close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Důvěřuj mi, Lásko 6.

1. června 2010 v 11:20 | Ainikki |  Důvěřuj mi, Lásko
autor: Zezule

S Elizabeth se pravidelně scházím, už to bude skoro měsíc. Vídáme se spolu vždycky tak třikrát do týdne, ale jinak jí píšu skoro denně. Chodíme spolu na jídlo, do kina, nebo jen tak na procházky po městě. Začínám být čím dál tím víc nervóznější, už to trvá moc dlouho a ona mi zatím ani jediným slovem nenaznačila, že by se jí něco dělo. Má ji hezky zpracovanou, pan ředitel. Potřeboval bych ji konečně donutit k přiznání, abych ji mohl nabídnout svoji pomoc. Ona mi všechno musí říct sama, nemůžu k ní naběhnout s tím, že to, že jsme se
my dva poznali, nebyla náhoda. Určitě by ji urazilo, že jsem ji oklamal, a už by mě nechtěla nikdy vidět. Nejhorší je, že na ní vidím, jak je den ode dne nešťastnější a unavenější, vidím na ní, jak ji všechno bolí, i když se určitě snaží, aby mi to nedala znát. Vždycky mi to trhá srdce. Ona vypadá tak křehce. Vůbec nechápu, jak to všechno mohla vydržet. V tom drobném těle se musí skrývat ohromná síla a vůle.


Bill, ten mi neporadí. Ashley už u něho skoro bydlí a vrkají si tam spolu jako dvě hrdličky. Moc to bráchovi přeju. Ona vypadá, že ho miluje, stejně jako on ji, takže je všechno v pořádku.

Elizabeth

Teda lidi, co v tomhle pokoji bydleli, byli spíš víc nějaká divá zvěř. Než tenhle svinčík po nich uklidím, tak už bude noc. Na minutku se posadím, abych ulevila bolavým nohám. Snad nikdo nepřijde.
Bohužel jsem se spletla. Když uslyším bouchnout dveře, málem se mi zastaví srdce. Honem vyskočím na nohy, aby to nevypadalo, že se tu flákám.

,,Aaaaa, tady tě mám." Přiřítí se ke mně Ford a hrubě mě přirazí ke stěně. Drží mě silou za obě ramena, takže se nemůžu ani pohnout.

,,Tak drahoušku, tvoje lhůta na rozmyšlenou vypršela už včera a já chci konečně znát tvoji odpověď na mou otázku, jestli jsi ochotná si mě vzít. Ano nebo ne? Rozmysli si dobře, co mi odpovíš!" propaluje mě skrz naskrz očima a já cítím, jak pomalu začínám slábnout v kolenou. Chvíli mi trvá, než popadnu dech.

,,Ne. To nikdy neudělám. Nikdy!" zpříma se mu podívám do očí, aby v nich dobře viděl můj vzdor. Pustí mě a kousek poodstoupí.

,,Ty někoho máš? Poslední dobou chodíš ven nějak moc často."

,,Ne, nemám nikoho." Najednou schytám facku, až se mi zatmí před očima a upadnu na zem. To snad ne, doteď mě nikdy nebil. Musí už mu se mnou docházet trpělivost.

,,Jestli mi lžeš, tak si mě nepřej! Dávám ti ještě dva dny na rozmyšlenou, a jestli po tom neodpovíš to, co chci slyšet, tak ti udělám ze života peklo. Ty moc dobře víš, že nemáš kam jít, a že díky mému vlivu tě nikdo ve městě nezaměstná, pokud já budu chtít. Takže rozmýšlej dobře."

Potom odešel stejně rychle, jako přišel a mně začala po tvářích stékat jedna slza za druhou. Přes bolest, co mě uvnitř spalovala, ani necítím, že mi puchne tvář, do které mě uhodil. Stále sedím na místě, kam mě srazil, s hlavou opřenou o kolena. Co mám jenom dělat? To si vážně nezasloužím ani trošičku obyčejného štěstí? Jak dlouho ještě vydržím tohle snášet?

Tom

Sedím ve svým kanclu, mám v plánu dodělat posledních pár papírů, co mi leží na stole, a vytratit se domů. Dneska schůzku s Elizabeth nemám, tak si zase jednou zaskočím do fitka. Co jsme se vrátili z dovolený, jsem tam nebyl. Kdo zase s čím otravuje? Proletí mi hlavou, když se ozve klepání na dveře. Dneska je to tu jako na vrátnici.

,,Promiň, že zas ruším Tome, ale máš tady návštěvu. Domluvenou schůzku sice nemá, ale nedala jinak, než že ti musím aspoň říct, že je tady. Jmenuje se Elizabeth Ridlley a je to prý důležitý. Můžu ji pustit dál?" Zeptá se mě můj prodejce aut Harry a čeká na moji odpověď. Zaskočilo mě, že za mnou Elizabeth přišla do práce. To ještě nikdy neudělala.

,,Samozřejmě, pošli ji sem. Ji můžeš vždycky pustit dál." Odpovím mu konečně a stoupnu si, abych mohl přivítat svoji nečekanou návštěvu. Harry jenom otevře dveře dokořán, za nimiž Elizabeth stojí. Vlasy má sčesané do tváře a sotva mě zahlédne, rozběhne se a schová se v mojí náruči. A zdá se mi to, nebo pláče? Nějak nejsem schopen okamžitě na nastalou situaci reagovat, jenom ji podvědomě obejmu a rukou naznačím Harrymu, kterej pořád stojí ve dveřích a zírá na nás, aby se koukal zdekovat a zavřel za sebou dveře z chodby.

Lizin pláč je stále silnější, sotva popadá dech a já cítím, jak se mi rozrůstá mokrá skvrna na rameni. Ještě chvíli mlčím a konejšivě ji hladím po zádech. Začíná se pomalu utišovat, a tak na ni promluvím.

,,Elizabeth?" nereaguje. ,,Elizabeth, co se ti stalo?" konečně ke mně zvedne svoje uplakané oči, a když uvidím modřinu, co se jí rýsuje na tváři, je mi všechno jasné. Při tom pohledu se mi zpění krev a musím se hodně vnitřně uklidňovat, abych toho bastarda nešel rovnou zabít.

,,Musím ti něco říct, Tome. Já už se musím někomu svěřit, mám pocit, že jinak vybuchnu."
Mluví potichu, že ji sotva slyším a upírá na mě svoje bolestí naplněné oči. Znovu ji schovám ve své náruči a ona se rozpovídá. Usadíme se spolu na pohovce v rohu místnosti a já jí pozorně naslouchám. Nemluví se jí snadno, kolikrát se musí na chvíli odmlčet, aby popadla dech, a co chvíli se jí po tváři skutálí kulička slané vody. Detaily, kterými doplňuje informace, které už znám od Joela, dotváří celý příběh, jako by to byl snad hodně nepovedený scénář béčkového filmu. Nechce se mi ani věřit, že lidi jako je Ford, můžou vůbec existovat.

,,A dneska za mnou přišel do pokoje, který jsem zrovna uklízela. Měla jsem totiž týdenní lhůtu na rozmyšlenou, jestli si ho vezmu nebo ne a on si přišel pro odpověď. Já ho samozřejmě znovu odmítla, a jak jsem dopadla, to už vidíš sám. Strašně zuřil, takhle mě ještě nikdy neuhodil. Dal mi ještě další dva dny s tím, že když potom neodpovím ano, udělá mi ze života peklo. Nepochybuju o tom, že to splní a mám strach. Mám hrozný strach z toho, co víc mi ještě může udělat." Chvíli musím vstřebávat všechny informace, abych byl schopnej mluvit, a pak se zeptám na něco nejspíš naprosto nevhodnýho, ale musím to vědět.

,,Elizabeth, předem se ti omlouvám za to, na co se tě chci zeptat. Můžeš mít říct, jaký je v současné době zdravotní stav tvojí mámy? Myslím tím, jak dlouho bude ještě nejspíš žít?"
Ježíš, říct něco takovýho nahlas zní tak hloupě, nejradši bych si za to nafackoval. Elizabeth to, zdá se, vůbec nepřekvapilo.

,,Umřela před třemi měsíci. Já teď už Fordovi splácím to, co za její léčbu utratil. Donutil mě prodat můj byt, aby se mu aspoň část investice vrátila, takže nemám kam jít. Jsem jedináček a mamka byla moje poslední příbuzná. On si nechává 90% z mého platu jako splátky a milosrdně mě nechává bydlet v jeho hotelu a jíst v jeho restauraci."

Srdce mi tluče až v krku a můj krevní tlak nejspíš dosahuje svého maxima, při kterém je člověk ještě schopen žít. Jak já toho chlapa nenávidím!!!

,,Hned teď spolu půjdeme k tobě do pokoje, sbalíme ti tvoje věci a já tě odtamtud odvedu. Nenechám tě tam už ani o minutu dýl. Rozhodně nebudu čekat na to, až tě ten chlap přizabije!"

,,Ne, to ne!!! Nemůžu odejít, to by mě potom rovnou zabil, až by mě našel." Hlas se jí třese a v obličeji je úplně bílá.

,,Ale ty musíš odejít. Přece se od něj nenecháš dál takhle hnusně vydírat. Nemusíš se ničeho bát. Já ti pomůžu. Se mnou budeš v bezpečí. Důvěřuj mi, prosím."

,,Já ale nemám kam jít, v celým tomhle zatraceným městě nikoho neznám. Vždycky mě hlídal čtyřiadvacet hodin denně, abych nikoho nepoznala a nebo se nezamilovala."

,,Půjdeš ke mně." Po tom už na nic nečekám, vezmu Elizabeth za ruku a rychlými kroky ji odvádím ven. Nebrání se, ale taky nic neříká. Čím blíž jsme vstupním dveřím Carletonu, tím víc cítím, jak vrávorá a podlamují se jí kolena. Chytnu ji tedy kolem ramen, abych ji podpíral a rozhodně ji vedu dál. Musí v ní strašlivým tempem narůstat strach, proto nejspíš ani není schopná mluvit. Nesmím teď couvnout, kdybych se od ní nechal uprosit, abych ji tam nechal, taky by se mohlo stát, že už ji k tomu příště nepřesvědčím.

Elizabeth

Všechno jsem Tomovi řekla, ani nevím, kde se k tomu ve mně vzala odvaha, ale tu tíhu už jsem sama nemohla unést. A ani jsem nedomyslela důsledky, jaké to bude mít. Sama jsem netušila, co čekám od toho, že to bude vědět. Nejspíš nic. Moje mysl nebyla schopná, tak dalece přemýšlet, to, že jsem za ním šla, byl momentální zkrat. A teď mě Tom vede do mého pokoje, abych si zabalila věci a chce mě odvést pryč. Co jenom budu dělat? Za tohle mě Ford zabije, určitě to udělá, já to vím. Vždycky mi tím vyhrožoval, kdybych od něj utekla.
Strach mi nejspíš vyrval hlasivky z hrdla, protože nejsem schopna ze sebe dostat jediné slovo.
Až když jsme už byli na recepci, něco ve mně se vzepřelo.

,,Ne, Tome, stůj." Zastavíme se a Tom se na mě otočí s otazníky v očích.

,,Já to neudělám, neodejdu, nemůžu." Je tak klidný, čekala jsem, že na mě začne křičet, když se mu vzepřu. Vzal mi hlavu do dlaní a donutil mě tím, abych se mu dívala do tváře.

,,Elizabeth, já tě tady nenechám. Rozumíš mi? Nenechám tě tady. Chci ti pomoct. Tenhle život si nezasloužíš." Znovu mě chytil za ruku a chtěl jít dál.

,,Tome, počkej. Já s tebou tedy odejdu, ale nech mě jít nahoru samotnou. Rychle si sbalím jenom pár věcí a hned budu zase dole. On už totiž určitě ví, že jsem odešla a bude sledovat kamery ve výtahu, dokud se nevrátím. Má to ke mně ze svojí kanceláře daleko, stihnu odejít dřív, než tam za mnou přijde, a i kdybych to nestihla, sama si s ním poradím. Něco mu nalžu, ale to nepůjde, když tam budeš se mnou." Tom se chvíli rozmýšlí, váhá, jestli mě má pustit samotnou.

,,Ne, já tě samotnou nepustím, co když tě tam najde a něco ti udělá, co…"

,,Tome, prosím, věř mi, já ho znám a poradím si s ním. Nech mě jít samotnou. Kdyby se mi něco dělo, tak ti hned zavolám"

,,Slib mi aspoň, že se určitě vrátíš a nerozmyslíš si to a nenecháš mě tu stát a čekat na tebe."

,,Slibuju."

Hned po tom s malinkou dušičkou v těla nastoupím do výtahu. Srdce mi bije, jako bych měla za sebou maraton, když vystupuju v 31. patře a chodbou jdu do svého pokoje. Za dveřmi se na okamžik zastavím, jestli náhodou uvnitř neuslyším zvuky, které by značily přítomnost další osoby uvnitř. Ticho. Roztřesenou rukou otevřu dveře, vběhnu dovnitř a rychle, jako by mě honila smrt, začnu do malé cestovní tašky házet svoje osobní věci a všechny svoje doklady. Nepatrně se mi uleví, když zapínám na posteli zip tašky a chystám se k odchodu. Když se otočím do chodbičky, které je v tuhle chvíli pro mě cestou z pekla, vykřiknu nahlas leknutím a v tu chvíli se mi snad zastaví i srdce. Stojí tam Ford jednou rukou opřený o stěny a šklebí se na mě jako Bůh pomsty.

,,Co si sakra myslíš, že děláš, ty jedna malá potvoro!?" Mluví celkem potichu, ale přesto zřetelně, abych ho dobře slyšela. Jeho hlas je plný zloby. Musím v sobě zalarmovat všechny svoje síly, abych byla schopná vydat ze sebe hlásku.

,,Odcházím pryč. Nedovolím, abyste si ze mě dál dělal otroka. A nikdy si vás nevezmu, to bych se radši sama zabila. Nenávidím vás jako nic na tomhle světě." Snažím se, aby můj hlas zněl pevně, beze strachu. Nemůžu odejít pryč, stojí mi v cestě a jen tak se kolem něho neprovléknu. Začíná se mě zmocňovat panika. Co bych dala za to, kdyby tu teď Tom byl se mnou. Najednou se ke mně začne beze slova přibližovat a já už se viditelně třesu po celém těle. Přijde ke mně sotva na půl kroku a já jen odevzdaně sklopím zrak. Ještě si mě nějakou dobu bez jediného slova prohlíží. Jedinou ranou pěstí do žeber mě srazí k zemi, až zaúpím. Sotva dopadnu, hned mě chytne za vlasy a zvedne mě zpět na nohy. Stále mě za ně drží a já se snažím bránit, ale není mi to moc platné, jediným prudkým pohybem ruky mi rozerve tričko na dva kusy a shodí mě na postel. Lehne si na mě plnou vahou a snaží se mi rozepnout kalhoty. Křičím a bráním se, co mi síly stačí, ale všechno je marné. Tohle patro je s pokoji pro zaměstnance a ti jsou všichni v tuhle dobu ještě v práci. Není tu nikdo, kdo by mě slyšel. Po tvářích mi tečou slzy zoufalství. Vím, že dlouho už se neubráním, dochází mi síla…

betaread: Áďa
 _______________________________

Je mi jasný, že tohle video jste už všichni viděli. Já u něj vždycky, když ho vidím, naprosto umírám a brečím smíchy, tak vám ho sem dávám na připomenutí. Vybrala jsem jedno i s anglickýma titulkama, abyste mu všichni rozuměli :o)
 


Komentáře

1 Ainikki Ainikki | Web | 1. června 2010 v 12:33 | Reagovat

Tak tady u té kapitoly mě napadala spousta otázek, které se týkají vztahu těch dvou. Vnímá ho jako blízkého přítele, nebo už je do něj v hloubi duše zamilovaná? A jak je na tom s pocitama k ní Tom? Tak akorát vždycky jen zazní, že jí chce pomoct, a že se mu moc líbí po fyzické stránce, ale nic víc. Je to milá holka, ale co on po ní vlastně chce?
Samozřejmě všichni víme, ale přeci jen raději nic nepředpokládat, dokud to tam skutečně nezazní. :-)

2 Joana Joana | 1. června 2010 v 13:10 | Reagovat

to video je zkrátka boží, trocha sebekritiky :-)
Jinak jsem zvědavá, jaká budeš mrcha -> Jestli tam Tom stihne přijít,, nebo bude čekat na recepci a všechno prošvihne a pak bude mlátit hlavou o stěnu, že si proboha nechal vymluvit, aby jí doprovodil. Snad bude nervózní a nedá si tam někde pivo...
A řekla bych, že Líza je na něm spíš závislá, než aby si uvědomovala zamilování, tak už aby si jí tam nastěhoval!
A slečna majitelka mě zlobí, člověk je v noci dlouho vzhůru, a když sem přijde, tak změna, žádný nový díl v jednu ráno, tak jsem tu v jednu odpoledne :-D

3 Mykerina Mykerina | 1. června 2010 v 14:12 | Reagovat

oh bože...on ji něco udělá....Tome koukej přijít včas nebo tě něčím seknu!!!

4 Zezule Zezule | 1. června 2010 v 15:05 | Reagovat

[3]:žádný strachy, Tomovo druhý jméno je totiž superman :-D

5 Joana Joana | 1. června 2010 v 19:10 | Reagovat

Superman nosí pyžamo s Chuckem Norrisem a Chuck Norris nosí pyžamo s Tomem Kaulitzem? :-D

6 Ainikki Ainikki | Web | 1. června 2010 v 20:25 | Reagovat

[2]: Sorry. Žádná změna nebyla v plánu, jsem na to jen jednoduše zapomněla. Ale teď už jsou články nastaveny na každý den až do sedmého. ;-)

7 Joana Joana | 1. června 2010 v 20:41 | Reagovat

[6]: :-) Jsi zlato

8 zuzana zuzana | 1. června 2010 v 22:33 | Reagovat

až sa mi na chvíľu pri tom závere stiahol žalúdok, ale len do vtedy, kým som si v komentároch neprečítala, že ju Tom stihne zachrániť, juchú :-) Násilie neznášam :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama