close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Důvěřuj mi, Lásko 14.

18. června 2010 v 1:00 | Ainikki |  Důvěřuj mi, Lásko
autor: Zezule

Elizabeth

Cítím, jak mě pomalu probírá ostrá bolest hlavy a třas po těle. Je mi zima. Když jsem konečně při plném vědomí, sáhnu si instinktivně na postižené místo vzadu na hlavě a zjistím, že mi z rány stále trochu teče krev. Ležím přímo na betonové podlaze nějaké staré opuštěné skladištní haly, proto ta zima. Je tu jen málo světla z lampy. Slyším hlasy a nějaké divné zvuky. Zmateně se rozhlédnu kolem sebe. Vidím dva urostlé muže hlídající vchod a nějaký muž v obleku stojí nedaleko mě a někam se dívá. Podívám se tím směrem, abych zjistila, co ho tak zaujalo. V tu chvíli moje tělo sevře hrůza jako do kleští. Uprostřed místnosti sedí Tom s rukama přivázanýma za zády k židli a nějaký chlap celý v černém ho bije pěstmi do tváře. Celý obličej mu krvácí.
,,Neeeee!" vykřiknu hrůzou a z očí mi vytrysknou proudy slz. Muž v obleku nedaleko ode mě se na mě prudce otočí a tvář má zkroucenou v děsivém a krutém úsměvu. Panebože. To je přece Ford. Splnilo se to, čeho jsem se tak moc bála a kvůli čemu jsem Toma odmítala. On nás našel a teď nás jeho hněv nemine. Rychlými kroky překoná vzdálenost mezi námi, surově mě zvedne za ruku na nohy a přitáhne mě skoro na dosah k Tomovi. Nemůžu odtrhnout oči od jeho zkrvavené tváře. Ten chlap ho konečně přestal mlátit. Hlavu má svěšenou a vůbec se nehýbá, ale dýchá. Ford mě chytne zezadu za vlasy a nutí mě od Tomovi tváře neodvracet pohled.

,,Dobře se dívej, ty jedna malá děvko, takhle ten tvůj dopadl jenom kvůli tobě. Mohla jsi ho zachránit, kdyby sis mě vzala. Dal bych ti všechno, nic by ti nechybělo, ale tys mě zradila a za to teď ten tvůj frajer zemře. Doufám, že sis s ním stihla pořádně užít, co? Dělal ti to dobře?" Mluví mi přímo do ucha. Jeho hlas je jako jed. Otravuje mi hrůzou celé tělo.
,,Ne, prosím. Neubližujte mu. To já přece za všechno můžu. Zabijte mě." Tom nejspíš zaslechl můj hlas a bolestně zvedl hlavu. Vyhledal moji tvář a skoro neznatelně se usmál.
,,Elizabeth." Jeho hlas je tak strašně slabý. Ten chlap v černém ho znovu surově uhodí.
,,Dost, prosím, nechte ho už být." Křičím na toho surovce a ta strašná bezmoc mě uvnitř spaluje.
,,To stačí, Luisy, nešpiň si s ním už dál ruce." Poslechne Forda a udělá pár kroků vzad.
Ford mě najednou pustí ze svého sevření. V prvních okamžicích mi nedochází, proč to udělal a jsem z toho zmatená. V jeho tváři je tolik chuti po pomstě, až mě to skoro srazí na kolena.
,,Udělám ti laskavost. Můžeš se s ním rozloučit, ale pospěš si, moc času už mu nehodlám dát."
Aniž by mi docházel plný význam jeho slov, rozběhnu se k Tomovi. Vezmu jeho hlavu do dlaní a políbím ho na rty.
,,Promiň mi to, lásko, tohle se nemělo stát." Nový příval slz mi zalije oči. Nemůžu o něj přece teď přijít. Takhle to nesmí skončit.
,,Miluju tě, Elizabeth."
V jeho očích je tolik lásky. Nevidím v nich žádný strach, ani bolest, ani nic podobného, jako by byl snad smířený s tím, že kvůli mě musí umřít. Objímám ho a ze strachu o něj mi srdce skoro přestává bít. Kleknu si vzadu za židlí, na které sedí, a snažím se mu rozvázat svázané ruce. Poznám, že několik prstů má zlomených. Pod tou tíhou pohledu mi připadá, že cítím jeho bolest i na vlastním těle. Najednou se jako blesk z čistého nebe ozve výstřel z pistole a Tomovy ruce , které se mi podařilo rozvázat, mu klesnou podél těla. V tu chvíli se pro mě svět přestal točit a čas se zastavil. Před očima mi proběhne celý náš společný čas. Slyším sama sebe, jak křičím jakoby z dálky. Snažím se zastavit proud krve, který vytéká z rány v Tomově hrudníku, ale všechno je marné. Nepřestávám křičet a k uším mi doléhá Fordův krutý smích.
Najednou mě Tom chytí za ruku, zvedne hlavu a promluví ke mně.
,,Vstávej, Elizabeth. No tak, vzbuď se!"

Tom

Uprostřed noci mě probudí Lizin křik, který se ozývá z jejího pokoje. Takhle rychle jsem ještě nikdy v životě z postele nevstal, jako právě teď. Přiřítím se tryskem do jejího pokoje a v první chvíli se mi uleví, když zjistím, že se neděje nic vážného. Elizabeth křičí ze spaní.
,,Vstávej, Elizabeth. No tak, vzbuď se!" držím ji za ruku a jemně s ní třesu, abych ji z té noční můry probral. Konečně otevře oči. Úplně ji nadskuje hrudník, jak prudce jí bije srdce a splašeně dýchá. V očích má zmatek a strach, tělo se jí leskne studeným potem a z očí jí ukáplo pár osamělých slz.
,,Šššššš, uklidni se, Lizi. To byl jenom zlý sen."
,,Tome, ty jsi naživu."
A sakra, to muselo být pořádný drama, když mě tam zabili. Kleknu si hned vedle její postele a rozpřáhnu ruce jako pozvání k sobě do náruče, abych ji mohl utěšit. Stále ještě vystrašená dívka se ke mně přisaje doslova jako klíště. Nohy mi omotá kolem pasu, rukama mě obejme za krkem a hlavu mi položí na rameno. Tiskne se ke mně, jak jen to je možné, že mám pocit, že mě asi za chvíli přiškrtí, ale ani mě nenapadne nějak proti tomu protestovat. Hladím ji konejšivě po zádech a v tu chvíli mi dojde, že jsem k ní vlastně přiběhl, tak jak jsem vystartoval z postele. Takže se tu k ní teď tisknu jenom v boxerkách a Lizi má na sobě lehkou noční košilku. V tu chvíli mnou projede elektrický výboj. Elizabeth svůj stisk stále nepovoluje.
,,Nechoď pryč, Tome. Zůstaň tu se mnou, prosím. Já tě moc potřebuju." Šeptá mi do ucha a její prstíky se mi rozeběhnou po zádech, až mě z toho zamrazí. Jak mám tyhle její slova chápat? Cítím na hrudi, jak Lizino srdce opět začíná být prudčeji a než se stihnu zajímat, co je toho příčinou, lehce mě políbí na rty. Tak tohle už bylo rovnou 220. Pod tím prudkým přívalem smíšených pocitů ji od sebe odtrhnu, abych mohl popadnout dech, kterého se mi najednou nedostává. Liz má ještě stále pootevřené rty z náhle přerušeného polibku a dýchá stejně splašeně jako já. Tak tak potlačím zasténání, když se podívám do jejích touhou potemnělých očí. Není pochyb o tom, co se dnes v noci stane. Nedočkavě si znovu přitáhnu její hlavu k sobě a naplno se vpiju do jejích úst. Takhle ji vlastně líbám poprvé. Tisknu se k ní jak je to jen možné, abych ji nerozmačkal. Svým jazykem plením její horká ústa a ona mi ochotně vychází vstříc. Všechno se se mnou točí a cítím, že nad tím, co dělám, přestávám ztrácet kontrolu. Elizabeth mi mezi polibky sténá do úst. Přivádí mě to k šílenství. Zpod zadečku ji vytáhnu košili, na které si sedí, sám jí zvednu ruce a ten zbytečný kus látky jí svleču a odhodím ho na zem. Na vteřinku se na její nahé tělo zadívám a pod tím pohledem  sebou málem seknu. Vstanu a položím ji dál na postel. Lehnu si opatrně na její krásné tělo a ona mě okamžitě uzamkne ve svém objetí.

Jejích rtů jsem se ještě dostatečně nenabažil, a tak se do nich opět nedočkavě vpiju. Elizabeth mi ty moje co chvíli nedočkavě skousává a saje, až cítím, jak mi tou její péčí jemně brní a natékají. Hladím dlaní její roztoužené horké tělo, ale jen to už mi nestačí, a tak se rozhodnu celé ho prozkoumat mnohem blíž. Začnu na jejím štíhlém krku, který jemně laskám rty pomalu a mučivě, až se pode mnou Elizabeth svíjí jako hádě. Cítím, jak mě co chvíli nevědomky přejede nehty po zádech a líbá mě na čele, protože nikam jinam zrovna nedosáhne.
Posouvám se níž a svým jazykem jí při tom nechávám na těle mokrou cestičku. Zastavím se u jejích ňader, které nejdřív jemně stisknu v dlaních, abych to ustál a trochu popadl dech, až potom se je odvážím ochutnat rty. Obě bradavky ztvrdlé vášní jí několikrát obkroužím jazykem a jemně je stiskávám mezi svými rty. Elizabeth se prohne v zádech a vykřikne nahlas moje jméno. Zešílím z jejího vzrušeného hlasu. Krátce jí polaskám rty polibkem, abych jí dal čas se trochu zklidnit, a pak pokračuju ve své cestě. Olíbám jí celé bříško, tak aby nezůstal ani kousíček její pokožky ošizen. Pak ze sebe bleskově stáhnu boxerky, které mě už dlouho nepříjemně tlačí, oddálím Elizabeth kolena daleko od sebe a pohodlně se mezi nimi uvelebím. Rukama jí podložím její pevný zadeček a jemně ho stiskávám, zatímco jazykem slastně a líně olizuju její vrcholek lásky. Chutná skvěle, kňučel bych, kdybych mohl. Tváře mi úplně hoří a Elizabeth sténá nahlas a bez zábran, stává se z ní divoká kočka a to mě vzrušuje na nejvyšší možnou míru, jestli je to vůbec ještě možné.
,,Tome, už dost, prosííím!" zakřičí na mě prohnutá v zádech, a rukama se pevně držíc peřiny. Celá hoří. Skoro se popálím, když ji poslechnu a znovu se na ni položím. Pomalým tempem si vychutnávám její rty a pevně ji objímám. Dávám jí tím prostor vrátit se zpátky na zem, abych ji znovu mohl přivést k šílenství

Její dech se konečně o poznání zklidnil. Aniž bych přerušil náš polibek, vezmu do ruky svojí chloubu a nasměruju ji k jejímu klínu. Nořím se do ní pomalinku a pořád ji líbám. Čím jsem hloub, tím intenzivněji do mých úst Elizabeth vzdychá. Jemně se v ní začnu pohybovat a v tu chvíli musím, ač nerad, přerušit náš polibek, protože se mi přestává dostávat vzduchu. Mučivě pomalé tempo nedokážu udržet pod kontrolou příliš dlouho a začínám pomalu zrychlovat. Hučí mi v hlavě. Už ani skoro nejsem schopný rozeznat, které steny patří mně a které jsou Liziny. Cítím, že dlouho už nevydržím. Aniž bych přerušil spojení našich těl, vezmu Elizabeth pevně do náručí a posadím se
na posteli opřený o zeď s ní na klíně. Dívám se jí do touhou potemnělých očí a za zadeček ji pomáhám se na mém klíně nadzvedávat. Můj vrchol se neodvratně a rychle blíží. Když mi připadá, že už nevydržím ani o vteřinu déle, Elizabeth naposledy vykřikne a křečovitě mě sevře v objetí. Tělo se jí třese v mučivém orgasmu a její pulzující svaly mě přivedou na vrchol. Ten nejúžasnější, co jsem kdy zažil. Slast se mi rozlévá po celém těle a na vteřinku se mi zatmí před očima. Vracím se pomalinku na zem. Elizabeth se postupně přestává třást, objímám ji, jako kdyby to mělo být naposled a vnímám naplno všemi smysly její blízkost a vůni. Vezmu její hlavu do dlaní, kterou má položenou na mém rameni, abych ji mohl políbit a tím si potvrdit, že je doopravdy moje, jenom moje, a že mě po tom, co se teď mezi námi stalo, nepošle pryč. Strašně moc to potřebuju vědět. Usmívá se na mě a pořád mi ještě sedí na klíně. V očích ji poskakují plamínky.
,,Miluju tě, Elizabeth. Miluju tě nejspíš už od té chvíle, kdy jsem tě poprvé uviděl." Cítím, že jí to musím říct. Nosím to v sobě už tak moc dlouho, už to prostě musí ven.
,,Já vím." Řekne něco, co bych zrovna nečekal a zasměje se mému nechápavému pohledu.
,,Řekl jsi mi to, když ses včera tak strašně opil. A já jsem si uvědomila, že opilí nikdy nelžou." Pohladí mě po tváří a přitiskne se mi do náruče.
,,Miluju tě, Tome." Kdybych nebyl takovej chlapák, jakej jsem, tak se snad dojetím rozbrečím :o).
,,Elizabeth, co se ti vlastně dnes zdálo?"
Najednou zvážní a její úsměv pobledne.
,,Zdálo se mi o Fordovi, že nás našel a pomstil se. To je vlastně důvod, proč jsem se snažila od tebe celou dobu držet dál. Chtěla jsem, aby neměl důvod ti ublížit." Obejme mě, jako by mě chtěla ochránit před celým světem.
,,Už jsem od něj ale dál a nechci si nechat otravovat život. Ubližoval mi už dost dlouho a já teď chci být silná a udělat tomu všemu konec. Chci být s tebou jednoduše šťastná. Nedovolím, aby mi vzal mojí lásku. Pamatuješ si přece, co jsem ti říkala o lásce na té Billově oslavě?"
,,Ano, to si pamatuju a musím říct, že sis vybrala dobře." Spiklenecky na ní mrknu a vycením ty svoje zubiska.
,,Ty jeden." Na hlavě mi přistane polštář, ovšem bitka z toho nevznikne, na tu teď není ta správná chvíle. Mnohem raději začnu znovu líbat ty hebké rtíky a jsem právě teď ten nejšťastnější zamilovanej chlap pod sluncem.

Netrvá dlouho a oba nás v těsném obětí přemůže spánek.


Zaslechnu, jak v mé ložnici zvoní mobil. Mrknu na budík na Lizině nočním stolku. Pět ráno, někdo asi upad, že mi volá v tuhle nekřesťanskou hodinu. Nejdřív se chci na toho rušitele vykašlat, ale nakonec se přece jenom neochotně vyhrabu na nohy. Co kdyby to bylo něco důležitého. Zívám, div si nevyhodím panty.
,,Dobré ráno, pane Kaulitzi, tady je Eugen Smith. Omlouvám se, že volám takhle brzy po ránu, ale říkal jste mi, že můžu volat klidně i o půlnoci, tak vám to snad nevadí. Mám pro vás konečně ty informace, o které jste mě žádal. Určitě budete nadmíru spokojený." Švitoří mi do sluchátka Evžen lovec žen a já jsem v tu ránu vzhůru.
,,Vážně? No to je skvělý! A kdy se můžeme sejít?"
,,No já jsem vzhůru a vy už teď taky, tak pokud nemáte nic proti, můžeme se sejít hned."
,,Ano, to není problém, klidně přijedu hned. Jen řekněte, kde."
,,V nonstop bistru na třiadvacáté."
Zahodím mobil a hodím na sebe první, co mi ve skříni přijde pod ruku. Ještě vezmu klíče od auta a mobil, v kuchyni vypiju sklenici vody a mám se k odchodu. Ještě se vrátím k Elizabeth do ložnice a opatrně, abych ji nezbudil, ji políbím na tvář.
,,Teď už nám nic nebude bránit v cestě ke štěstí, lásko moje." Zašeptám jí tichý slib a potichu se vyplížím z pokoje, ještě za sebou zavřu dveře, jak je Elizabeth zvyklá, a hned potom tu po mně není ani památky.

betaread: Áďa


 


Komentáře

1 Tessyna Tessyna | E-mail | Web | 18. června 2010 v 8:49 | Reagovat

mno nádhera. víš jak sem se toho snu lekla..?? málem mně kleplo.. ale užasný.. konečně jim nic nebrání.. :-)

2 Ainikki Ainikki | Web | 18. června 2010 v 10:49 | Reagovat

No sláva, já myslela, že už se toho snad ani nedožiju. Že jim to ale dalo zabrat.
A teď jsem teda jen zvědavá, co za špínu vyhrabal na Forda Evža. Myslím, že tam zatím nic naznačeného nebylo, takže to bude překvápko. :-)

3 Sabsa Sabsa | 18. června 2010 v 17:12 | Reagovat

Ten začátek mě málem zabil! :D Apak už to bylo DOKONALÝ.. :)

4 Zezule Zezule | 18. června 2010 v 19:16 | Reagovat

ochochoch to jsem moc ráda děvčátka, že se mi povedlo vás nachytat, tak nějak jsem to byl můj záměr :-D

5 Sabsa Sabsa | 19. června 2010 v 17:39 | Reagovat

Jo a všimly jste si holky, že to máte zařazený v Znovu jsem našel východ slunce?

6 Joana Joana | 20. června 2010 v 12:43 | Reagovat

já kontrolovala při pohledu na začátek předchozí díl, jestli jsem toho neprošvihla víc, takový drama. Tfuj. Mám rychlejší tep než Tom, když objímal Lízu :-D
Ale pak jsi to naštěstí vylepšila, to je pravda

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama