close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Důvěřuj mi, Lásko 9.

8. června 2010 v 1:00 | Ainikki |  Důvěřuj mi, Lásko
autor: Zezule

Tom

,,Ahoj Elizabeth, rád tě konečně poznávám. Hodně jsem o tobě už slyšel." Třese Bill blonďaté dívence pravicí a přitom se na ni zubí tak, jak to umí jenom on.
,,Tohle je moje přítelkyně Ashley, ale bohužel už musí jít do práce, takže se spolu lépe poznáte jindy." Obě krásky si podají ruce. Ashley hned potom odejde, my se usadíme v obýváku a Bill jako kolovrátek pokračuje v hovoru.


,,Mám pro vás dva takový malý překvápko. Zapomněl jsem ti o tom totiž říct." Koukne na mě Bill, aby bylo jasné, komu to oznámení patří. ,,A žádný výmluvy se nepřipouštěj, takže pokud jste už měli něco v plánu, budete to muset zrušit." Jo, to je typický, celej můj brácha. Nejdřív mi cosi zapomene říct a já se mám teď kvůli němu přetrhnout. Má kliku, že v plánu jsem nic neměl.
,,Zítra totiž pořádám firemní večírek k propagaci mojí nový letní kolekce. A musím skromně uznat, že to bude naprosto luxusní. Hodlám z toho udělat večírek roku. Pozval jsem všechny, kteří v mojí branži něco znamenají." A jéje, to zase bude snobárna.
,,Od sedmi večer bude raut v kongresovým sále hotelu Hilton s živou hudbou. Tam to bude dost oficiální a čekám, že žádná moc zábava, ale asi tak mezi jedenáctou a půlnocí se přesuneme do jednoho luxusního hudebního baru v centru, kde jsem pro nás zamluvil VIP salonek. A tam už jsem pozval jen lidi, co znám delší dobu, a i některý moje zaměstnance, takže tam už se budeme moc odvázat, jak jen nám bude libo." Kření se na nás Bill, celej rozzářenej jako žárovka, ale když uvidí můj ne zrovna nadšenej výraz, hnedka mu sklapne.

,,Co je? Nechceš se doufám začít vymlouvat, Tome. Víš, jak je pro mě důležitý, abys na takovýhlech akcích byl se mnou. A Elizabeth tě určitě ráda doprovodí, protože není zrovna moc vhodný, abys tam šel sám." Stočí Bill tentokrát svůj neúprosnej pohled na dívenku po mé pravici. Ta jen vykulí ty svoje krásný kukadla a stačí pouze otevřít pusu, ale Bill ji utne dřív, než vůbec stihne něco odpovědět.

,,Tak fajn, jsme domluvený. Věděl jsem, že mě v tom nenecháte a uvidíte, že nebudete litovat." Zatleská si Bill nejspíš za to, jak to na nás krásně ušil.

,,No, ale já asi zůstanu mimo, Bille. Vím, že je to strašně otřepaná fráze, ale já nemám co na sebe na takovouhle příležitost." Řekne konečně Elizabeth, co předtím měla na srdci.

,,S tím jsem tak trošičku počítal, takže já si teď na chvilku odskočím do práce a rozdám tam úkoly. A pak mi tě Tom bude muset půjčit, protože se ani neodvažuju předpokládat, že by chtěl jít s náma, a půjdeme nakupovat. Bezpodmínečně ti musím vybrat šaty z vlastní kolekce. Nemůžeš se přece na můj večírek oblíknout u konkurence." Dostává se Bill do varu a neustále na nás chrlí další a další naprosto ,,důležitý" informace a vůbec se nenechává rozhodit našima zaskočenýma pohledama. Po dokončení poslední věty se beze slova zvedne a svižně odkráčí do ložnice, aby se vzápětí vrátil s čímsi zabaleným na ramínku.
,,Ashley už jsem šaty vybral a vypadá v nich naprosto úúúchvatně, kočička moje. A tohle je pro tebe. Máš smůlu, že znám tvoje míry. Navrhnul jsem ti oblek speciálně pro tuhle příležitost, takže nemáš šanci protestovat."
Podává mi Bill tu věc na ramínku s výrazem, jako by právě vyhrál olympiádu a čeká, co já na to. Určitě čekal, že se rozječím na celý kolo a budu si vydupávat privilegium, abych mohl jít v oblečení, v jakým běžně chodím denně, protože JÁ si to můžu dovolit. Já ho ovšem převezu a bez řečí si ten hábit od něj vezmu. Kouká na mě, jako by mi to nevěřil, ale nic neříká. Stejně si to neoblíknu, když se mi to nebude líbit, tak proč se hádat? Může být rád, že ho vůbec obšťastním svojí přítomností. Je mi totiž jasný, že na mě ušil pěknou boudu a ne že mi to zapomněl říct. Jen se chtěl vyhnout mým každodenním protestům a výmluvám, proč se týhle snobárny nezúčastnit. I když, ač nerad, musím uznat, že mi ani není proti srsti tam jít. Elizabeth tam aspoň přijde na jiný myšlenky. A prostě tam budeme spolu…
Bill nám pak ještě nakrmil uši dalšíma nezbytnostma a slušně nás vypakoval s tím, že za hodinku max za dvě se pro Elizabeth vrátí. A dokonce mi zakázal s nima jít, když jsem o to projevil zájem. Prej bych mu do toho stejně pořád jenom kecal, i když tomu podle něj, vůbec nerozumím a aspoň se budu mít na co těšit. Ale zase to má jistou výhodu v tom, že budu mít čas a klid zavolat tomu chlapíkovi, co mi má pomoct vyšťourat nějakou špínu na Forda.


Elizabeth

V duchu se fackuju za to, že jsem na tuhle akci Billovi kývla. Jsme spolu právě ve skladu oblečení v jeho firmě a já si na sebe oblékám už asi miliontý model šatů, které mi neúnavně podává jeden za druhým. Jsem z toho utahaná jako po celodenní šichtě. Nikdy by mě nenapadlo, jak může být převlíkání náročný. To bude asi tím, že jsem za celý svůj dosavadní život nevystřídala tolik oblečení jako dnes za pár hodin. A jemu se pořád něco nelíbí. Všechno prozkoumává do nejmenších detailů. Točím se tu pořád jako vítr v bedně a Bill mě sjíždí ostřížím zrakem od hlavy až k patě, pak jenom zavelí převlíknout a tak je to pořád dokola. Jedny šaty jsou pro něj moc volné, další zase dlouhé a ty ještě potom zase málo sexy a co já vím ještě. Kdyby to bylo na mně, vezmu si ty první, co jsem měla na sobě, a odcházím. Všechny mi totiž připadnou naprosto úžasné. Něco takového jsem na sobě ještě neměla. Navíc mě stále bolí naražená žebra, do kterých jsem od Forda schytala ránu pěstí, a tak neustálé převlékání není zrovna bezbolestné. Odporovat se ale neodvážím. Jednou jsem něco slíbila, tak to taky dodržím. A Bill je na mě moc milý. Dokonce mi nabídnul, jestli bych pro něho nechtěla někdy fotit.
,,Teda musím uznat, že máš vážně perfektní postavu. Rovný nohy, pevný prsa. Neuraz se, prosím, že ti to takhle říkám." Jen pokývu hlavou, že mi to nevadí, ale cítím, že rudnu jako rajče. Nejsem moc zvyklá poslouchat komplimenty.
,,Nejsi sice moc vysoká. Na přehlídkový molo by to asi nedopadlo, ale fotit bys mohla určitě. Popřemýšlej o tom, kdybys měla zájem, určitě se domluvíme. Na, zkus si ještě tyhle. To, co máš na sobě, je strašně usedlý. Na co jsem proboha myslel, když jsem je navrhoval?" vznese řečnickou otázku a vrazí mi do ruky další ramínko.
Jsem nervózní z toho, jak mi pokaždé vlítne za závěs aniž by se ujistil, jestli jsem už oblečená. Určitě mě nechce okukovat. Vidí denně spoustu nahých dívek na zkouškách šatů, nebo v zákulisí přehlídek, a tak to dělá automaticky. Bohužel já se stydím i sama přes sebou ve sprše, takže mi tím pokaždé způsobí menší šok. Navíc si určitě musel všimnout modřiny na mých žebrech, ale nic neříká a za to jsem mu vděčná.
Rozhrnu provizorní závěs a zavolám na Billa. Někde se mi zapomněl mezi množstvím stojanů s oblečením. Vydechne úžasem, když ke mně přistoupí a zhodnotí situaci.
,,Jo, tak to je přesně ono. Tyhle jsou na tobě dokonalý. Budeš nádherná. Dneska už to nestihneme, je sedm večer, ale zítra ráno spolu ještě pojedeme nakoupit kosmetiku a vybrat boty. Tak se oblíkni a pojedeme domů." Začne Bill odnášet haldy šatů, které neprošly jeho schvalovacím procesem a já si oddychnu. Už se těším na Toma. Jsem ráda, že mám ten módní maraton za sebou a radši ani nepřemýšlím nad tím, co mě čeká zítra. Nemůžu uvěřit tomu, že jsme tu spolu strávili šest hodin!!! Bill mě sice nejdřív provedl po celé firmě a seznámil mě s několika lidmi, co pro něho dělají, každopádně takové čtyři hodiny se tu svlékám a oblékám určitě.
Bill, jak jsem ho měla možnost dnes poznat, je docela zvláštní člověk. V tom dobrém tedy. Nikdy jsem podobného muže nepotkala, co se vzhledu i povahy týče. Má až žensky jemnou tvář i postavu, naprosto perfektní líčení a dlouhé černé hladké vlasy. Je to originál každým coulem a sebevědomí mu rozhodně nechybí. To mu můžu jenom závidět. Na to, že jsou s Tomem dvojčata, si ale nejsou podobní vůbec v ničem.
Myslím, že spolu budeme dobře vycházet.


,,Ahoj, Tome, to jsem já. Bill mi odemknul dveře." Slyším od hlavních dveří hlas Elizabeth a hned se
mi zlepší nálada. Už se tu sám hezkou chvíli nudím. Vyskočím na nohy a řítím se jí naproti a na uvítanou ji krátce obejmu.

,,Máš hlad? Stavili jsme se s Billem po cestě pro nějaký jídlo. Říkal mi, že nemáš rád nákupy ani vaření, takže večeři určitě uvítáš." No já toho bráchu snad zabiju, takhle mě pomlouvat! I když vlastně pravda není pomluva, ale rozhodně nemusí vyzdvihovat moje nedostatky. Elizabeth si o mně bude myslel, že jsem nějakej neschopnej lenoch nebo co. Mám přece zase jiný přednosti.
,,Vybrala jsem zapečený těstoviny s mozarellou a lososem. Snad ti to bude chutnat, nevím, co jsi normálně zvyklý jíst." Podává mi plastovou mističku z nějakého bistra.
,,Děkuju, těstoviny můžu na všechny způsoby." Dojdu ještě do kuchyně pro příbory a pustíme se spolu do jídla.
,,A kde máš šaty na zítřek? Předvedeš se mi v nich?" Elizabeth se pobaveně pousměje a zakroutí hlavou.
,,Bill si je vzal k sobě, trvá na tom, že je musíš na mně vidět, až k nim budu mít i boty, jinak prej celkový dojem není úplný. A přesně taky říkal, cituji: že by jsi mně určitě vykecal díru do hlavy, abych ti je ukázala aspoň na ramínku. Je úžasný, jak se máte navzájem přečtený."
Rozřehní se Elizabeth, tak upřímně, že mě taky rozesměje, i když posílám v duchu na bráchovu adresu jednu nadávku za druhou, za to jak nelichotivě se o mně dovolí vyjadřovat.

Po večeři jsme se s Elizabeth usadili u televize a ona mi nadšeně vyprávěla, jak probíhalo odpoledne s Billem. Jediným slůvkem se nezmínila o tom, jak to muselo být úmorné, ale já bráchu znám jak svý boty, takže si to dovedu živě představit. Hlavně se mi hodně hodí informace, že spolu půjdou po nákupech i zítra dopoledne. Dneska jsem totiž kontaktoval toho Billova špiona a on trval na osobní schůzce, že prý není možné takovéhle věci dojednávat po telefonu. Eugen Smith se ten maník jmenuje. Jsem na něj zvědavej.

Skočím si do sprchy, abych to měl už odbytý. Vždycky, když se rozsedím u televize, tak se mi pak už nechce zvedat. Sprchovým koutem jen tak prolítnu, aby se neřeklo, trošku se pošťourám v puse zubním kartáčkem a zabalenej v županu si to mířím zpátky do Liziny příjemné společnosti. Ovšem ona mi i za tu chvíli stihla usnout. Leží schoulená v klubíčku v rohu pohovky a pravidelně oddechuje. Vypadá tak nevinně, když spí. Nedokážu odolat, přisednu si vedle ní na zem a sleduju její tvář a každý její nádech. Srdce se mi rozbuší jako o závod při pomyšlení, že bych ji políbil. Možná by to šlo, aniž by se probudila, jen tak trochu se dotknout. Její rty jako by mě k tomu vybízely. Nakonec, ale radši tu myšlenku zapudím, nebudu přece dělat něco, o čem nevím, jestli by s tím souhlasila. Pomaličku, co nejopatrněji jak je to možné, si ji překulím do náruče, abych ji nevzbudil. Jen se trošku nespokojeně zavrtí, ale spí dál. Bill ji musel teda pořádně utahat.
Se stejnou opatrností ji v její ložnici položím do postele a peřinou ji přikryju až po bradu. Ještě se na ni chvíli dívám, a pak se zvláštním pocitem odejdu k sobě do ložnice. Na to, abych usnul, mi v hlavě víří až příliš mnoho myšlenek a zdá se mi, jako bych ještě stále cítil na sobě Lizinu vůni. Shodím ze sebe župan a natáhnu si na sebe tepláky, aby mi nebyla zima a ze stojanu vedle postele si vezmu kytaru, která tam nikdy nepřestala mít svoje čestné místo. Hraní mě vždycky dokáže spolehlivě uklidnit a odpoutat od okolního světa. Nikdy bych nedokázal přestat úplně hrát. Kytara ke mně prostě patří jako dým k ohni.
Při tlumeném světle malé lampičky na nočním stolku si vybrnkávám příjemně pomalé melodie, které mě zrovna v tu chvíli napadnou, když uslyším tiché zaklepání. Dveře od ložnice nikdy nezavírám, takže mohu hned, jak zvednu zrak, vidět narušitele mého soukromí. Ovšem Elizabeth je pro mě osoba, která mi ho může rušit, kdykoliv si to jen zamane. Asi jsem ji svým hraním vzbudil.
,,Můžu jít na chvíli k tobě? Hrozně ráda bych si poslechla, jak hraješ." Zašeptá, stojíc stále mezi dveřmi. Jen se na ni usměju a pokývu na volné místo vedle sebe. Pohodlně se usadí vedle mě na posteli, zády opřená o stěnu a hlavu si položí na moje rameno, jako malé dítě, které chce po svém rodiči uspat pohádkou. Kdyby jen tušila, co mi tímhle svým nenuceným chováním způsobuje. Srdce mi tluče až někde v krku, když znovu hrábnu do strun…

betaread: Áďa

 


Komentáře

1 Joana Joana | 8. června 2010 v 1:26 | Reagovat

Škoda, že Bill neslyší Tomovy, myšlenky, ale asi si je dokáže domyslet. Líza určitě Tomovi vyrazí dech ještě víc než svou přítomností v jeho pokoji. Já chci taky kytaristu na dobrou noc. Sice si tu pouštím záznam Slashe z Rock am Ring, ale to není zas tak sladké :-) asi si budu muset pustit nějakou origoš Guns'n'Roses baladu, abych usnula ;-)

2 Zezule Zezule | 8. června 2010 v 11:03 | Reagovat

[1]:jeee ty mi mluvíš z duše, ale já bych chtěla ve svý posteli uspávat jen tím jedním konkrétním kytaristou... ;-)

3 Tessyna Tessyna | E-mail | Web | 8. června 2010 v 22:20 | Reagovat

[2]: úúplně s tebou souhlasím.. :))

jinak moc hezu díl.. teď zas celý den čekat..

4 Zezule Zezule | 9. června 2010 v 0:39 | Reagovat

[3]:Hmmm takových by nás asi bylo, co by dali říct :D

5 Joana Joana | 9. června 2010 v 11:28 | Reagovat

[4]: Tak víš co, kdyby hodně prosil, tak co by se dalo dělat :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama