close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Rychle a zběsile II - Nikdy neutečeš… 29

28. září 2010 v 9:21 | Ainikki |  _Rychle a zběsile II. Nikdy neutečeš_
autor: Joana

V kalužích se odrážela červená světla z brzdících automobilů, které se unaveně sunuly městskou zácpou. Jeden by řekl, že mezi svátky nebude na silnicích velký provoz, ale zrovna dnes se všichni rozhodli, že navštíví své blízké i vzdálené příbuzné nebo si v klidu dodělají práci, kterou nestihli před Vánoci. Otráveně jsem se opírala bradou o volant a broukala si písničky s rádiem. Motor Volva tiše předl a kapky deště bez přestání dopadaly na přední sklo, kde sváděly vyrovnaný boj se stěrači. Chodci na přechodech se choulili do lyžařských bund a promoklých kabátů, výlohy v obchodech už začínaly mít vedle radostných nápisů označené slevy a pán ve vedlejším autě cosi zuřivě gestikuloval a křičel přitom do mikrofonu svého handsfree. Nějak jsem tomuhle městskému chaosu už odvykla.


Zařadila jsem se do levého pruhu a zelená šipka na odbočení mne konečně osvobodila ze zajetí ostatních aut. Jela jsem přes celé město, jen abych se viděla s Lilianou, ale spíš to pro mne byla výmluva, abych mohla sedět sama uvnitř auta a nečelit zvídavým dotazům. Tedy on se Bill vlastně ani neptal, ale mohl by se zeptat. A já neznala odpovědi. Jo, ani já sama jsem nevěděla, čeho tu chci vlastně dokázat, jestli získat Toma, nebo se s ním rozloučit, nebo ho vůbec nevidět. Nebo já nevím. Jako hrdinka debilního tragicko-romantického filmu. Asi bych pro dramatičnost situace měla stát na útesu odhodlána vrhnout se do hlubin za zvuku tklivých smyčců. Benzínová pumpa není zase tak stylová.
Nastoupila jsem zpátky do auta a zamířila k Billovu bytu. Jeho majitel seděl v pracovně a něco si čmáral tak jsem mu jen dala pusu na tvář a šla do kuchyně, kde se na stole povaloval jeho mobilní telefon. Kroužila jsem kolem něj jako kolem kořisti, když jsem si vařila kávu, až jsem slyšela, jak za Billem zaklaply dveře od koupelny.
Vzala jsem ho ze stolu a vytočila číslo. Na druhém konci se ozval ženský hlas.
"Rito, tady Mariana, nezašla byste do města?"
Položila jsem sluchátko a nalila vodu do hrnku.
"Mluvila jsi na mne?" Vynořil se Bill a sebral mi moje kafe.
"Ne, rozhodně jsem se neptala, zda chceš taky kafe."
"Ale dík, že na mne myslíš," zářivě se usmál a já si nalévala druhý hrníček.
...
(Doufám, že už vám Tomíček chyběl, když jsme ho opustili v době, kdy znárodnil Jasmínino auto a vydal se domů. Takže tadá, návrat ztraceného syna :) )

Seděl jsem na sedačce a mlčky pozoroval svého syna, jak se batolí po koberci a snaží se na sebe naskládat dřevěné kostky. Venku už byla tma, když v zámku zarachotily Ritiny klíče. Zvedl jsem se z pohovky a šel jí přivítat do předsíně. Vrazila mi do ruky tři tašky a pusu na tvář.
"Ahoj, promiň, nějak se to protáhlo. jak jste si to tu kluci užili?"
"Stavěli jsme kostky," odpověděl jsem já.
"Máámáá," odpověděl Kaulitz nejmladší a já sledoval rodinu, kterou jsem se sám snažil rozbít.
"Tomi, mohl bys dát tyhle věci do lednice?"
"Ze všech tašek?"
"Ale ne, jen tu červenou, zbytek jsou nějaké maličkosti, něco jsem ti vybrala, když jsme byly v obchodním centru."
"Byly? Neříkala jsi, že půjdeš s někým ven," zvedl jsem obočí.
"Vlastně to byla taková náhoda. Ta Billova slečna  tu určitě moc lidí nezná, tak jsem udělala dobrý skutek a šla s ní na chvíli ven."
"Kdo?"
"Mariana, neznáte se?"
"Bill mi žádnou slečnu poslední dobou nepředstavoval," zamumlal jsem. Ale ani jsem se mu nedivil, poslední dobou jsem hrozný nekomunikativní bručoun, který se bojí, aby z něj bráška nedostal informace, které mu nechce poskytnout. Vlastně jsem s ním jen denně telefonoval, abych se ujistil, že žije a dýchá a vyposlechl si nářek nad nedostatkem fantazie. "A co jsi mi to koupila?"
"Svetr, takové prý teď frčí v Miláně."
"V Miláně?"
"Říkala Mariana, ona prý žije někde poblíž."
"Aha. Jak vůbec vypadá, ta Mariana?" přemohla mne zvědavost, jakou dívku si můj brácha za mými zády nabrnknul.
"Má takový vínový dlouhý vlasy, je celkem štíhlá, ale určitě to není modelka. Abych byla upřímná, občas mne z ní docela mrazí," odvětila mi Rita a vyndavala z tašek zbytek věcí.
Jako by mi dala facku. Občas mne z ní docela mrazí. Neznal jsem moc žen, které by měly vínové lokny a jejich pohled vám vztyčil chloupky na krku, zatímco instinkt říkal, utíkej, jak daleko jen můžeš.
"Tome?"
"Ano?"
"Tváříš se, jako by ti dal někdo facku. Fakt mne mrzí, jestli jsem řekla něco, cos neměl vědět. Asi ti o ní chtěl Bill říct, až se uvidíte," přišla ke mě, objala mne a položila si hlavu na můj hrudník, zatímco nás syn rozházel kostky po celém pokoji a teď nad nima vřískal s velmi spokojeným výrazem malého destruktivního monstra.
"Táto, kuk!" Vrhnul se ke mně a objal mi levé koleno.
....
"Jasmin, kde jsi zase zalezlá?" křičel Bill a procházel bytem. "Tady tě mám!"
"Hm," odpověděla mu rusovláska sedící na posteli v pokoji pro hosty, vedle svého zapakovaného zavazadla.
"Co to znamená?"
"Odjíždím."
"Proboha proč?" vyděsil se.
"Byla jsem venku s Ritou, chtěla jsem vědět, jak žije. Já tu nemůžu zůstat, Bille, chápeš? Já tohle nezvládnu."
Objal ji. "Zůstaň tu se mnou, aspoň kvůli mně. Slibuju, že po Novém roce tě nechám odejít třeba ba Sibiř, ale teď tu se mnou zůstaň. Jsem tu pořád sám, Tom má rodinu a občas to tu na mne strašně padá. Asi si pořídím kocoura, psovi by se tu moc nelíbilo."
"Máš pravdu, Billy. Užijeme si pár společných dní. Dlužím ti je."

Joana
 


Anketa

Čtu povídku "Rychle a zběsile. Nikdy neutečeš"

<3 <3 <3 100% (24)

Komentáře

1 Ainikki Ainikki | 28. září 2010 v 11:42 | Reagovat

Společné dny s Billem... mám se bát a nebo jásat, že Bill poskytl trochu času k tomu, aby ti dva do sebe narazili?
A červenovláska má po nákupech s Ritou pocit, že rozbíjí šťastnou fungující rodinku? Nebo jak si mám vyložit tu její náhlou potřebu vzít nohy na ramena? Ach jo, celý jeto komplikovaný a to v podstatě úplně zbytečně, protože ti dva si nejsou schopný nic pořádně vysvětlit. To se pak ani nedivím, že se Jasmin klidí z cesty. :-?

2 Janule Janule | E-mail | Web | 28. září 2010 v 22:44 | Reagovat

Šmarjá, že ty plánuješ dát ty dva zase zpátky dohromady a Toma nechat zatrest s jeho rodinkou, že jo? :-D No aspoň to tak zatím vypadá. Z morálního hlediska vdané ženy bych asi měla chtít, aby Tom zůstal pokorně s nemilovanou matkou svého malého monstra, ale vzhledem k tomu, že tohle není realita, tak ať švihem utíká za tou "mrzničkou", co odkáže každýho donutit, aby se mu postavily chlupy na těle i ve chvíli, kdy vychází ze salonu z voskování čerstvě oholenej :-D J. :o)

3 zuzana zuzana | 29. září 2010 v 20:30 | Reagovat

Môžem sa spýtať autorky jednu vec? Snáď si prečítaš môj komentár :-) V akom stave sa nachádza táto poviedka? Myslím tým, či sa jej aktívne venuješ alebo budú dlhšie časové medzierky medzi jednotlivými dielmi? Kedysi som ju čítala, ale keď nepribúdali nejaký čas diely, prestala som, lebo som už pomaly zabudla, kde to skončilo. Tak som plánovala, že si to celé prečítaam znova od začiatku, až keď tu bude posledný diel, ale badám, že tu v podstate pravidelne dieliky pribúdajú... Tak neviem, môžem sa do toho znova pustiť alebo si dáš ešte nejakú pauzu?

4 Zezule Zezule | 29. září 2010 v 21:32 | Reagovat

tyyyyyyy jo dej si bacha Bille, aby ti tvůj starší bratr nepoupravil fasádu, když chceš trávit dny o samotě s jeho tajnou láskou. Jsem moc zvědavá, jestli se za ní Tománek k Billovi vypravý :-? ...

5 Joana Joana | 29. září 2010 v 23:36 | Reagovat

[3]: Mám-li být zcela upřímná, jsem pevně odhodlaná to dokončit a věřím, že to bude co nejdřív. Tak se snažím, co to jde, ale času není mnoho... :-) No snad už to na podzim doklepeme, vřele bych to Jasmin a Tomovi doporučovala! :-D

A holky, vážně mě baví, jak moc vás děsí Bill, to by mne ani nenapadlo, ale nutíte mne přemýšlet... ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama