu dílku :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama