close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Důvěřuj mi, Lásko 12.

14. června 2010 v 1:00 | Ainikki |  Důvěřuj mi, Lásko
autor: Zezule

Ještě ten den jsem s Elizabeth pro ty nemožný inzertní noviny zašel, i když se mi to teda pořádně příčilo. Byl jsem tak bez sebe, že jsem měl sto chutí škrtnout sirkou a tu hloupou trafiku podpálit. Hořela by určitě jedna báseň při množství papíru, které naplňovalo její útroby, ale při pomyšlení, kolik se ve městě ještě nachází prodejen novin, jsem tu možnost zavrhnul. Nevypálím přece celý město. Koukal jsem se na ty potištěné listy papíru jako na mého největšího nepřítele a jejich vydavatele jsem v duchu proklínal. Jako by se mi ty zatracený noviny vysmívaly, když si tak spokojeně ležely na stole v jídelně. Ještěže už jdu zítra do práce, tady mezi čtyřmi stěnami, které se mnou navíc sdílí Elizabeth, na mě všechno padá. Ani na vteřinku jsem nikdy nezalitoval toho, že jsem jí pomohl, ale připadne mi, že tuhle zvláštní bolest, která mi už pěkných pár dní sídlí v útrobách, si nezasloužím. Tyhle myšlenky jsou ale tak strašně sobecký. Pomoc má být vždycky nezištná, takže za tu svoji přece nemůžu chtít po Elizabeth, aby mě z vděčnosti milovala. Ach jo, jsem pitomec. Večer si zajdu do místního baru trochu otupit smysly. Není to tam nic moc, ale pití docela ujde, tak proč ne. Navíc to mám z bytu jenom pár kroků, takže mám určitou jistotu, že se zvládnu doplazit do postele, kdybych to náhodou hodně přehnal. Chlast sice nic nevyřeší, ale aspoň dá na chvíli zapomenout. A teď hned se jdu vypovídat k bráchovi, jinak se tu snad oběsím na lustru.

Ovšem k mojí smůle ani tady nepochodím. Kleju nahlas, když zjistím, že vedle nikdo není doma. Nejspíš tráví s Ashley krásnou neděli někde venku. Občas se přistihnu, že jim to jejich štěstí závidím, když je zahlídnu, jak se pořád zamilovaně oždibujou.
Naštvaně se vrátím zpátky do bytu. A hele, Elizabeth nejspíš slyšela, že odcházím, tak se usadila s šálkem čaje na gauči v obýváku a pustila si hudbu. Teď mám jasný důkaz, že se mi vyhýbá schválně a cíleně. Lhal bych, kdybych řekl, že mě to nezabolelo.

,,Mohla jsi mi taky uvařit kafe, víš, že kdybych šel někam na delší dobu, řekl bych ti to." Nasadím dost hnusnej tón, aby bylo jasný, na co narážím. Vzápětí toho ale lituju, nechci být na ni nepříjemnej, toho už si užila dost. Vyrazí mi dech, když se Elizabeth bez jediného slova poslušně zvedne z pohovky a to kafe mi jde vážně uvařit.

,,Ježiš, Elizabeth, to ne. Dej mi to. Omlouvám se ti. To nebyl žádnej rozkaz. Nechci, abys mi posluhovala." Chrlím ze sebe, zatímco jí beru z rukou hrneček a dózu s kafem. Připadám si jako totální ignorant.

,,Ale mě to nevadí. Bydlím u tebe jen tak za dobrý slovo, tak aspoň k něčemu ti můžu být užitečná." Tváří se při těch slovech tak odevzdaně, až mě z toho mrazí. Chytnu ji za ramena, abych ji donutil se mi dívat do očí.

,,Ale já z tebe nechci mít služku, rozumíš? Tohle už nikdy neříkej! Copak ty nevidíš, jak mi na tobě záleží? Jak MOC mi na tobě záleží a ne jenom to." S každým slovem se přibližuju o kousíček blíž k jejím ústům, a když mě od těch hebkých růžových polštářků dělí jen nepatrná vzdálenost, Elizabeth se mi vysmekne a ustoupí o dva kroky vzad. Není ani schopná se mi podívat do očí. Zabodne pohled provinile do podlahy a to mě drásá ještě víc. Cítím tepat vlastní puls až ve spáncích. Musím ven. Okamžitě musím ven, pryč odsud, jinak snad vybuchnu. Popadnu klíčky od auta, co leží na konferenčním stolku v obýváku a vyběhnu ven před dům, kde stojí moje auto. Zuřivě dupnu na plyn, až pneumatiky bolestně zakvílejí a neomylně zamířím k dálnici, kde mi ručička na tachometru stoupá závratnou rychlostí výš a výš. Rychlá jízda mě vždycky dokáže spolehlivě uklidnit, protože abych takový výlet přežil, musím svoji mysl soustředit jenom na řízení a nic jiného. Docela se mi to daří. Cítím, jak se mi tlukot srdce vrací do normálu a i tak mi mimoděk skanulo po tvářích pár osamělých slz. Jsem dočista v háji. Právě jsem dostal od ženy, do které jsem se poprvé v životě zamiloval, jasný důkaz, že jsem jí volnej jak moje tričko. Kdyby mě milovala, před mým polibkem by neuhnula.

Elizabeth

Před chvílí jsem nejspíš zabila i tu poslední šanci, že já a Tom někdy budeme MY. Sedím v rohu kuchyně a zmocňuje se mě až hysterický pláč. Nenávidím ty kapky slané vody, co mi můj čin tak okatě připomínají a nechtějí se mnou nechat zastavit. Mám, co jsem chtěla. Odehnala jsem od sebe lásku, které jsem se neodvážila ani dát možnost překonat překážky, které jí hrozí a teď si tím činem nejsem vůbec jistá. Jsem zbabělec a už nikdy se nedozvím, jestli jsme my dva měli šanci.


Začíná se pomalu stmívat a Tom se pořád nevrací. Je pryč už tak dlouho. Nikdy předtím mě tady tak dlouho samotnou nenechal. Začínám se o něj doopravdy bát. Slyšela jsem ho, že odjel pryč autem, takže jestli se mu něco stalo!!! Ne, na to nesmím ani pomyslet. Určitě se mu nic nestalo. Určitě je v pořádku, jenom tu nechce být se mnou. Opakuju si to v duchu stále dokola ve snaze samu sebe uklidnit, zatímco nehnutě stojím u okna, jestli někde nezahlédnu Tomův černý sporťák. Sama ani nevím, jak dlouho už tu takhle stojím. Několik hodin to už bude určitě, podle toho, jak mě bolí nohy a přesto mě ani nenapadne, abych se od okna vzdálila. Srdce mi poskočí, když konečně zaslechnu zvuk motoru Tomova auta, který bych poznala mezi tisíci. Ovšem když jenom vystoupí z auta a po svých odchází opět někam pryč, znovu se neubráním pláči.

Tom

Celkem vyklidněnej zaparkuju svojí káru po několika hodinách před domem a rovnou si to mířím do baru za rohem, kde si kecnu rovnou na bar u obtloustlý postarší barmanky s nehorázným výstřihem a potetovanýma rukama si objednám dvojitý suchý Martini bez ledu, který do sebe na jedno otočení kopnu a mávám na ni znova.
,,Dej si bacha, ať tě takhle rychlej start brzo neunaví, zlato." Mrkne na mě ta, mírně řečeno, extravagantní barmanka, když přede mě pokládá další drink a ještě na mě našpulí rty v imaginárním polibku. Brrr. V duchu se oklepu, ale nijak mě to nepřekvapí. Už několikrát jsem tu popíjel, takže to tu znám. Vždycky to tady strašně smrdí cigaretovým kouřem, trávou a zvětralým pivem. Člověk si na to po chvíli zvykne a už to tak nevnímá, ale po příchodu z čerstvého vzduchu venku je to jako dostat pěstí do nosu.

Venku je už tma, což vypovídá o tom, že se tu nalejevám dýl, než jsem měl původně v plánu a taky to na sobě už pořádně cejtím. V hlavě mi hučí jako by se mi tam usadil včelí roj a špatně se mi mluví. To je signál, že je nejvyšší čas jít domů. Dát si ještě jednoho panáka, tak už toho nebudu schopnej. Zatáhnu svůj účet i se slušným dýškem a opatrně položím nohy na zem, ale moc mě neposlouchají. Při pokusu se na ně postavit plnou vahou se mi zatočí hlava a musím si zase sednout, abych se tady nenatáhnul jak dlouhej tak i širokej.

,,Ahoj kocourku, nepotřebuješ náhodou pomoc?" a sakra, nalepila se na mě jedna z místních šlápot, který se tu občas pohybujou. Vlastně se najednou přistihnu, že přemýšlím nad tím jejích služeb využít. Jednou jsem ze zvědavosti už v bordelu byl, tak proč si za sex nezaplatit i podruhý. Elizabeth mě stejně nemiluje, takže od ní se toho nedočkám.
,,Jo jasně. Pojď, jdeme ven." Odpovím jí suše a chytnu se jí kolem ramen, abych líp našel rovnováhu. Ona mě ještě k tomu obejme kolem pasu, takže se mi jde docela dobře. Koutkem oka zpozoruju, že se na nás nalepil její pasák a jde s dostatečným odstupem za námi. Pod lampou se donutím, abych se aspoň kouknul, jak vlastně ta holka vypadá. Ou jee. Je to klasická dolarová štětka, jak z filmů, co běží v televizi až po desátý hodině. Dlouhý peroxid vlasy, rudá rtěnka, černá mini a titěrnej topík pod kterým prosvítá krajková podprsenka a navíc je dost nevábně cítit nějakým levným agresivním parfémem, ze kterýho se mi zvedá žaludek.

,,Tak kam mi ho chceš strčit, zlatíčko. Můžeš i do zadku, když budeš chtít. Můžeš úplně všechno. Za tučnej příplatek mě můžeš u toho i mlátit." Rádoby svůdně mi šeptá do ucha, když mě opře o zeď v jedný vedlejší neosvětlený uličce.

,,Chci ho jen vykouřit. Rychle a dobře. Čím líp, tím víc ti zaplatím." Odseknu jí stroze a zakloním hlavu, abych se na ni nemusel dívat. Její tvář je mi nepříjemná.

,,Pro tebe cokoliv, brouku. Jseš tak hezkej. Řekneš mi, jak se jmenuješ?" nepřestává mě otravovat zbytečnými řečmi.

,,Ne, to není vůbec podstatný, tak přestaň žvanit, než si to rozmyslím úplně." Zvýším na ni hlas, aby pochopila, že se tu s ní nehodlám planě vybavovat. Bez dalších řečí si klekne na zem a začne mi rozepínat kalhoty, který mi díky svojí velikosti, spadnou až ke kotníkům. Boxerky mi stáhne jen těsně pod zadek. Víc není k tomuto účelu třeba. Moje chlouba mi visí bez jediné známky zájmu. Normálně by taková situace těžce ranila moje ego, ale v tuhle chvíli je mi to úplně jedno. Vezme si můj ochablý penis do pusy a rytmicky mi po něm začíná přejíždět jazykem po celé jeho délce. Až po nějaké chvíli cítím, že pomalu začínám tvrdnout, i přes to, že nijak zvlášť velké vzrušení necítím. Připadám si spíš jako při nějaké rutinní práci a vzhledem k množství alkoholu, které jsem vypil, cítím, že konec je daleko. Ona mi můj penis neúnavně saje až ke kořeni a co chvíli si ho vytáhne z pusy, aby mi ho po celé délce olízla. Už mě to přestává bavit. Vezmu jí hlavu do rukou a sám ji do pusy tvrdě přirážím, dokud se jí nenaplní mým spermatem. Neprotestuje, nejspíš je zvyklá. Po tomhle konečně na vlastní kůži zjistím, že kecy sexuologů o tom, že výron semene u mužů nemusí být nutně následován orgasmem, jsou pravda. Nikdy jsem tomu nevěřil, ale teď už ano, protože ať tohle bylo cokoliv, orgasmus rozhodně ne. Vlastně ani nevím, jak bych to sám slovy popsal. Otřu si z čela studený pot a obleču se, zatímco ona se snaží dostat papírovým kapesníčkem pár bílých kapek ze svojí sukně. Neobtěžuju se s počítáním peněz, stejně je tu kulový vidět, a vrazím jí do ruky zbytek obsahu svojí peněženky. Při pohledu na obnos, kterého se jí dostalo, nahlas pískne.

,,Tak zase někdy, brouku, když budeš chtít, víš, kde mě najdeš." Jo tak to určitě. Prolétne mi hlavou ironická poznámka. Cesta k bytu mi dává pořádně zabrat. Co chvíli se mi postaví do cesty kdejakej odpadkovej koš, nebo strom a dlažební kostky samy vyskakujou ze země. Strašně se mi motá hlava a vlastní tělo mě odmítá poslouchat, ať se snažím sebevíc. Divím se, že jsem sebou ještě nepraštil. Fuj, žaludek mi dělá čím dál větší kotrmelce. Mám upřímnou radost, když konečně stojím před domem, ovšem ještě předtím, než začnu stoupat do schodů, odložím si obsah svého žaludku do nejbližšího odpadkového koše a hned je mi o malinko líp. Schody se ukázaly jako hodně tvrdý oříšek, nejde to jinak, než je zdolat po čtyřech. Před hlavním vchodem bytovky zakleju nahlas po zjištění, že jsem doma nechal klíče. Ač strašně nerad nezbývá mi než stisknout zvonek s nápisem - Tom Kaulitz. U všech ostatních zvonků jsou uvedená pouze příjmení, ale vzhledem k tomu, že tady bydlí Kaulitzové dva, máme tu s Billem uvedené i svoje křestní jméno. Potupně čekám, až mi Elizabeth přijde otevřít. Zatraceně!!! Nechtěl jsem, aby mě viděla v tomhle stavu, ale když jsem blbej, tak co nadělám?

Elizabeth

Kruci, kdo to může být takhle pozdě. Zrovna jsem začala po nekonečném převalování usínat. Tom by přece nezvonil.

betaread: Áďa


 


Komentáře

1 mykerina mykerina | 14. června 2010 v 10:42 | Reagovat

on je normálně obří idiot...to se snad ani jinak říct nedá....bože můj..tak takhle vypadá zhrzený mužský..mno potěž vocas jako....Tomane Tomane...takhle do zdupat... a El by taky zasloužila..koza..ona prostě nevidí co v něm má...a  nebo se jen prostě bojí...

2 Joana Joana | 14. června 2010 v 14:06 | Reagovat

teda Lízo...
teda Tome...
s váma to vůbec nemá čtenář jednoduchý :-?
Víme, co chceme, ale vlastně to nechceme, protože to chceme... ach ta logika mezilidských vztahů :-D

3 Ainikki Ainikki | Web | 14. června 2010 v 14:50 | Reagovat

Jo holka, chyba lávky. Myslím, že tě za těma dveřmi čeká pěkný překvápko…
Jinak jsou to oba dost velký trubky. Místo toho, aby to normálně řešili, jako dva dospělí, tak před sebou utíkaj, bulej a nebo se ožíraj… Blbouni!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama