close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Důvěřuj mi, Lásko 10.

10. června 2010 v 1:00 | Ainikki |  Důvěřuj mi, Lásko
autor: Zezule

Elizabeth

V noci se mi zdálo o Tomovi. Znovu se mi přehrála ta chvíle, než jsem usnula na jeho rameni. Neměl na sobě tričko. Sama nevím, co mě to popadlo, ale jednoduše se tomu nedalo odolat. Musela jsem se dost ovládat, abych nepohladila tu jeho sametovou kůži. Krásně voněl. I teď cítím, jak mě jeho vůně probouzí. Cože?! Prudce otevřu oči a zjistím, že ležím v Tomově posteli. Takže to nebyl sen, já jsem tady opravdu usnula. Ale kde potom spal Tom? Že by tady se mnou? Leknutím se vymrštím do sedu tak neopatrně, že shodím skleničku stojící na nočním stolku a ta se roztříští na všechny strany.
,,Co se stalo?" přiřití se vzápětí do pokoje Tom, div se ve dveřích nepřerazí o práh.


,,Promiň, Tome, moc se omlouvám. Já… nerada." Koktám jako prvňáček a hrabu se z postele druhou stranou, abych se nepořezala o střepy. ,,Já to hned uklidím." Běžím do kuchyně pro smetáček.

,,Počkej, já ti pomůžu, ať se nepořežeš. A nedělej si s tím starosti. Skleniček, těch já už jsem rozbil." Plazíme se oba po kolenou a zametáme tu střepovou nadílku každej z jedný strany.

,,Vážně mě to mrzí. Tolik jsi toho pro mě udělal a já ti tu ještě škodím. Já …lekla jsem se těch otevřených dveří, nejsem na to zvyklá." Radši dál pokračuju v práci, aniž bych se na Toma podívala a musela si v jeho očích přečíst, jaký jsem blázen.

,,To moc nechápu, Elizabeth." Zhluboka se nadechnu a kecnu si na to na zadek. Nemám tyhle debaty ráda. Strašně nerada ukazuju svoje slabosti. Ale kdo taky ano.

,,Víš, já mám takovou svojí vlastní teorii, kterou jsem si vypozorovala. S otevřenými dveřmi do ložnice spí lidé, co se nemusí ničeho bát, nemají starosti, mají pevné zázemí a jsou si jistí samy sebou a taky jsou sebevědomí." Na chvíli se odmlčím a uhnu pohledem. ,,Proto moje dveře jsou vždycky pevně zavřené. Jinak bych neusnula."

Tom mi nic neodpoví, jen si sedne vedle mě a obejme mě kolem ramen.

Tom

Všechna ta bolest v ní zůstává a já nevím, co bych mohl udělat, aby tomu bylo jinak. Všechno je ještě příliš čerstvé, časem se to určitě zlepší.
Obejmu ji kolem ramen a přitisknu si ji k sobě do náruče. Po chvilce ke mně zvedne svoje smutné oči, ale na tváři má lehký úsměv, jako by mi jím děkovala. Podvědomě se k ní trošku nakloním a Elizabeth přivře oči. Srdce se mi roztluče jako už kolikrát a cítím, jak mi stoupá horkost do tváří. Přivírám oči a nakláním se k ní pořád blíž. Asi milimetr mě dělí od jejích slaďoučkých rtíků, když se u dveří rozřinčí zvonek, jehož zvuk v tuhle chvíli působí jako rána z děla. Oba se tak lekneme, že se plnou silou srazíme čelem, jen to zařinčí.
,,Aaaaauuu." Vykřikneme sborově. Připlácnu si dlaň na postižené místo na hlavě a zuřivě se zvednu na nohy. Jako bůh pomsty se ráznými kroky řítím ke dveřím s odhodláním zabít kohokoliv, kdo za nimi stojí. BILL!!! Zatraceně!!! Ten má teda jedinou kliku, že je to můj brácha. Bratrovražda je moc i na mě.

,,Tak kde to vázne? Už je deset pryč. Vyrážíme! Kde je Elizabeth?" Šveholí si s úsměvem na tváři ten kazišuk a já nepřestávám kolem sebe z očí metat blesky neschopen slova.
,,Promiň Bille, úplně jsem zapomněla na čas. Jenom na sebe něco hodím a můžeme vyrazit."
Elizabeth zapluje k sobě do pokoje a já se usadím naproti Billovi do křesla. Má očividně dobrou náladu, něco si zvesela pobrukuje pod vousy a culí se jako blbeček. To si nejspíš s Ashley dali ráno pěkně do těla a mě nedopřál ani pusu.

,,Je ti dobře, brácho? Jsi nějakej rudej." Zarazí ho moje barva v obličeji.

,,Je mi fajn." V tu chvíli vycupitá z pokoje krásná modroočka oblečená do světlých džínsů a bílého trička s vlasy staženými do culíku.

,,AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA!" zařvu jako lev, když ze těma dvouma zavřu dveře. Musel jsem odpustit trochu páry, jinak hrozilo, že bych bouchnul jako papiňák. Je pro mě naprosto neuvěřitelný, co se mnou to blonďatý stvoření dělá. Svýho času bych se na ni jednoduše vrhnul a neptal bych se jí, jestli můžu, nebo ne. Dřív pro mě pocity druhýho moc neznamenaly, což mě rozhodně nijak nešlechtí, na to už jsem přišel. Vždycky jsem byl zvyklej si brát, co mi bylo zrovna po chuti. S ní to prostě nejde. Musel bych nenávidět sám sebe, kdybych jí jakkoliv ublížil. Že bych dospěl? No, přestanu přemýšlet nad nesmrtelností brouka a jdu na sebe taky něco hodit, protože za hodinku mám schůzku s tím detektivem.


,,Těší mě, pane Kaulitzi, rád vás poznávám. Jmenuji se Eugen Smith. Klidně mi můžete říkat Eugene, nač být zbytečně formální." Klepe mi ten maník pravicí jako zběsilej, div mi ji nevytrhne z ramenního kloubu. Má stisk jako bejk a při tom při jeho vzezření bych to do něj neřekl. Je to takovej menší zavalitej strejda se začínající pleškou a brejlema tlustýma jako dna od popelníků. A je na mě milej, přesně jak říkal Bill. Sympaťák. A to jeho jméno, Eugen, to je taky bomba. Vůbec při jeho povolání. Evžen lovec žen. To je síla:o)

,,Takže k věci, pane Kaulitzi, vy chce získat delikátní informace ohledně pana Davida Forda, který je ředitelem v hotelu Carleton a já se vás musím zeptat proč? Nestrpím totiž, aby se informace mnou získané používaly k cílenému vydírání kohokoliv." Mžourá na mě přes ty tlustý skla, ten mrňavej chlapík a přitom do sebe hází jídlo jako o závod.

,,Samozřejmě to chápu a důvody mám pádné. Pan Ford dlouhou dobu týral a vydíral jednu mladou dívku, která u něho v hotelu pracovala a ta je teď pod mojí ochranou, že vám říkám pravdu, si můžete sám velmi jednoduše ověřit. Každý, kdo ji zná, vám to potvrdí. Já teď potřebuju něco, co ho zaručeně od ní udrží dál, aby ji už nemohl nikdy víc ubližovat. Zaplatím vám, kolik si řeknete, když mě ujistíte, že půjdete i přes mrtvoly, abyste na toho zmetka našel něco, co ho zaručeně udrží v šachu." Podvědomě při těch slovech zatínám ruce pod stolem v pěst, až mi bělají klouby. Eugen si pečlivě všechno poznamenává do svého poznámkového bloku.

,,A jak moc na to spěcháte?"
zeptá se, aniž by zvednul oči od papíru.

,,Čím dřív, tím líp. Dokud nemám nic v ruce, Elizabeth není v bezpečí."

,,Ooh, Elizabeth, krásné jméno. Určitě i krásná žena, když pro ni tolik děláte." Vycení na mě protézu a s bouchnutím zaklapne blok. Ještě spolu prohodíme pár konverzačních vět, já za něho zatáhnu jeho oběd o několika chodech, ostatně nechápu, jak se to do něho mohlo vejít, a s ujištěním, že mě bude ovšem neprodleně informovat odcházím z restaurace. Tak to bysme měli.

Bill

Nákupy a Elizabeth šly dneska o poznání snadněji než včera. O botkách jsem měl jasnou představu a tak jsem šel téměř na jistotu. Pak jsem jí ještě tajně skočil pro jedny titěrný kalhotky v tělový barvě, aby jí pod šatama nevykukovaly, zatímco jsem ji poslal koupit něco na zub. Aspoň nemohla protestovat, že tohle nic si na sebe rozhodně neoblíkne. Potížistka. Přes noc se jí asi ty její šaty rozležely v hlavě a dnes mi jemně naznačila, jestli bych ji nevybral nějaký, na který bylo použito víc látky. To jsem ale samozřejmě razantně zamítnul. Se svým výběrem jsem naprosto spokojený a navíc v nich vypadá grandiózně. A je mladá a krásná a má co ukazovat, tak proč chodit jako jeptiška.
Nakonec jsem jí nakoupil ještě asi tunu kosmetiky, bez které se žádná moderní žena neobejde a jede se domů. No tedy vlastně ne tak úplně. Ještě jednu věc jsem Elizabeth záměrně zamlčel. Ještě uděláme menší zastávku u Ashley v salónu, kde Elizabeth podstoupí depilaci voskem nohou. Ne že bych ji podezříval z toho, že se neholí, ale po tomhle zákroku vypadají nožky naprosto luxusně a krásně se lesknou. Jako psí koule, poznamenal by nejspíš můj drahej bratr. Pitomec jeden, vůbec ničemu nerozumí. Pak teprve pojedeme domů a Ashley s námi, aby stihla udělat na večer sebe i Elizabeth ještě krásnější, než obě jsou.

,,Kde to jsme? Říkal jsi přece, že už jedem domů?" Zazní Lizina logická otázka, když zastavím svoji Audinu před salonem Beauty dream. Jo, to já dělám svýmu bráchovi reklamu dobrovolně a bez řečí, ale aby on nosil oblečení z mojí dílny, to ho ani nehne. Nevděčník jeden. A to jsem ho ještě před lety musel usměrňovat, když si chtěl po otevření autosalonu koupit Porsche. Majitel autosalonu Audi a jezdí v úplně jiný značce, kdo to kdy viděl, proboha. Ještě, že na mě nakonec dal. Joo, kde by byl beze mě. A já bez něho…

,,Jen se tu zastavíme pro Ashley, aspoň si to u ní můžeš prohlédnout. Ona pojede s námi, aby ti pomohla s přípravami." Culím se na ni, co mi síly stačí, abych náhodou nepadnul ani do nejmenšího podezření. To bych ji taky nemusel dostat z auta. Jen co se spolu objevíme na recepci, Ashley na mě šibalsky mrkne, popadne Elizabeth za ruku a odvádí ji někam do útrob budovy. Po pár minutkách se vrací s palcem nahoře na znamení, že akce se zadařila a Elizabeth právě v tuhle chvíli leží na lehátku zcela v rukou odborníka.

Elizabeth

Teda ten Billův podraz s voskem mu nezapomenu, ještě teď mě celý nohy odshora až dolů pálej jako čert, ale musím uznat, že ten pocit na dotek je vážně příjemný. To pálení snad do večera přestane. Tomovo auto už stojí před domem, takže bude určitě doma. Jít ho pozdravit mi ovšem bylo zamítnuto s tím, že jsme ve skluzu a musíme si pospíšit, aby se všechno stihlo. Což mě dost překvapilo, protože je jedna hodina a začátek akce je v sedm večer, tak nechápu, co budeme celou tu dobu dělat. Ti dva mě ovšem vzápětí vyvedli z omylu a ve finále jsme to opravdu stihli tak tak.
Perličková koupel, vlasový zábal, vyčištění pleti, pleťová maska, manikúra, pedikúra, líčení a česání, to zabere hodně času. Navíc, když jsem na to všechno byli tři, protože k mému překvapení všechny procedury ochotně podstupoval i Bill. Maraton tohohle typu jsem zažila poprvé v životě a naprosto mě to utahalo. Když mě pak v podvečer Ashley česala a líčila, měla jsem co dělat, abych jí u toho neusnula. V šest večer je mi strčeno do ruky ramínko s mým večerním oděvem a s pokynem ať se jdu do ložnice oblíknout, že hned potom vyrazíme.

Bill

Zatím jde všechno jako na drátkách, doufám, že to tak bude i pokračovat na večírku. Elizabeth to strašně sluší. Tom si z ní sedne na zadek, až ji uvidí. A co teprve, až bude mít na sobě svoje šaty. Vybral jsem ji lehoučké hedvábné šaty v krémové barvě s rozevlátou sukýnkou nad kolena. Zepředu vypadají nenápadně a formálně s rovně střiženým dekoltem ve výšce, kde končí klíční kost. Ovšem od půlky těla dozadu jejich formálnost končí. Celá záda jsou nahá a látka začíná těsně nad zadečkem, proto ty titěrné, tělové kalhotky. Bombarďáky se pod ně prostě nevejdou. Ashley ji krásně vystínovala oči, na rty nanesla lehký broskvový lesk a z vlasů ji vytvořila elegantní výčes. A to všechno dokonale podtrhují stříbrné botky na podpatku, které na noze drží jen díky několika málo pásečkům. Jedním slovem dokonalé.
Moje kočička má na sobě krátké pouzdrové šaty v temně fialové barvě s širokou saténovou stužkou v pase a černé lodičky. Já jsem si vytvořil tmavý oblek s kovovým odleskem, bílou košilí a tenkou černou vázankou. Musím sám sebe neskromně pochválit, fakt mi to sekne.

Aaaaaaaaa, zvonek. To bude Tom. Výjimečně je docela přesnej, až mě to samotného překvapí. Jsem zvědavej, jestli na sebe navlíknul ten oblek ode mě. Jestli ne, tak ho snad přerazím, potížistu!

,,Pojď dál, je otevřeno." Křiknu na něj a už slyším šramotit dveře. Má kliku. Naštěstí se pro dnešek zdržel protestů a poslušně se navlíknul do toho, co mu bylo podstrčeno. A to jednoduchý černý oblek s hodně prostřiženým sakem na jeden knoflík ve výšce pupíku a bílá košile s rozhalenkou. Kolem hlavy si ještě omotal bílej šátek, jak je jeho dobrým zvykem. Ale jde to k tomu, tak proč ne, nebudu protestovat. Stejně bych neuspěl. Jen ty ruce z kapes by si mohl vyndat.

,,Můžeme vyrazit? Kde je Elizabeth?" Není třeba odpovídat. Dotyčná právě vychází z ložnice a přesně, jak jsem předpokládal Tomovi spadne čelist až na podlahu a čumí na ni jak péro z gauče.

Tom

Sakra, tak tohle je teda pecka! Musím uznat, že se Bill vyznamenal, Elizabeth je nádherná. Galantně ji nabídnu své rámě a jde se. Venku na nás už čeká limuzína. Bill ji vždycky objednává na akce, na kterých jsou přítomní i novináři. Prostě si potrpí na dojem a taxík pro něj není dost nóbl.


Začínám se tu už pekelně nudit, tlachání o módě mi naprosto nic neříká a Bill mi zabavil Elizabeth, aby ji mohl seznámit s každým, kdo v jeho oboru něco znamená. Sedím v rohu místnosti a neustále ji doprovázím pohledem. Vypadá to, že se docela baví a ten Billův maraton jí nevadí, takže jsem v klidu. Nemůžu se na ni vynadívat. Vždycky se mi líbila, ale tahle její dnešní proměna mi připadne, jako když se motýl vylíhne z kukly. Je tak něžná, tak okouzlující, tak křehká. Najednou se začne nenápadně rozhlížet po místnosti, a když mě zpozoruje, něco řekne Billovi, ten se s ní rozloučí letmým polibkem na tvář a ona s úsměvem na tváři vykročí mým směrem.
,,Co ty tu takhle sám v koutě? Čekáš, až tě někdo objeví?" posadí se na židli vedle mě.

,,Ne, spíš bych rád nebyl objeven nikým, kromě tebe." Vezmu její ruku do dlaní
,,Jak se ti tu líbí?" zeptám se, abych se ujistil, že je všechno v pořádku.

,,Líbí, vždycky jsem ráda chodila do společnosti a všichni jsou tu moc milí. Jen mě z těch podpatků už dost bolí nohy, Bill mě nenechal ani na chvíli vydechnout. Má obdivuhodnou schopnost na nic se neptat a přesto mu bez řečí každý jeho přání plní. Přijde mi to fascinující." Prokoukla ho skvěle, až na to, že mě občas ta jeho diktatura až tak fascinující nepřipadá.

,,Uff, tak povinnosti jsou splněny. Zvedejte se vy dva, každou chvíli bude odbíjet desátá, takže se přesouváme do klubu." Přiřítí se jako blesk z čistýho nebe moje hyperaktivní dvojče a už nás táhne za ruce ven.

Musím říct, že v klubu je to o poznání lepší. Je tu spousta známých a s tím spojené zábavy a pití. S každým, koho jsem už dlouho neviděl, prohodím pár vět a pak se usadím s Elizabeth na baru, abych mohl v její přítomnosti snadněji odrážet případné nápadníky. A že by jich tu měla. Sedaj na ni jako vosy na med, ale není se čemu divit.
Dali jsem si spolu pár drinků a na modroočce je už vidět, že ji trochu stouply do hlavinky. Vždycky byla dobrá společnice, ale teď, když je ve hře i alkohol, se tu spolu řehníme na celý kolo a nic nám neschází. Vypráví mi o svém dětství a o místě, kde vyrostla a já k tomu přihazuju perličky z našich let slávy, kterých mám v zásobě dost a dost. Už mě od smíchu bolí břicho, a jestli je pravda, že smích prodlužuje život, po tomhle večeru budu nesmrtelný. Tématu Ford se oba záměrně vyhýbáme, nač si kazit tak krásně rozjetý večer.
Při tématu láska Elizabeth trochu zvážní.

,,Doopravdy zamilovaná jsem ještě nebyla. Několik náctiletých lásek jsem samozřejmě měla, ale myslím, že tak mladý člověk skutečně milovat ani neumí, spíš se to jen učí a objevuje a navíc já věřím tomu, že opravdovou lásku může mít každý jenom jednou za život, protože když člověk svoji skutečnou lásku potká, tak s ní buďto zůstane a zemře šťastný, a nebo ji ztratí. A to mu zlomí srdce tak, že zamilovat se znovu je pro něho už nemožné. Asi je to naivní, ale já tomu doopravdy věřím. Myslíš, že jsem hloupá?" zvedne ke mně tázavé oči s naprosto vážným výrazem.

,,Ne, to si vážně nemyslím. Přijde mi nádherný, že něčemu takovýmu věříš." Sesednu ze svojí barové židle a vezmu Elizabeth něžně do náručí a přitisknu si ji k sobě tak blízko, jak je to jen možné. Cítím, jak jí tluče srdce a taky jek nádherně voní. Ta její vůně způsobuje, že slábnu v kolenou. Zadívám se jí do očí, abych zjistil, jestli nedělám něco, co ona nechce. Zrychlí se mi dech, když si v nich nic takového nepřečtu. Odvážím se jemně ochutnat její rty, což předčí všechna moje očekávání. Je tak sladká. Na nic nespěchám a netlačím na pilu, jen se jejích rtů těmi svými lehce dotýkám a plnými doušky si užívám jejich hebkost. Elizabeth se mnou ochotně spolupracuje a její doteky vzadu na krku mi způsobují husí kůži. Čas pro mě v tu chvíli přestal existovat. Nemám ponětí, po jaké době se od ní trochu odtáhnu a zadívám se na její rozzářenou tvář. Usmívá se na mě s ruměncem ve tvářích.
,,Zatančíš si se mnou?" zeptám se spontánně, když k mým uším dolehne moje oblíbená pomalá melodie. Jenom lehce pokývá hlavou na souhlas a seskočí ze židle.
,,Tome!" stiskne mi pevně ruku, když se otočím k odchodu na parket.
,,Copak se děje." Dost mě vyděsí její strach ve tváří, ale nechápu, co ho tak najednou způsobilo.
,,To je Mc´Douwel. Je to Fordův zástupce. Jsou spolu jedna ruka. O…on…on si mě všimnul." Cítím jak se Lizi třese po celém těle. Ten chlap si nás oba vážně měří dost zkoumavým pohledem a taky někomu volá. Vsadím se, že podává svému chlebodárci žhavý zprávy.

,,Vezmi mě pryč, prosím tě." Na nic nečekám a vyběhnu z Elizabeth ven před klub, kde zaplujeme do jednoho z taxíků, čekajících hned před vchodem. Billovi ještě po cestě pošlu zprávu, že jsme odjeli, aby se po nás nesháněl.

betaread: Áďa
_______________________________
Tentokrát mám pro vás hned dvě videjka najednou, páč jsou obě kraťoučký tak na třicet vteřin. To první je taková twins klasika pro pobavení. A co se týče toho druhýho, musím se přiznat, že ve mně vyvolává naprosto zvrhlý představy. Joooo být tak jednou aspoň na chvíli Tomovou kytarou… :oD



 


Komentáře

1 Joana Joana | 10. června 2010 v 1:29 | Reagovat

Ale ale, ty nemravo jedna 8-) Ačkoli Tomův výraz v tom druhém videu je naprosto... jsi si jistá, že tam měl kytaru? jako vážně?
Ahoj, jmenuju se Tom a můj největší fetiš je kytara.
Ahoj, Tome, vítej v naší komuně zvrhlíků.
Až mi vypadlo, co jsem chtěla napsat. Ale grandiózní slečna Líza, s nožičkama hebkýma... A na závěr kromě sladké pusy i trocha dramatu, no já snad neusnu, a to jsem si to chtěla přečíst jako večerníček ;-)

2 Zezule Zezule | 10. června 2010 v 9:33 | Reagovat

[1]: Ano, jsem si jistá, že tam měl kytaru vzhledem k tomu, že je to z koncertu. V takový chvíli by se ani někdo jako je Tom neodvážil mít tam.....nooo ....too ...cokoliv jinýho :D :-D

3 Ainikki Ainikki | Web | 10. června 2010 v 12:15 | Reagovat

Konečně tady bylo to moje netrpělivě očekávané jiskření ve větší míře a dokonce i s pusou, na konci i nějaký to vzrůšo. Teď jen teda asi popíchli vosí hnízdo, lovec žen by sebou měl mrsknout a honem na Fordíka něco vyhrabat... 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama