close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Rychle a zběsile II - Nikdy neutečeš... 25

1. srpna 2010 v 12:58 | Ainikki |  _Rychle a zběsile II. Nikdy neutečeš_
autor: Joana

Byl to velmi zvláštní pocit vracet se do prázdného domu. Byla jsem úplně promočená a drkotala zuby, přesto jsem návrat odkládala na co nejpozdější dobu. Seděla jsem na mokrém kameni uprostřed lesa a nadávala střídavě sobě a jemu, za to, jak jsme si nebyli ochotní sdělit pravdu. Když jsem se konečně vydala zpět, zahlédla jsem mezi stromy známou siluetu auta. Mého. Odjel? Ani bych se mu nedivila, už bychom si neměli co říct. Ne dnes.


Měla jsem pravdu, když jsem odmykala branku, zaregistrovala jsem, že přístřešek, kde stávalo mé auto, byl prázdný.  Jediným rozloučením bylo stručné psaní:
Auto ti nechám v Římě. T.
Všichni muži v mém životě mne opouštějí skutečně s grácií. Bill s hysterickou scénou (nutno podotknout, že se velmi rychle uklidnil a pak to bylo docela milé loučení), Felipe s rozstříleným hrudníkem (to bylo nejtěžší loučení, protože bylo na vždy) a Tom s mým vozem. A já jsem zase sama jako kůl v plotě, tentokrát navíc bez pejska, kterému bych mohla vyplakat svá trápení. Kdybych si na pláč potrpěla.
Seděla jsem prokřehlá v kuchyni a srkala vroucí čaj, když mi pod okny zastavil tmavý jeep a z něj ladně vyskočil Mario.
"Koupil jsem ti cestou koláč, napadlo mne, že se ti bude hodit."
"Díky."
"Jsi tu sama? To už jsi mu všechno řekla a vzal nohy na ramena? Můžu se ho potichu a nenápadně zbavit, kdybys chtěla," zazubil se.
"To je dobrý, to neřeš. Co tu vůbec děláš?"
"Prý nás budou zítra vyslýchat."
"A my jim řekneme pravdu a nic než pravdu."
"Rozhodně, máš snad co skrývat?"
"Já? Nee!" Rozesmála jsem se a zavzpomínala na časy, kdy jsme synchronizovaně hovořili pravdu o rozbité váze na chodbě (to pes), o vymláceném okně v přízemí (zloděj) nemluvě o zmizelých šatech s volánky (takové tu nikdy nebyly, ne?).
 Ale Mario tu nebyl věčně a na mne doléhal stále tížeji pocit viny, s každým tiknutím hodin, s každou vločkou snášející se na okenní parapet. Když jsem ztratila Felipeho, nemohla jsem nic dělat. prostě to tak bylo a já musela jít dál. Ale teď jsem byla v odlišné situaci, mohla jsem ještě něco zkusit, zvednout se a bojovat, jestli bylo ještě vůbec o co. Milovala jsem ho, víc než jsem tušila. A uvědomila jsem si to bohužel příliš pozdě. 
Potřebovala jsem nutně utěšit, zachumlat se do postele a nechat si nosit teplé kakao s přecukrovanou štolou. Proto jsem se těsně před Vánoci vydala obsypána taškami na místní autobusové nádraží, přestoupila dvakrát na vlak a dojela do cíle. Raději jsem si vzala taxíka, už bylo šero a já se nechtěla vymlátit na zledovatělé silnici. Na dvoře statku byl ušlapaný sníh a já bruslila ke vchodu, zatímco taxikář bruslil z kopce pryč. Strčila jsem do dveří, které nikdy nebyly zavřené a zastavila se uprostřed haly. Rozsvítila jsem a začala se zouvat. Mezitím jsem uslyšela hlasy a v místnosti se objevila rozcuchaná paní v montérkách a vysvětlovala cosi mladému chlapci, kterého jsem neznala. Zarazila se.
"Míno?"
"Maminko," vlítla jsem jí do náruče a brečela jako malá holka nad svým zpackaným životem. Cítila jsem, jak mne hladí po vlasech a konečně jsem byla klidná.

...

Bill seděl ve své pracovně a tužkou črtal na papír modely letní kolekce. Jaro a léto ho většinou moc nebavilo, protože byl vášnivým milovníkem černé barvy, ale tentokrát měl jasný koncept vymyšlený do detailu. Nebezpečná elegance inspirovaná sebevražednou misí jeho bratra. Vlastně byl zvědavý, jak nakonec všechno dopadne, a hlavně doufal, že se Tom nějakým způsobem popasuje se svým životem a utřídí si priority, místo aby zůstal u svého prozatimního sebedestruktivního chování plného nevěr a alkoholu. Ať se rozhodne jak se rozhodne, hlavně když to udělá. Bill dokončil klopu saka a začal obrázek dolaďovat. Co se týkalo italské aféry s oddělaným vrahem, měl nějaké informace od Lily, ale ta poslední dobou především zvracela nebo brečela, takže znal jen hrubý nástin událostí.
Za dveřmi jeho bytu se promrzlá ruka blížila ke zvonku. Stiskla ho a čekala na odezvu. nepřicházela, tak netrpělivě zaklepal.
"Musel jsem to dokreslit, hoří snad? Dáš si kafe?"
"Spíš mrzne než hoří, dám si radši čaj. Něco ostřejšího by nebylo?"
"Pro tebe jen čaj."
"Nojo, no."
"Tak povídej..."

Joana
 


Anketa

Čtu povídku "Rychle a zběsile. Nikdy neutečeš"

<3 <3 <3 100% (24)

Komentáře

1 alenka15987788 alenka15987788 | Web | 6. ledna 2011 v 18:01 | Reagovat

Hodně dobré

2 hry-online-zdarma-superhry hry-online-zdarma-superhry | Web | 6. června 2011 v 8:45 | Reagovat

Chceš vyhrát Minibike, R/C model Ferrari, originální hru COD:Black Ops nebo MP4 přehrávač ? Koukni se na http://raketka.cz/soutez-c.-1 a zůčastni se letní soutěže raketka.cz

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama