close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Rychle a zběsile II - Nikdy neutečeš… 28

31. srpna 2010 v 16:43 | Ainikki |  _Rychle a zběsile II. Nikdy neutečeš_
autor: Joana

Bill
(stále)
A tak jsem stál v předsíni s dvěma ženami, hrajícími zásadní roli v současném životě mého milovaného dvojčete. Jedna z nich dle mého úsudku věděla, kdo je ta druhá, no a ta druhá neměla ani nejmenší tušení, což bylo více než skvělé, protože moje ušní bubínky nebyli nejlepší přátelé s jejím vysokofrekvenčním jekotem, který rozvibroval i okenní tabulky. Což o to, otázku: Co by tomu řekli sousedi? jsem si pokládat nemusel, protože v tomto domě, kde bydlí celá řada movitých mužů, jsou hysterické ženy na denním pořádku a recepce je řádně proškolena a vybavena zásobou čokolády a pokoutně získaných pilulek. Jenže tyhle lasičky nebyly můj problém, takže jsem je usadil v obývacím pokoji a šel přivařit kávu.

Když jsem se vrátil, seděly každá v jednom křesle a konverzovaly dle etikety o počasí, které bylo poněkud uplakané, že už je po Vánocích a zase se blíží nový rok a po něm další a další. Nakonec to byla Rita, kdo ukončil formality.
"Omlouvám se vám, Mariano, kdybych věděla, že má Bill návštěvu, nepřiběhla bych tak neočekávaně," pronesla hlasem, v němž po lítosti nebyla ani stopa a mně bylo jasné, že něco bude chtít.
"To je v pořádku, ráda poznávám Billovy přátele."
"My jsme vlastně skoro rodina," prohodila Rita.
"Vážně? Teda Billy, nemáš těch vzdálených sestřenic trochu moc?" laškovně se usmála Jasmin, tedy opět po letech Mariana, naznačujíc, že snad s tou uječenou fuchtlí, jejíž dekolt kdysi kluky tak zaujal, mám nějaké vedlejší úmysly. Tak nějaké by byly, ale rozhodně by při nich její tělo směřovalo s větší pravděpodobností na dovolenou po částech, než na dovolenou se mnou.
Ritě se zúžily oči: "Jsem žena jeho bratra."
"Tom se nám oženil? Že se nepochlubil," zaslechl jsem v příjemně překvapeném hlasu chuť vypíchnout proti sedící ženě oko kávovou lžičkou?
"Zatím ne, ale tak plánujeme svatbu, jen co bude hezké počasí." Usmála se Rita, Božínku, to si nám to holky hezky švitoří. "Bill nám slíbil navrhnout oblečení, to je od něj milé, že?"
"To je celý on, takový drahoušek, těšila jsem se na něj celé svátky." Jasmínu asi taky něčím vezmu po hlavě. "Hrozně dlouho jsme se neviděli, konečně jsem se dostala do Německa, abych oslavila silvestra s přáteli. Možná se ještě uvidíme, kde to budeme oslavovat?"
"U Lucase v ateliéru," bylo mi dovoleno zasáhnout do rozhovoru. "Rita s Tomem by měli taky dorazit." Dělají se někde kurzy na pochopení ženského myšlení? Co si ženy myslí, jampadampa, kdybych z toho udělal song, byl by to jistojistě šlágr.
"Dáme asi malého k vaší mamince, abychom mohli zase jednou spolu vyrazit."
"Naši odjeli na dovolenou, vrací se až druhý lednový týden," zhatil jsem jí nesnazší plán.
Opustil jsem opět místnost, když May zmizela do koupelny a já chtěl doplnit něco k jídlu na stůl, tedy nasypat zbytek sušenek z pytlíku, povalujícího se na lince. Sotva za ní zaklaply dveře, vřítila se ke mně skorošvagrová.
"Bille, potřebuju s tebou mluvit."
"Vždyť to právě teď děláš."
"Ale soukromě, nevěděla jsem, že tu někoho máš," nasadila ublížený tón.
"Tak jsi měla předem zavolat," odsekl jsem.
"Čekala jsem, až nebude Tom doma." Hm, možná mi chce vyznat lásku. Ach.
"Proboha proč?"
"Nechtěla jsem, aby věděl, že k tobě půjdu." Tohle už ale vážně zavání, couvni, ženštino.
"Jaký to má důvod, že jsi čekala, až bude v práci?" Dosypal jsem sušenky.
"není v práci, má až do třetího ledna dovolenou. Ale já chci vědět, co se s ním děje. Bille, on nemluví, furt se mračí a naprosto mne ignoruje." Jako už poslední dva roky, jsi chtěla dodat?
"To je asi vaše soukromá věc, ne?" Zavrčel jsem.
"Ale ty určitě víš, co se děje!" Konečně jsem jí mohl po pravdě odpovědět, ačkoli tu vyvřískla vskutku protivně.
"Tak to se pleteš, milá Rito, nemám o tom nejmenší tušení."
Chytila mne za zápěstí a otočila k sobě, takže jsme byli až příliš blízko a já čekal, kdy mi začne vřískat kamsi do výše krku. Nestalo se tak, protože jí vyrušil mrazivý hlas.
"Nejdu nevhod?" Vystřelila May na Ritu dva rampouchy a stáhla oči do úzké štěrbiny při pohledu na Ritinu ruku na té mé, která se vzápětí stáhla dolů a její majitelka mne sjela pohledem zuřivého býka, který si ovšem k mému pobavení nedovolila vrhnout na stále ledově klidnou Marianu stojící ve dveřích do místnosti s levým obočím lehce nadzdviženým.
"Už jsem na odchodu," odpověděla jí a během chvilky byla v trapu.
"Eh," bylo vše na co jsem se zmohl při pohledu na pobavený výraz mé návštěvy.
"Nevěděla jsem, že bratrovi běháš za ženou, když je v práci."
"Má dovolenou, kdyby tě to zajímalo a jeho žena rozhodně není můj typ."
"Nu dobrá, vyrazím do města, mám na cestě zpět něco koupit?"
"Nemusíš, kam jdeš?"
"Ale, jen mne tak napadlo, že tady vlastně nemám žádné auto." Zašvitořila a zmizela. Chm. Já to občas nechápu. Chjo.

...
Přestože sám velký Bill situaci naprosto nechápal, byl tak duchaplný, že zavolal do bratrovy firmy, kde mu jeho kolega slíbil, že pro jistou dámu rozhodně budou mít přes svátky libovolný vůz k zapůjčení a že ho rozhodně neprozradí, za jeho telefonát. Jak se ukázalo, aspoň část mozkových pochodů jedné červenovlasé dámy odhadl Bill dobře. Když elegantně procházela mezi vystavenými vozy a hodnotila jejich zadky, její pozadí mezitím hodnotilo veškeré osazenstvo autosalonu. kdyby měli papíry s čísly, dostala by se blízko k plnému počtu bodů. Byla atrakce dnešního nudného dne. Kdo by taky nebyl zvědav na Billovu kočičku, žádné si sem nevodil. Mňau.
Kočička brzy vystrčila drápky, které Stefan neočekával, nicméně si za ně připsala plusové body. Nebylo moc žen, které by si s ním povídaly o motorech.
"Takže jste se rozhodla?"
"Vlastně pořád ne, protože tahle maličká je sice skvostná, ale obávám se, že pokud nasněží, bude akorát tak zdobit garáž. Na zimu to chce něco víc ze severu."
"To je pravda, ale máme tu jednu roztomilou čtyřkolku od Volva, je to vlastně nástupce XC šedesátky*."
"To zní hodně dobře, líbí se mi, jakým směrem se ti jejich designeři vydali, naštěstí to není na úkor bezpečnosti. Svezete mne?" Usmála se na Stefana, který by si klidně klekl na všechny čtyři a povozil jí třeba na zádech, kdyby na to přišlo.
"Jen vezmu klíčky a můžeme jít na parkoviště."
Za čtvrt hodinu už omámeně předával klíčky od předváděcího vozu mladé dámě, jelikož dobře věděl, že ho nikdo postrádat nebude a že to v rodině pana majitele takhle chodí běžně. Když Jasmin startovala, na rtech jí pohrával šibalský úsměv a sama přemýšlela, co to vlastně vyvádí. No, když už se řítí do propasti, tak se vší parádou. Ona dá Ritě letní svatbu. Pche. Zatím si vesele krouží kolem a vypadá to vesele, ale v duchu věděla, že se konfrontace s Tomem bojí jako malé děcko bubáka pod postelí, proto se snaží dělat všechno proto, aby to byl on, kdo přijde za ní.


Joana
* jen abyste věděly, čeho nástupce že to autíčko je http://auto.idnes.cz/foto.asp?r=ak_aktual&c=A061218_124514_ak_aktual_fdv
 


Anketa

Čtu povídku "Rychle a zběsile. Nikdy neutečeš"

<3 <3 <3 100% (24)

Komentáře

1 Ainikki Ainikki | 31. srpna 2010 v 18:55 | Reagovat

Kruci, kruci, tak první pokus se mi díky asistenci psa smáznul, tak tedy znova. :-)
Musím říct, že jsem čekala větší masakr mezi holkama, ktereý by určitě nastal, kdyby alespoň malinko Rita tušila s kým že se to tam u Billa vlastně střetla. Vědět, že červenovláska nepatří k švárovi, ale k jejímu "nastávajícímu" (hezky si to slečna maluje), tak by si tam nejspíš navzájem vyrvaly vlasy. :-D Každopádně by to byl asi nemálo zajímavý boj. I když ono k němu třeba ještě dojde.
A Jasmin je pěknej posera takhle se Tomovi vyhýbat. To mně by to asi nedalo strach a nestrach a už bych se mu vrhala do náruče. :-D

2 Joana Joana | 31. srpna 2010 v 19:51 | Reagovat

Vrhnout se do náruče někomu, kdo tě možná považuje za lhářku a vražedkyni a u koho si ještě nejsi jistá, zda ti nevadí, že ti lhal o svém otcovství a soužití s jistou děvou... Jen ať se taky snaží i ten chlap, musí mu trochu zamotat hlavu, jen  na to jde oklikou ;-)
(takže fakt nevím, jestli se dočkáme kýčovitého novoročního polibku pod oblohou rozzářenou ohňostrojem) :-D

3 Janule Janule | E-mail | Web | 9. září 2010 v 0:22 | Reagovat

No vida, na co jsem narazila, když jsem po půlnoci vyšla na výlet po blogách. :-) Zase sranda, to já ráda, Billovy poznámky k ženštinám mě rozesmály nahlas :-D Jejich dialog byl prostě úžasnej, představa oka vypíchnutýho lžičkou... no prostě jsi borec. Doufám, že Jasmin v tom autíčku Toma někde téměř srazí na silnici, aby to byl ten správnej dramatickej vrchol :-D Pak se můžou v krankenhausu za zvuků nějaký šíleně dojemný hudby líbat, i když Tom bude nejspíš celej v sádře, tak to pude blbě :-D když se stane něco takovýho, jdou všechny obavy stranou a z člověka se rázem stává někdo jinej... strachy pryč, Jasmin, nastartuj a jeď hledat Toma, kde ho nejvhodnějc srazit k zemi :-D Jinak to setkání moc pozitivně nedopadne :-D J. :o)

4 Zezule Zezule | 13. září 2010 v 22:28 | Reagovat

uh no řekněme pozdě, ale přece jsem se dohrabala k přečtení zatím posledního zveřejněného dílu, aspoň doufám, že je zatím poslední :-D a musím říct, že jsem se chudáčkovi Billímu celkem nařehnila. Jeden člověk, kterého znám už dlouho (chlap) vždycky říká, že když jsou ženský v tlupě je to vždycky o hubu a tlupa znamená dvě a víc, takže může být Billík rád, že setkání těch dvou dopadlo jak dopadlo a on to bez úhony přežil a já se, na rozdíl od Billa, moc těším až si ty dvě vjedou do vlasů :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama