close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Se mnou se bát nemusíš 26. Konec

20. května 2010 v 1:00 | Ainikki |  Se mnou se bát nemusíš
autor: Ainikki

Slunce svítilo na začátek jara s neobvyklou intenzitou. Skoro jako by se usmívalo na dva kluky, kteří ruku v ruce šli po chodníku. Byli šťastní. Všechno zlé totiž zůstalo definitivně za nimi. Billův trýznitel dostal nejvyšší možný trest nepodmíněně, takže teď už nezůstal jediný mráček na modrém nebi jejich společného života.


Tom podržel Billovi dveře a nechal ho vejít do restaurace. I když odsouzený to nejspíš vnímal jinak, oni dnešní konec soudního procesu považovali za důvod k menší oslavě. Nic velkého. Jen společný oběd v příjemné restauraci s dobrým vínem a sladkým dezertem nakonec.

"Něco pro tebe mám," tajemně na Billa mrknul, když už byli po jídle a vychutnávali si každý svou sklenku nejlepšího bílého, jaké tady podávali. Bill zvědavě natáhl krk, nakláněje se přes stůl, když Tom zaštrachal ve své aktovce.
"Co je to?" Zadíval se na papíry, které mu podával.
"Přihlášky," odpověděl jednoduše mladý právník. "Už sis rozmyslel, co bys chtěl studovat?" Bill kývl a vzápětí doplnil.
"Umění a dějiny ilustrace." Tom se zářivě usmál. Předpokládal to. O tomhle oboru totiž ze všech těch, z kterých Bill vybíral, mluvil nejvíce.
"Perfektní. Trošku už jsem tě tam uvedl." Bill vykulil oči.
"Cože jsi udělal?" Ptal se nevěřícně.

"No," Tom si poposedl na židli a dal se do vysvětlování. "Nedávno jsem po telefonu čistě náhodou mluvil s jedním mým profesorem z práv. V době studií jsem ho měl za mentora, a tak trochu k němu obdivně vzhlížel," vzpomínal. "Měli jsme k sobě blízko. Pochopitelně jako žák a učitel," uvedl na pravou míru, aby nebylo něco špatně pochopeno. "Řekl bych, že jsem byl jeho oblíbenec," pochlubil se. "Když jsem vypadl po promoci ze školy, zůstali jsme v kontaktu a občas spolu mluvíme. Já se mu zmínil, že se chystáš na Humbolt taky. Ani nevím, jak k tomu došla řeč," zamyslel se, ale v podstatě na tom nesešlo. "Každopádně on na to hned reagoval, a říkal mi, že se přátelí s jednou kolegyní, která učí na katedře umění. Nabídl se, že by ti s ní domluvil schůzku. Ona by tě provedla po škole, ukázala ateliéry, ty bys jí donesl na ukázku nějaké tvoje práce a ona by ti k tomu řekla svoje. Co ty na to? Alespoň by si znal svoje vyhlídky, než začne přijímací řízení."

Bill na něj zůstal ještě pár vteřin zírat, než byl schopný nějaké reakce, ale i tak se zmohl jen na pouhé:
"Páááni." Vydechl ohromený a vlastně i tak trochu dojatý. Tady se ukázalo, že Tom na něj myslí v podstatě nepřetržitě. Ať už dělal cokoli, nebo mluvil s kýmkoli, vždy měl v podvědomí schovaného Billa a činil pro něj vše, o čem se jen trochu domníval, že by mu to mohlo udělat radost. Navíc tohle mu ji skutečně udělalo. Bude si tak moc dopředu ujasnit to, jestli škola nabízí vše, co od ní očekává, a hlavně by mu odpadla fůra stresu s přemýšlením o tom, zda-li má vůbec dostatek talentu, aby se tam mohl hlásit. A teď, když bude vědět, může si při nejhorším rovnou vybrat něco jiného, pokud by mu ta profesorka řekla, že není dost dobrý. Nebyl by potom zklamaný, kdyby mělo přijít rozhodnutí o tom, že ho nepřijali.

"Chci říct, děkuju," začal konečně dohromady skládat věty. "Moc rád se s tou paní sejdu. Ani nevíš, jak jsi mě potěšil, že jsi to pro mě zařídil." Vděčně se na něj usmál a přes stůl se natáhl, aby ho mohl chytit za ruku.
"Maličkost." Uculil se Tom a chlapcovu dlaň vroucně stiskl. Těšilo ho vidět, že mu tím udělal radost. "Jen," zatvářil se náhle nešťastně, ovšem jenom hraně. "Zvykl jsem si na nového pana archiváře. Bude se mi po tobě stejskal." Fňuknul a potáhnul. Billa to rozesmálo.
"Třeba bude nakonec lepší než já. A navíc, já si tam ještě pár měsíců posedím, než začne škola."
"Jo," ušklíbl se Tom. "A já ho budu muset zase znova zaučovat. Teda pokud mezitím Konrad nepřijme do týmu nový mladý pako, kterýmu by to hodili na krk místo mě." Postěžoval si.
"Tak v tom případě doufám, že tam nastoupí nějaká ženská." Pak se Bill zamyslel. "Ale to je vlastně nesmysl." Pronesl zadumaně.
"Co?"
"No, já z toho fleku nevypadnu ze dne na den jako ta paní přede mnou, takže s největší pravděpodobností bude ten nováček na mně."
"A no to je vlastně pravda." Zamnul si Tom ruce potěšením a natáhl se po své sklence se sektem.

Bill se zamračil.
"Jak mám tomuhle rozumět?"
"Čemu?" Nechápavě Tom pozvedl jedno obočí.
"Chceš říct, že mně se nelíbit může, že bys byl v přítomnosti cizího kluka, a tobě je to jedno?" Malinko se čertil. Nikdy dřív nevěděl o tom, že by snad mohl být schopný žárlivosti, ale byla v něm, a to dost velká. Teď, když měli svůj vztah upevněný, ty pocity byly o to větší. Na začátku mu v tom bránil ten jeho blok, že na Toma nemá, tudíž si na něj nemůže klást ani žádné nároky. To už ale dávno opadlo.

Tom zabublal smíchy, když mu došlo, o co tu jde.
"Ale jdi ty. Jasně, že bych žárlil," ujistil ho. "Jenže vsaď se o co chceš, že na tu pozici nastoupí ženská. Tys byl světlá výjimka. Tedy samozřejmě velice příjemná výjimka."
"Dobře." Uklidnil se chlapec. Co potřeboval slyšet, slyšel. Více neměl potřebu se tím zaobírat. Místo toho se raději s chutí pustil do čokoládového dortíku, který jim právě byl naservírován jako dezert.

O dva a půl měsíce později

Tom se neochotně vyhrabal na nohy ze zahradního lehátka, na kterém se s Billem slunil na terase, když uslyšel domovní zvonek. Natáhl na sebe bílý nátělník, aby tomu, jenž se na ně dobýval, neotvíral jen v trenýrkách a spěšně proběhl bytem ke vchodu.
"Dobrý den," uctivě pozdravil mladý kluk v pošťácké uniformě. "Mám tu doporučený dopis pro pana Billa Trümpera." Ohlásil a mávl ve vzduchu bílou obálkou.
"A smím ho převzít já?"
"Jistě, tady mi to podepište." Drobný blonďáček přistrčil k Tomovi malou elektronickou krabičku a mladý muž tam jakousi umělohmotnou tužkou vymaloval svůj podpis.
"Děkuju. Přeju hezký den." Usmál se Tom a vracel se i s dopisem zpět k Billovi.

Ten si zatím nerušeně brčkem pocucával z velké sklenice svou kolu se spoustou ledu a mhouřil oči proti sluníčku, které otevřel, když zaslechl se Toma vracet.
"Kdo to byl?" Zajímal se hned zvědavě.
"Posel nových zpráv." Mrknul na něj Tom potutelně, culil se od ucha k uchu, a pak zpoza zad vytáhl onen dopis. "Píše ti univerzita." Bill se prudce nadechl, napřímil se na lehátku, a kulíc oči, si dal ruku před pusu. Na pár vteřin zadržel dech, a pak hlasitě vydýchl.
"Co píšou?" Dostal ze sebe přiškrceně. Už více jak týden čekal na výsledky přijímacího řízení, a konečně to bylo tady. Sice neměl pocit, že by něco nějak výrazně pokazil, ale jistotu mít nemohl. Praktickou část dle svého pohledu zvládl bez problémů a u písemných testů si nebyl jistý asi jenom se dvěma odpověďmi, to ovšem nic nezaručovalo. Ve skutečnosti tam těch špatných mohli najít třeba mnohem víc. A i kdyby byly správně, co když ho nakonec stejně nevezmou? O ten obor byl veliký zájem.
"Nevím. Se podívej." Podával mu to rozhodnutí.
"Ne, ty." Odstrčil Tomovu napřaženou ruku.
"Dobře. Jak myslíš." Tom se nepřestával usmívat a usadil se naproti němu na své lehátko. On totiž chlapcovu nervozitu nesdílel. Pevně věřil tomu, že uvnitř nemůže být nic jiného než přijetí. Nešetrně rozškubl obálku, vytáhl z ní složený list papíru a po rozložení se zadíval na pár řádků, které tam stály.

"Vážený pane Trümpere, s lítostí Vám oznamujeme," Bill při těch slovech svěsil ramena a pevně k sobě semkl víčka. Bylo to v háji, "že v našem ústavu si pobudete nejmíň 4 roky, neboť jste byl přijat. Těšíme se, až vás tu uvidíme." Dokončil Tom své vymyšlené znění toho oznámení. Obsah ale v podstatě nezměnil - Bill to dokázal - chtěl ho jen malinko potrápit.
"Tome!" Vypískl Bill, když si uvědomil, jak snadno se nechal nachytat. Že si to raději nepřečetl sám. Přeskočil k němu na lehátko a povalil ho na něj. Muž s copánky se rozesmál a Bill místo původního záměru ho ztrestat, se k němu s úlevou a radostí přidal.

S tím, jak si postupně uvědomoval, že je skutečně přijat, se jeho tělem rozléval příjemný pocit euforie. Nepřestával výskat a při tom pevně objímal Toma.
"Já mám takovou radost. Asi se zblázním." Funěl mu za krk.
"To nedělej. To by byla škoda." Mluvil na něj Tom nazpět. "I když já bych o tebe nejspíš stál i jako o slaboduchého."
"Vážně?" Odtáhl se od něj Bill, aby se mu mohl podívat do tváře. Tohle ho zaujalo.
"Si piš." Kývl. "Seš totiž můj andílek, bez kterého už nedokážu být." Bill se rozněžněle usmál.
"Miluju tě." Vrátil mu alespoň částečně jeho vyznání, a pak se s vášnivostí vrhl na Tomovy rty. Potřeboval nějak ventilovat tu radost, která v něm byla, a ta se s Tomovou maximální blízkostí postupně měnila ve vášeň. Neznal větší potěšení, než líbat člověka, kterého nadevšechno miloval, hladit ho, uspokojovat, být uspokojován.

"Op… oprava." Dostával ze sebe Tom udýchaně, když už se černovlasý klučina dobýval pod jeho trenýrky. "Nejsi anděl. Jsi ďábel. Kam se jen poděl ten nesmělý kluk, co se krčil vedle Birgit na recepci?"
"Chceš, aby se vrátil? Můžu přestat a začít dělat stydlivého." Vyhrožoval Bill s poťouchlým výrazem, usazený na Tomových stehnech, a rukou pravidelně zpracovávající jeho penis.
"Oh, ne." Vyhrknul až zděšeně. "Tohle je fajn. Pokračuj." Bill se spokojeně zazubil a pak svou ruku nahradil ústy. Tom tlumeně zakňoural, zavřel oči a prohnul se v zádech. Bill přesně věděl, jak na něj. Jak ho vydráždit na tu nejvyšší možnou mez, maximálně uspokojit. A on to navíc dělal tak rád.

Hřbetem ruky si otřel pár kapek bílé tekutiny, jež mu ulpěla v koutku úst, vyškrábal se k Tomovi a lehnul si mu do náruče.
"Co takhle anděl s ďáblem v těle?" Navrhnul, když pozoroval, jak se Tom jen stěží vzpamatovává z orgasmu a snaží se svůj dech dostat do normálu.
"Absolutně souhlasím." Vydechl a vyžádal si krátký polibek.

"Moc tě miluju." Potřeboval mu to sdělit. Nečastovali se vyznáními lásky nějak přehnaně často, bylo plno jiných způsobů, jak si ji dát najevo, přesto to bylo ale něco, co jeden druhému říkal moc rád. Ta slova pro ně byla malými zrníčky zlatého prachu a oni si tak hýčkali svůj poklad, který našli jeden v druhém. Poklad pravé lásky.

Konec
­­­­­________________________________

Zase ten konec. U mě už těch slůvek "konec" mi připadne, že bylo tolik, že už vůbec nemám představu, jak se pár slůvky na závěr rozloučit s tím dalším.
Tuhle povídku jsem měla moc ráda. To ostatně všechny, ale troufám si říct, že tahle měla něco malinko navíc. Nevím přesně, co ji pro mě samotnou činilo tak speciální, jen mám z ní takový pocit.
Jsem ráda, že jste jí četli a prožívali to spolu s hrdiny. Možná si říkáte, že ten konec přišel nějak moc náhle, když jsem vás ani dopředu neupozorňovala. Jenže já tentokrát sama nevěděla, kdy přijde a najednou tu prostě byl. Myslím totiž, že v povídce už bylo řečeno všechno podstatné, cokoli navíc by bylo už jen protahování a mohlo by se stát, že bychom zabředli do nudy, která by to jen zkazila.
Ostatně blíží se věc nová. Bude to malinko experiment, protože ji nebudu psát sama. :-)

Ainikki
 


Komentáře

1 Zezule Zezule | 20. května 2010 v 9:21 | Reagovat

Teda dala sis pěkně na čas než z tebe něco vypadlo! A navíc ještě KONEC.Ale bylo to hezké, trošku romantické a všechno dopadlo dobře, takže spokojenost :-D

2 Mei Mei | 20. května 2010 v 10:02 | Reagovat

Oh.. naprosto úžasná povídka, hrozně jsem se těšila na každý  díl.. Co já teď budu číst. autoři jsou líní něcopsát doufám, že přijdeš brzy s další povídko:)
krása..

3 Sabsa Sabsa | 20. května 2010 v 12:04 | Reagovat

Tady by fakt byla na místě druhá řada! :) Vědět jak si Bill vede ve škole nebo v práci a tak..
Strašně jsem doufala, že třeba ještě budou řešit tu adopci.. Ale stejně je to krásnej konec. :)

4 Sabča Sabča | 20. května 2010 v 14:03 | Reagovat

Wow, to přišlo neuvěřitelně rychle. Ale můžu říct, že to byla jedna z nejlepších povídek, co jsem četla a určitě se k ní ve volných chvílích budu vracet. :)

5 KaKiNkAaA ^_^ KaKiNkAaA ^_^ | E-mail | Web | 20. května 2010 v 14:14 | Reagovat

Přijdu sem na blog zda náhodou nepřibyl new díl powídky která měla trošku zdržení kwůli nedostatku času a náhle Konec? Měla jsem šok. Wážně mě to dost zarazilo a překwapilo, že po takowé době přibyde další díl a hned je to poslední díl.
Každopádně i když to byl poslední díl moc krásně skončil. Tenhle díl byl takowý pohodowý a taky lehce romantický. A nechyběl w tom trošku sexu. Orálního sexu :D Oprawdu hezky to skončilo i když je škoda, že u je konec. tuhle powídku jsem měla oprawdu ráda.
Moc krásný...

6 Janča Janča | 20. května 2010 v 15:35 | Reagovat

Ainikki, nezlob se, že ti píšu pod povídku, ale nevím, kde jinde bych se mohla zeptat. Nevíš, náhodou, co se děje kolem Twincest blogu? Je totiž pozastavený správcem blogu.cz. Říkala jsem si, jestli ti jako přispívající autorce Janule neposlala nějaký email, co a jak. Mám takový nepříjemný pocit, že to souvisí s tou ostrou debatou ohledně povídek přes ICQ, možná je to práce některého z odmítnutých autorů, bylo to dost drsné. Doufám,že se všechno vyřeší, nerada bych přišla o jednu z největších radostí svého mizerného života. Jestli něco víš, poprosím tě o odpověď. Ještě jednou se omlouvám, že ti to tady píšu, ale jsem z toho dost zničená....
Poslední díl povídky si samozřejmě přečtu a okomentuju, přece si ho nenechám ujít, ale momentálně na na to nemám ani pomyšlení....

7 Sajü Sajü | Web | 20. května 2010 v 16:06 | Reagovat

Beze slov!
Já nevím, co říct... ten konec mě dostal! Rozdurdil! Vůbec jsem nečekala, že to skončí, ale jsem ráda, že to mělo tak krásný konec. Celou tuhle povídku jsem zbožňovala a pořád zbožňuju a zbožňovat budu, protože má v sobě jedno neurčitý kouzlo, kterým mě odzbrojuje. Ať je to už tvůj styl psaní, tvoje vyprávění nebo nápady, miluju tvoje povídky a vážně se neskutečně těším na další povídku, ten experiment. Dozvíme se, s kým bude psaná nebo se to dozvíme až u prvního dílu? Každopádně se těším na tvoje další výtvory a doufám, že jich nebude ještě málo. Samozřejmě si tuhle povídku znovu přečtu, jako jsem minule četla Reinko ♥ Jsem šťastná, že jsi něco tak báječnýho napsala a děkuju ti za to ♥

8 Ainikki Ainikki | Web | 20. května 2010 v 16:44 | Reagovat

[6]: Rozhodně se nezlobím, a co se děje, mi už Janule napsala. Já ti sem rovnou skopíruju celý ten email:

Jojo, nějakej dobrák "ze zahraničí" nás nahlásil, že je v montážích, ještě k tomu ve slash montážích, kde jsou samí Bushidové, dětská pornografie... nějakej magor, ale nedá se s tím dělat nic moc... nevíme, co se jim tam nelíbí, protože tam žádný děti nejsou, takže teď píšu Standovi, co vlastně chtěj. Píšou, že máme preventivně odstranit všechno závadný, což by znamenalo vpodstatě všechny montáže, tak snad to nějak domluvíme, Netuším, jak to bude, protože Kett jede večer na Comet, domů přijde za dvě hodiny, pak to teprve pošleme a uvidíme, až se nám Standa ozve. Většinou mu to trvá celej den, než napíše, takže bude asi chvilku hlucho...

[7]: Vůbec za nic neděkuj. To já bych měla tobě, že jsi u toho vydržela a poctivě mi ke každému dílku napsala moc pěkný komentář. S takovými čtenáři se potom o moc lépe píše. :-)

9 Janča Janča | 20. května 2010 v 17:55 | Reagovat

[8]: Moc děkuju za odpověď, hned jsem klidnější, fakt jsem se bála, že bude celý blog smazaný, a to bych asi jen tak nerozdýchala. Tohle se snad brzy nějak vyřeší. Ještě jednou díky :-)
A teď se jdu vrhnout na poslední dílek, doteď jsem povídku četla a komentovala u Janulky, ale kdo ví, kdy to tam začne znovu normálně fungovat, a já bych čekat nevydržela.

10 Janča Janča | 20. května 2010 v 18:54 | Reagovat

Tak musím přiznat, že když jsem uviděla slovo KONEC, málem jsem se rozbrečela...lítostí, že jedna z mých nejoblíbenějších povídek končí, připadalo mi to jako náhlá smrt...
Poslední díl byl skvělý, stejně jako všechny ostatní ♥, jenom ta pasáž, kde Tom v restauraci tajemně řekl, že pro Billa něco má, mě trošku zklamala. Přihláška !! Fakt jsem si myslela, že vytáhne prstýnek, a "požádá Billa o ruku", ale nevadí, i tak to bylo super. Celá povídka se ti neuvěřitelně povedla, prostě píšeš úžasným stylem, který se čte opravdu jedním dechem, a jako autorka máš můj velký obdiv a chválu.Už se moc těším na cokoliv z tvé další tvorby a děkuju ti za za krásné chvilky, které jsem mohla s tvojí nádhernou povídkou strávit ♥♥♥

11 Tessyna Tessyna | E-mail | Web | 20. května 2010 v 19:11 | Reagovat

Toe vtipn ne..?? KONEC..?? no super.. jak kdyby nestačilo že sem si dneska zlámala hnátu ještě ty mně takhle doděláš.. chjo... :( já z toho zblázním.. :-(  :-( ae nádhera :-)  :-)

12 Shadow.. Shadow.. | 21. května 2010 v 0:53 | Reagovat

Ouch.. moc krásný konec, moc krásná povídka.. :)

13 zuzana zuzana | 21. května 2010 v 19:32 | Reagovat

aj ja som bola prekvapená, že už je koniec, čakala som ešte aspoň dva diely... Ale v podstate som spokojná aj s jedným :-), všetko dopadlo dobre, ako v rozprávke...
A o čom bude tá nová spoluautorská poviedka? Už sa nemôžem dočkať, napovedz aspoň trošilinku :-D

14 Ainikki Ainikki | Web | 21. května 2010 v 22:17 | Reagovat

[13]: O Japonsku....... 8-)
:-D

15 Áďa Áďa | 22. května 2010 v 18:00 | Reagovat

to si děláš prd.... legraci, že už je konec??? já nevím, ale mně se tahle povídka dosud od tebe líbila ze všech povídek nejvíc. nevím čím, ale byla taková jiná... no škoda, jednou ten konec přijít musel, no :-( škoda jen, že tak brzy.

16 Kiki Kiki | Web | 24. května 2010 v 9:56 | Reagovat

Páni, tak tole bylo dokonalý.. škoda, že už ta povídka skonšila... byla naprosto DOKONALÁ! Nemám slov!

17 Kattys Kattys | E-mail | 25. května 2010 v 19:43 | Reagovat

A tak samozřejmě že mě mrzí, že už je konec, o těch dvou v tvém podání bych si vydržela číst libovolně dlouho. Ale nedá se nic dělat, myslím, že jsi povídku ukončila na tom správném místě. :-)
Mám ráda tvé povídky a moc se těším na tu další! :)

18 Eclipse Eclipse | Web | 27. května 2010 v 13:35 | Reagovat

Nechci říkat konečě dočteno, protože i já jsem si tuhle povídku z tvých výtvorů nejvíc oblíbila, ale pořád u mě zůstává Poslední rok :) Líbil se mi nápad, líbila se mi čeština, protože díky těmto povídkám zvládám i já psát. Nebo mi to aspoň dává pocit, že umím napsat ten nejslabší odvar z toho co píšeš ty :D No, líbila se mi strašně moc ze všech twincestních povídek, které jsem kdy četla :) A mrzí mě, že už je konec, tak nějak jsem si na tu povídku zvykla rychle než na jiné. Nezbývá mi nic jiného než se těšit na další tvorbu :) Doufám, že se tu objeví co nejdřív... Mezitím bych si mohla přečíst něco co doporučuješ :) Takže to zakončím... Krásná povídka!!! :)

19 Madisoon Madisoon | E-mail | Web | 6. června 2010 v 11:43 | Reagovat

Já vím, že mi to trvalo, ale konečně se mi povedlo dorazit sem a dočíst posledních pár dílů, které jsem zameškala.
Komentář k poslednímu dílu by měl být nějak speciální, ale obávám se, že se mi to nepovede... tak dlouho už jsem nic nenapsala, že už neumím vymýšlet ani komentáře:-) To jsem to dopracovala...8-O
Nicméně, musím zmínit konec tohohle dílu, vlastně celé povídky. Není jednoduché napsat závěrečná slova tak, aby skutečně všechno uzavírala a podtrhla celou povídku. Ovšem tobě se to podařilo naprosto bravurně, měla jsem po dočtení posledního odstavce přesně ten povznášející pocit, který má konec příběhu vyvolat, spolu s představou, jak jejich láska překoná všechny budoucí nástrahy osudu :-)
Jsem ráda, že všechno dobře dopadlo, vlastně to dopadlo nejlíp jak mohlo. Brenig je ve vězení na dlouhou dobu; Tomovi rodiče jsou Billem nadšení, pokud se to tak dá za dané situace říct; Bill se dostal na vysokou; a v neposlední řadě se ti dva skutečně milují, takže nepochybuju, že je to láska na celý život :-)

Na novou "experimentální" povídku jsem zvědavá, určitě to bude skvělé, jak mi napovídá zkušenost s tvou tvorbou;-) Těším se na to a budu se snažit získat zpět svůj status "pravidelného čtenáře" :-D

20 Tessyna Tessyna | E-mail | Web | 7. června 2010 v 21:24 | Reagovat

tak.. právě jsem tuto povídku dočetla podruhé.. a myslím že za pár dní ji dám znova..:D:D:D a pak už ji budu moct i recitovat..:D:D:D prostě náádhera hey..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama