close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Důvěřuj mi, Lásko 8.

5. června 2010 v 1:00 | Ainikki |  Důvěřuj mi, Lásko
autor: Zezule

Tom

Ráno se probudím v osm hodin, což je pro mě naprosto nekřesťanská hodina ke vstávání. Cítím na sobě, že už rozhodně nezaberu, a tak se neochotně vyhrabu na nohy. Naštěstí se cítím docela fit, což mě překvapí ještě víc. Za normálních okolností bych se s neustále zívající pusou mračil na celej svět. Tohle nejspíš způsobila Elizabeth. Musím na ni pořád podvědomě myslet a navíc vědomí, že ji mám ve svém bytě a dělí nás od sebe jenom jedna zeď, je pro mě….nó….tak nějak…nové a zvláštní. Hodím na sebe nějaký domácí tepláky a triko, co mi první přijdou pod ruce a jdu se podívat, jestli blondýnka, co obývá pokoj pro hosty, ještě spí. Naštěstí ano. Rychle načmárám na kus papíru vzkaz, že se hned vrátím, kdyby se vzbudila, aby se nelekla, že tu nejsem. Nechám ho ležet na jídelním stole a už si to hrnu přes chodbu k bráchovi. Opřu se do zvonku, jako by hořelo, a čekám, až mě někdo pustí dovnitř. Od tý doby, co tu s ním Ashley bydlí, už k němu jen tak bez ohlášení nechodím. A stejně od tý doby, co jsem je spolu načapal při ,,vaření", nechává brácha neustále klíče vražený v zámku.


Bill

Proboha, co to může být za magora, že sem leze takhle brzo po ránu. Pomyslím si při pohledu na budík. Ashley se vedle mě nespokojeně zavrtí.
,,Spi dál, miláčku. Já půjdu otevřít." Políbím ji na spánek a ona se znovu zavrtá do peřin. Je sladká, když takhle spokojeně spí. Bohužel ten otrava za dveřmi nepřestává zvonit, takže se přestanu rozplývat nad svojí princeznou, rozmrzele na sebe hodím župan, co leží vedle postele a odšourám se ke dveřím.
,,No tobě snad přeskočilo, nebo co? Co sem lezeš takhle brzo po ránu!" spustím zhurta na svýho bráchu místo pozdravu jen, co otevřu dveře. Mohlo mě napadnout, že je to on.

,,Fakt promiň, brácho, ale je to nutný. Musím s tebou mluvit." Nahrne se dovnitř bez pozvání, divže do mě nestrčí a rovnou si kecne v obýváku na sedačku. Je mi jasný, že z tohohle se nevyvlíknu a hold budu muset svýho velkýho bráchu vyslechnout. Ale jestli z něj vypadne nějaká ptákovina, vlastníma rukama ho uškrtím. Dojdu zavřít dveře do ložnice, abychom Ashley nerušili ze spaní a posadím se smířeně vedle něj.

,,Tak už spusť a nenapínej mě. Co je tak důležitý, že to nemohlo ještě pár hodin počkat?"

,,Elizabeth je u mě. Už od včerejška." Vyrazí mi dech hnedka první větou. Nejspíš na něj teď civím, jako bych spadnul z jahody na znak.

,,Jak to přesně myslíš, že je u tebe?" Zeptám se radši, abych měl jasno.

"No prostě u mě bydlí v pokoji pro hosty. Včera se stalo tolik věcí, že ani pořádně nevím, jak začít. Sám jsem to ještě úplně nevstřebal, ale podstatný je, že už snad to peklo na zemi pro ni skončilo."

Tom mi podrobně vylíčil, co všechno se včera přihodilo a nebýt to můj brácha, tak mu to snad ani neuvěřím. Skvělá ukázka toho, jakej život dokáže být svině. A abych pravdu řekl, nezbývá mi nic jinýho, než být na svýho brášku náležitě hrdej. Zvládnul to skvěle a zaslouží si obdiv už jenom za to, že se do něčeho takovýho vůbec pustil. Ale to nesmím moc říkat nahlas, jinak by se mi tu hned začal nadouvat jako krocan a samochvála by tu smrděla, že bysme z toho všichni padli.

,,A co s tím chceš teď dělat? To je sice hezký, že sis ji nastěhoval domů, ale myslíš si, že to ten chlap nechá jenom tak? Ukradl jsi mu něco jako jeho majetek a navíc jsi mu slušně poupravil fasádu. To určitě nenechá jen tak bez povšimnutí. Dej si bacha, abys to příště nebyl ty, kdo přijde k úrazu. A Elizabeth ti určitě taky jen tak nenechá."

,,Já vím." Svěsí brácha odevzdaně hlavu. ,,Ale nevím, co mám dělat. A abych pravdu řekl, docela se bojím toho, co všechno ten chlap může podniknout. Hajzl, jako je on, se určitě bude chtít pomstít." Na chvíli se zamyslím, ale naštěstí se mi rozsvítí vzápětí.

,,Ale já vím." Zatvářím se, jako bych vynalezl lék na rakovinu a jdu si pro mobil do kuchyně. Tom mě celou dobu provází s tázavým pohledem.

,,Dám ti číslo na jednoho chlápka. Je to nejlepší soukromý očko ve městě a možná i v celejch Spojenejch státech. Už několikrát pro mě dělal. Občas si nechávám proklepnout svoje holky, protože nestojím o žádný běhny s porno minulostí a o skandály s tím spojený. A navíc znát takovýhle lidi se může vždycky hodit."
Tom na mě celou dobu civí, jako bych spadnul z Marsu. Musel jsem mu o tom chlapíkovi určitě už někdy říkat. Nebo že by ne? Sakra, nemůžu to číslo najít. Aaa, už ho mám.
,,Řekni mu, že ten kontakt máš ode mě a že jsi můj bratr. Je docela ostrej, ale takhle na tebe určitě bude jako mílius. Jsem jeden z mála zákazníků, který s ním nesmlouvaj o jeho nehorázných sumách za práci. Na, tady máš." Hodím mu do klína blok a tužku, protože sám se k ničemu nemá a mám pocit, že do mě za chvíli vyčumí díru.
,,Buď si jistej tím, že na takovýho zmetka, jako je David Ford, něco vyčmuchá. Nepochybuju o tom, že by to dalo na celou telenovelu. A ty budeš aspoň něco mít, kdyby chtěl náhodou pan ředitel zlobit." Zubím se na bráchu vítězně, jako bych právě vyhrál balík v loterii.

,,Teda, Bille, já čumim a nestačím se divit. Moc ti děkuju, jsi skvělej. Tohle jsem přesně potřeboval." Obdivně vydechne můj velkej brácha a samou radostí mě obejme. Hned potom popadne papírek s poznamenaným číslem a řítí se jako velká voda pryč.

,,No počkej!!!" stihnu za ním ještě zařvat, když už bere za kliku. ,,A kdy mě seznámíš s Elizabeth? Nemůžu se dočkat, až poznám tu, která způsobila, že mýmu bráchovi a zároveň největšímu donchuánovi široko daleko spadlo srdce až do kalhot." Nic mi na to neodpoví a s rádoby dotčeným výrazem po mě hodí pantofel, co leží na zemi a už je pryč a tím mi vlastně krásně nevědomky potvrdil mojí domněnku. Promnu si radostně ruce, divže si neposkočím. Konečně spadla klec na kanára, v duchu si pomyslím. Už bylo načase.
Má štěstí, že jsem se letící bačkoře zvládnul vyhnout. Člověk mu pomáhá a tohle je jeho vděk.
V kuchyni si naliju sklenku džusu a radostně odhopkám do ložnice za svojí vyvolenou, abych k ní ještě na chvíli zaplul do pelíšku.

Tom

Potichu se kradu zpátky do svého pokoje, abych nevzbudil Elizabeth, jestli ještě spí. Ke své radosti zjistím, že ne. Stojí v jídelně už oblečená a nepřítomně se kouká z okna. Ani si nevšimla, že jsem přišel.

,,Dobré ráno. Jsem rád, že už jsi vzhůru." Promluvil jsem na ni a ona ke mně s úsměvem na rtech otočila tvář. Píchlo mě u srdce, když jsem zahlédnul světlou modřinu na její tváři.

,,Ahoj, Tome. Kde jsi byl? Myslela jsem si, že jsi mě tu nechal samotnou."

,,Byl jsem jenom přes chodbu za bráchou. Šel jsem mu říct o tom, že jsi tady. Vyprávěl jsem mu o tobě už dřív. Nevadí ti to?" zeptám se radši hned, abych se ujistil, že je všechno v pořádku. Nebudu jí přece lhát.

,,Ne, nevadí. Je to přece tvůj bratr. Je pochopitelné, že ses mu svěřil." Nepřestává se na mě usmívat a já mám pocit, že je svět hnedka veselejší.

,,Tak to je fajn. A možná pro tebe budu mít brzo překvapení, jestli vyjde to, co jsme s Billem vymysleli, ale na nic se mě neptej. Je to zatím překvapení. Řeknu ti o tom, až to bude jisté." Rovnou odpovím na otázku, která visí ve vzduchu.

,,Bill by tě rád poznal, jestli nemáš nic proti."

,,Ne, samozřejmě, že nemám. Poznám ho ráda." Přesunula se do kuchyně a dala vařit vodu v konvici.

,,Dobře, ale budeme muset pár hodin počkat. Teď už by mě totiž vážně nejspíš zabil, kdybych ho znova vytáhnul z postele. Nepochybuju o tom, že tam znova zalezl." Vysvětlím pobaveně a sedám si ke stolu, kam Liz přináší dva hrníčky, jeden s kávou pro mě a druhý s čajem pro sebe. Už z dřívějška vím, že kafe nepije. Prý mu nikdy nepřišla na chuť, což teda osobně nechápu, já bych bez kafe po ránu vůbec nemohl existovat.

,,Elizabeth?" oslovená ke mně zvedne pohled, a tak začnu, ač nerad, s nepříjemným tématem.
,,Budeš se chtít ještě jednou vrátit do hotelu pro další svoje věci? Předpokládám, že včera sis nestihla zabalit všechno." Vidím na ní, jak okamžitě posmutněla a svěsila ramena. Dokážu si představit, jak ji každá zmínka o tom místě musí bolet.

,,Ne, to nebude třeba. Všechno moje ,,jmění" se mi vešlo do tašky, co mám tady. Jak jistě chápeš, neměla jsem peníze na to, abych chodila nakupovat oblečení. Jediné, co tam po mě zůstalo, je pár zimních bot a teplá bunda, ale to mě vzhledem k tomu, že je jaro, rozhodně nedonutí, abych se tam vrátila."

,,Dobře, to nevadí. Koupím ti všechno, co budeš potřebovat a .."

,,Ne!" vykřikne s hrůzou v hlase v půlce mojí věty a viditelně se roztřese. Co jsem řekl špatně?

,,Promiň, Tome, vím, že to myslíš dobře, ale já už nikdy nedovolím, aby za mě kdokoliv něco platil. Chci si najít práci a začít se starat sama o sebe. Nepočítám s tím, že ti jen tak vpadnu do tvého života a do tvého bytu a budu na tobě parazitovat. Na to nemám právo. Jsem ti strašně vděčná za to, co jsi pro mě udělal, ani nevíš jak moc. Mám hrůzu z toho, co bude dál, protože……Ford…" hlas se jí zlomí dřív, než stihne dokončit větu a z očí, které schová do dlaní, jí začnou stékat potoky slané vody a po úsměvu najednou není ani památky. Zvednu se od stolu, přejdu k ní, abych ji objal.

,,Promiň, omlouvám se." Říká mi mezi vzlyky. Kousek se odtáhnu, abych se jí mohl dívat do očí.

,,Za co se mi omlouváš? Vždyť ty přece za nic nemůžeš. A nechci, abys ještě někdy takhle mluvila. Já jsem tu pro to, abych ti pomohl a ty nejsi žádný parazit. Dělám to proto, že chci, a protože ty si to zasloužíš. Slyšíš mě? Zasloužíš si mít spokojený život. Dovolíš mi, abych se o tebe postaral, aspoň do té doby, než toho budeš schopná sama?"

Zadívám se jí zpříma do očí a čekám, že se mi dostane odpovědi na moji otázku. Elizabeth jenom pokývá hlavou a smutně se na mě usměje. Nejsem si jistý, jestli je to proto, že to myslí vážně, nebo jenom nemá sílu mi to rozmlouvat. Hlavně, že souhlasí. Utřu jí hřbetem ruky slzy z tváří a znovu ji schovám ve své náruči. Konejšivě ji hladím po vlasech a cítím, že se pomalu začíná uklidňovat.

betaread: Áďa
_____________________________
Tady je pro změnu jednou video s Billíkem, aby neřekl, že ho zanedbávám. Navíc když svýmu bráchovi dnes tak dobře poradil :o)

 


Komentáře

1 Sabsa Sabsa | 5. června 2010 v 9:48 | Reagovat

Dokonalý! Tahle povídka mě strašně baví :)

2 Ainikki Ainikki | Web | 5. června 2010 v 10:34 | Reagovat

Já pořád čekám, kdy to mezi nima přejde v něco víc. Ať Tom připraví njakou pěknou večeři, nebo jinej romantickej program a dá jí najevo, že o ni stojí. Přeci jenom tyhle platonický vztahy, když je to k sobě táhne, nevydržej fungovat moc dlouho. Maximálně v pohádce, ale tady by to chtělo aspoň už hudlana. ;-)

3 Ťula Ťula | 5. června 2010 v 15:14 | Reagovat

Tenhle díl byl taký nějaký milučky. :)

4 Joana Joana | 5. června 2010 v 21:25 | Reagovat

tak mě trochu napadlo, že s Fordem to možná začínalo stejně... dovol mi, abych se o tebe postaral.
Hele v okamžiku, kdy by se z něj stal taky tyran, bys nás všechny asi naprosto dostala O_O

5 Zezule Zezule | 6. června 2010 v 12:44 | Reagovat

[4]:ale kuš... to bych si radši vydloubala písmenka na klávesnici šroubovákem :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama