close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Kapky deště 2.

22. října 2010 v 1:00 | Ainikki |  Kapky deště
Mám tu pro vás druhý dílek a jen chci říct na úvod takové malé upozornění, než se pustíte do čtení, aby snad nevznikla nějaká mýlka. Děj se stále odehrává "o tři měsíce dříve" - to je pro ty, kteří by tu marně hledali pokračování úvodní scény, ta sloužila skutečně jen jako úvod, takže my pokračujeme jakoby v minulosti, dokud se příběh neodvipráví až po tu chvíli, kdy Bill sedí za oknem, začíná pršet a přichází matka s informací, že se tam objevil bratr.
A teď už jen řeji příjemné čtení. :-)

autor: Ainikki
banner

Ladná otočka, svůdné zavlnění a nožka v hedvábné punčošce obtočená kolem masivní kovové tyče. Jen působit žhavě a sexy. To bylo to, na co se plně soustředila, když muži, co seděl pod vyvýšeným malým podiem, nabídla perfektní výhled na svůj malý kulatý zadek v krajkových titěrných kalhotkách růžové barvy. Chtěla zapůsobit. Potřebovala tuhle práci, protože byla královsky placená. Tedy ne všude, ale v tomhle clubu ano. Byla to jedna z nejvyhledávanějších diskoték ve městě a pro ni to byla ideální možnost, jak si vydělat na studia a při tom netvrdnout v práci od večera do rána. Tři čtyři noci v týdnu zatančit a ještě se u toho pobavit, považovala za ideální.


Majitel podniku, který ji nedbale pozoroval, vypadal nepřítomně a znuděně, ale to všichni tihle týpci. Nebyl to totiž první podobný konkurz, kterého se zúčastnila. V jednom zapadlém clubu měla práci přislíbenou, ona ale chtěla tančit tady, už jen díky tomu, že na rozdíl od těch jiných, byl zdejší majitel velice mladý a jako lákavý bonus neuvěřitelně pohledný. Nebylo by vůbec špatné udělat natolik velký dojem, že by projevil zájem o mnohem víc, než mít ji tu jen jako vlnící se zaměstnankyni u tyče.

Našpulila rty a poslala mu vzdušný polibek, klekajíc si na všechny čtyři. Začala se jako kočka plížit ke kraji podia, aby mu tak vystavila na obdiv svoje plná ňadra nacpaná navíc ještě v push-up podprsence, která musela být minimálně o číslo menší. Její vnadné trojky co chvíli hrozily, že jí vrchem vyskočí ven a panu majiteli nejen téhle diskotéky, ale i dalších pár clubů a kasin v Berlíně, se ukážou v celé své kráse.

Její snaha jí ale byla zmařena. Objevil se tam totiž najednou nějaký hromotluk, nahnul se blíže k majiteli, aby ho ten přes hlasitou hudbu, která doprovázela její kreace, slyšel a něco se mu jal sdělovat. Tím byla jeho pozornost naprosto odvedena od ní.

Mávnul jsem na chlápka z údržby, který se tu přes den potloukal a já ho využil místo DJ, aby mi pro těch pár holek, co se tu vystřídaly, pustil hudbu. Tahleta tu už dnes byla šestá, možná sedmá. Nevěděl jsem přesně a bylo mi to vcelku jedno. Nelíbila se mi ani jedna. Každá se tu jen směšně vlnila v mylném přesvědčení, že to snad vypadá sexy nebo co. A přitom většina z nich neměla ani prachobyčejný smysl pro rytmus, natož aby se snad zmohla na nějaký efektní krok, který by pasoval ke gogo tanečnicím. A tahle mi navíc ještě připadala tlustá. Jak odporné.

Chlápek zareagoval, až když jsem svůj pokyn zopakoval. Teprve poté hudba utichla.
"Díky, Tede. Pro dnešek tě už nepotřebuju. Jen mrkni na pány, protéká tam záchod, a můžeš jít domů." Zahalekal jsem na něj.
"Jasně, šéfe." Zubil se na mě od ucha k uchu. Prosťáček. Prolétlo mi hlavou. Byl na něj ale spoleh.
"Takže slečno," zvedl jsem oči k holce, která se tu přestala svíjet, a teď jen čekala s vytrčeným bokem do strany a rukou zaklesnutou v pase. Ani stát neumí. Napadlo mě. Je to vážně nemehlo, shrnul jsem si sám pro sebe její neschopnost, ale nahlas jsem už pouze řekl: "Děkuji, že jste přišla, my se vám v případě zájmu telefonicky ozveme."
"Jistě, já také děkuji. Budu čekat." Zacvrlikala a debilně na mě zamrkala. Protočil jsem oči, když už mě nemohla vidět a nekompromisně jsem si ji vyškrtl ze seznamu. Tahle holka se rozhodně telefonátu nedočká.

"Tak jo, Bobo, už se ti plně věnuju," vrátil jsem se ke svému vyhazovači, občasné tělesné stráži a vymahači v jedné osobě. "Můžeš mi to zopakovat teď, když už tu máme klid."
"Jasně, Tome," ujistil mě a spustil. "Takže toho kašpara s červenejma vlasama jsem malinko zmáčknul. Vypadal docela podělanej a myslím, že udělá všechno proto, aby z něj ty prachy co nejdřív vypadly."
"Fajn, to by bylo." Promnul jsem si ruce. "Ptát se tě, jestli vás při tom nikdo neviděl, snad ani nemusím, že?" Pozvedl jsem obočí a raději udělal pauzu, aby mi to mohl potvrdit.
"Neměj strach, víš, že si na tohle dávám bacha. Naložil jsem ho do auta před firmou, kde dělá, vůbec se necukal, takže jsme nevzbudili pozornost, a odvezl do části města, kde jen tak nikdo nechodí. Navíc jsem si vybral ještě jednu hodně zastrčenou uličku."
"Šikovnej," pochválil jsem ho. "Jsem na něj zvědavej. Sehnat takovej balík by byl skoro zázrak. Každopádně, když tady prachy nebudou příští pondělí, trošku víc ho dolámej, a když ani to nebude mít odezvu, tak jsem si pro něj připravil malinko vypečenější možnost, jak by mohl být jeho dluh smáznut."

Mladý muž se zlomyslně ušklíbl nad chystaným plánem. Nezaručoval mu sice navrácení peněz, ale i tak nepochyboval o tom, že z toho bude profitovat. Snil o tom přeci už tak dlouhou dobu. Mladého pana Fabiana Steinkeho si nechal totiž proklepnout hned, jak v jeho kasinu poprvé prošustroval větší obnos peněz a přišel si k němu pro půjčku, aby mohl hrát dál. Takže Tom už tehdy věděl, co za poklady Fabian vlastní, a mínil je z něj dostat stůj co stůj. Nepochyboval, že pod malou pohrůžkou možnosti zbavení Fabiana jeho neužitečného života, mu chlapec přenechá cokoli, o co si řekne.

Zalovil v kapse svých objemných džín a v dlouhém seznamu čísel našel to, které nyní potřeboval.
"Ahoj, Abi," změnil svůj většinou přísný a autoritativní tón hlasu na velice milý, který mu ale obvykle nebyl příliš vlastní. Tahle jeho branže nevyžadovala mnoho cukrbliků, jinak by to moc daleko nedotáhl. Dívka na druhém konci spojení se s ním radostně přivítala. Měla slabost, tak jako každá, která se kdy objevila v jeho blízkosti, pro svého bývalého šéfa. Zažila s ním jen krátké povyražení, přesto na něj vzpomínala jen v dobrém.
"Potřeboval bych helfnout. Měl jsem tu dnes pár hus, ale všechny to byly dřeva. Vím, že teď je z tebe seriózní vdaná paní, ale bodlo by mi mít tě tu alespoň na sobotní noc. To bývá nejvíc narváno, to víš sama. Tak co, nepřišla by sis trochu zavzpomínat, obtočit se mi kolem tyče a rozparádit pár chlapů? Mám teď nějakou nouzi o tanečnice." Tom vůbec nepřeháněl. Abigail bývala třída. Ne jako ty dřeva, co viděl dneska. Svého času dokázala do varu dostat i jeho, a to bylo co říct, protože on byl zvyklý na opravdu vysoký standart. Jenže se mu zhruba před rokem bláznivě zamilovala a pár měsíců na to i vdala a bylo po tancování. Manžílek neměl pro podobné věci pochopení.
"Pokusíš se to zařídit?" Zopakoval po ní. "Super, zlato. Moc dík. Zatím se měj, těším se, pa." Uculil se spokojeně a zavěsil.


Vztekle jsem bouchnul do malého botníku v předsíni a rozkopl pár bot, které se neuklizené válely před ním. On skutečně utekl. Vůbec jsem tuhle naši hádku nějak nepobral. Nenacházel jsem v ní jediný rozumný podnět k těm všem věcem, které mi tu vmetl do tváře. Prý, že si mě vydržuje. Jak jen na takovouhle hovadinu mohl přijít? Pravdou bylo, že se v poslední době choval malinko více popudlivě, než bylo obvyklé. Kdykoli jsem na to ale poukázal a snažil se s ním o tom mluvit, ujistil mě, že se nic závažného neděje. Prý toho má jen hodně v práci, díky čemuž je ve stresu, a že se to za nějaký čas uklidní. Nesnažil jsem se pátrat po tom, zda-li je to pravda. Faktem zůstávalo, že domů se vracíval později než dřív, a pokud ten čas trávil jinde a ne ve své kanceláři, přišel bych na to jen velice stěží. On si některá zákoutí svého soukromí dost dobře střežil, a tam, kde nechtěl, jsem jednoduše přístup neměl. Nikdy mi to nijak výrazně nevadilo, protože mi to umožňovalo mít stejné podmínky i pro sebe. Takže tak jako já jsem se nepletl do jeho záležitostí, nepletl se on do mých. Což jsem vítal, protože bylo pár věcí, které bych nesvěřil nikdy nikomu, ani jemu ne, i přes to, že jsem ho miloval. Tedy alespoň jsem o tom byl přesvědčený.

Pokud v tom skutečně byla práce, budiž. To jsem byl schopný chápat a tolerovat jeho nálady, dokud ten tlak v zaměstnání trochu nepoleví. Jenže já se obával, že je v tom něco jiného. I když jsem se snažil mu věřit, tohle chování bylo tolik podobné tomu, čím už jsme si kdysi prošli. Gamblerství a spousta dluhů. Mnohokrát přišel domů domlácený tak, že se pak dával celé týdny dohromady. Slíbil jsem, že mu pomůžu to přestát, ale jen když mi odpřísáhne, že toho nechá, nebo v opačném případě ho opustím. Poslechl mě a po splacení dluhů všechno ustalo, bylo zase dobře. Věděl přeci, co to bylo za peklo, nechtělo se mi proto ani věřit, že by byl tak hloupý a do podobných problémů spadl znovu.

Došel jsem zpět do bytu a v obýváku z výšky dosedl na pohovku. Frustrovaně jsem zafuněl a promnul si oči. Hmátl jsem po ovladači k televizi a zmáčkl náhodně jeden z programů. Běžel tam nějaký film a podle toho, co se momentálně odehrávalo mezi hlavními hrdiny, jsem usoudil, že jde o nějaký bezduchý romanťák. Nechal jsem to tak a spíše než na obrazovku jsem tupě civěl skrz ni.

Ani nevím, jak dlouho jsem to vydržel, než mě to uklimbalo ke spánku. Probral jsem se, až když sem pronikalo jen světlo z pouliční lampy. Zatřásl jsem se zimou. Usnul jsem tu jen v lehkém tričku a domácích kalhotách. Zamžoural jsem na digitální hodiny, které červeně zářily vedle televizoru. Skoro jedna v noci. Dolehlo ke mně šramocení, něco se svezlo po stěně a ozvala se dutá rána, když to dopadlo na zem, a já si uvědomil, že to bylo to, co mě probralo.
"Do hajzlu!" Slyšel jsem tlumené zaklení. Fabian se vrátil a zřejmě ne tak úplně střízlivý. Vždycky když byl totiž v tomhle stavu a snažil se nenadělat hluk, vyšel mu z toho přesný opak. Ještě malinko malátně z rozespání jsem vstal z pohovky a přešel k vypínači. Místnost zalilo světlo a já tak mohl pokračovat dál, abych toho otrapu našel. Seděl zaklíněný v předsíni mezi stěnou a botníkem a evidentně nebyl sám schopný dostat se zase na nohy.

"Billí," loupl po mně svýma opileckýma očima, které sotva držel otevřené, když mě zaregistroval.
"No ty ses teda parádně zřídil," vrtěl jsem nad ním hlavou. "Dneska spíš na gauči. Smrdíš jako sud piva." Chtěl jsem odejít a ponechat ho osudu, ale jeho kňouravý hlásek se ozval znovu.
"Nenechávej mě tu, prosím. Nejde to." Demonstrativně se pokusil zadkem po zemi posunout z té skuliny, ve které byl napasovaný, ale jen heknul pod zbytečnou námahou. Smiloval jsem se nad ním a sehnul se k němu. Poslušně ke mně natáhnul ruce a omotal mi je kolem krku. Zavěsil se na mě a nejspíš čekal, že uzvednu celou jeho váhu.
"Spolupracuj, vole, seš těžkej jak pytel brambor," funěl jsem teď pro změnu já. Povedlo se mu pod sebe strčit nohy, na kterých se vzepřel. Takhle jsem ho už zvládl dostat do vzpřímené polohy, i když jsem se u toho parádně zapotil. On mi ale dál visel na krku a funěl na mě ty svoje alkoholové výpary.

"Vážně nechápu, proč ses ožral. To já bych měl spíš, potom, jak ses choval." Vyčetl jsem mu a snažil se ho rozpohybovat a dopravit k pohovce, kde měl být na dnešní noc vyhoštěn. Marně. Stál jako přikovaný.
"Billí, ty se zlobíš?" Brouknul a mně bylo všechno jasné. Pán chce řešit naši situaci. V těchto stavech mu to šlo vždycky nejlíp, a hlavně se od toho nenechal odradit. Dokud s ním nebudu mluvit, nehne se.
"A neměl bych snad?" Opáčil jsem proti otázkou.
"Měl," škytnul a jeho hlava mi skončila na rameni. "Já ale nechci, aby ses zlobil. Mlel…" škyt. "Mlel jsem hovadiny. Já tě miluju, dortíku. Odpusť mi, prosím. Já už to víckrát neudělám." Jak typické řeči. Protočil jsem oči ke stropu.
"Neboj, já už ti odpustil," chlácholivě jsem ho poplácal po zádech. "Jsem za ty roky na ty tvoje netaktní žvásty zvyklej. Vím, že to tak nemyslíš." Ujistil jsem ho, a konečně se mi podařilo donutit ho udělat první krok.
"Ty jsi můj poklad, víš o tom?"
"Jo jasně. A ty ukecanej hejhula." Beztak nebudeš zítra ráno vědět ani za mák z toho tvého pokorného odprošování a slibování, dodal jsem si sám pro sebe. "Tak pojď, jdem se z toho vychrnět." Místo odpovědi mi jen zachrochtal do ucha. Ten už napůl spal, naštěstí nohy se mu ještě jakžtakž hýbaly. Svalil jsem ho na pohovku a do ložnice jsem šel pro deku, kterou jsem ho přikryl až po bradu.
"Dobrou noc," vyfasoval ode mě ještě pusu na čelo, a pak už jsem si i já sám šel lehnout.

Ráno ho probral neodbytně vyřvávající zvonek u dveří. Ztěžka od sebe odlepil ospalkami slepená víčka a v první chvíli zůstal překvapený z toho, kde se vzbudil. Poslední, co si pamatoval, byl Bill, který ho objímal a říkal něco o tom, že je mu odpuštěno. Moc mu to nezapadalo do souvislostí, ale ještě míň rozuměl tomu, proč si šel lehnout do obýváku.
"Au, au," zaskučel a chytil se za hlavu. Třeštila nepředstavitelně a to zvonění to jen zhoršovalo. Nedalo se nic dělat, musel vstát. Neochotně se vyhrabal na nohy a vrávoravým krokem se vydal ke zdroji toho hluku.
Fabian


"Dobré ránko, pane Steinke. To jsem moc rád, že jsem vás zastihl doma." Křivě se na něj zubil domovník.
"Taky dobrý. Přejete si?" Zívnul na celé kolo a ani se nesnažil zakrýt si ústa. Starší muž se zatvářil znechuceně, hned se mu ale na obličeji usadil ten jeho falešný úsměv.
"To víte, že si přeju," a na to se výraz ve tváři změnil na přísný. "Dlužíte mi už za tři měsíce nájemného!" Vyhrknul na něj zostra.
"Co se děje?" Objevil se Fabimu za zády Bill v županu, sušící si vlasy do froté ručníku. Očividně se sprchoval, proto nešel otevřít dveře.
"Jak jsem řekl, už tři měsíce jsem od vás neviděl žádné peníze." Zopakoval i jemu. Bill vykulil oči a nevěřícně se zadíval na Fabiana.
"Tys nezaplatil nájem?" Nemohl tomu uvěřit. Kluk s červenými vlasy se jen provinile kousal do rtu.

"Omlouvám se, pane Ditrichu. Samozřejmě všechno vyrovnáme co nejdříve. Teď, když mě omluvíte, potřeboval bych si s přítelem promluvit." S tím Bill chlapovi zabouchl přímo před nosem a vytočeně strčil do Fabianovy hrudi, až chlapec zavrávoral. "Tak a teď pravdu! Co se děje? Jak je možné, že ses opozdil se splátkama? A nesnaž se vymýšlet si ptákoviny!" Metal kolem sebe blesky.
"Investoval jsem teď do něčeho jinýho a zůstal na suchu. Nevyšlo to, jak jsem čekal."
"Investoval?" Pohledem do něj div nevyvrtal díru. "Anebo prohrál?"
"A už je to tu zas," rozhodil Fabian rukama a odkráčel do bytu. Nehodlal to řešit v předsíni, kde je za dveřmi na chodbě domu mohl slyšet kterýkoli soused, nehledě na to, že starý Ditrich je tam zůstal špehovat stoprocentně. "Zase to tvoje podezřívání," pokračoval. "Ta investice byla… pracovní." Dodal po odmlce. Billa samozřejmě moc nepřesvědčil.
"Aha. A čeho se to přesně týkalo?"
"To není tvoje starost, jasný? Stejně bys tomu nerozuměl."
"Fajn," stiskl Bill zuby k sobě, až sklovina o sebe zaskřípala. Připadal si zoufale, nevěřil mu, ale byl bezmocný. Měl chuť ho uhodit, ale to by k ničemu nevedlo. Jen by se mu podobně temperamentní Fabian pokusil ránu vrátit, a nakonec by se tu ještě servali. "Dlužíš jen nájem, nebo je toho víc?" Chtěl alespoň vědět. Fabian chvíli mlčel, nepřerušujíc jejich oční kontakt.
"Jen nájem." Řekl nakonec pomalu a klidně.
"Takže když ti teď jednorázově pomůžu to zaplatit, bude všechno OK?" Chtěl vědět.
"Jo," přikývl Fabian.
"Hmm, tak jo," vypadlo jen z Billa a nechal přítele stát uprostřed pokoje. Vběhnul do ložnice a naházel na sebe první, co mu padlo pod ruku. Se sušením vlasů se již nadále nezdržoval. Jen si na hlavu nasadil čepici, završil to lehkou podzimní bundičkou, popadl z nočního stolku mobil, který hodil do kabelky a odcházel pryč.

"Kam jdeš?" Vzpamatoval se Fabian, kolem kterého se prohnal jako uragán. Málem se i pocmrndal kávou, kterou si mezitím stačil udělat.
"Pro prachy," křiknul ještě Bill, než za ním zapadly dveře.

betaread: Janule
 


Komentáře

1 Đeni ツ Đeni ツ | Web | 22. října 2010 v 1:27 | Reagovat

Trochu se bojím toho, kam že pro ty prachy Bill šel... mám jedno tušení a doufám, že se mýlím - aha, tak dvě tušení :D to nevadí. Počkám si, co z toho vyleze v dalším díle! Btw. kdy ten by tu asi mohl být? Ať si můžu začít odpočítávat dny! :D

A jo, Tom, coby majitel Casina a clubu? Zajímavá představa, jsem zvědavá jako přesnou roli to tady bude ještě všechno hrát!

2 Ainikki Ainikki | 22. října 2010 v 9:42 | Reagovat

[1]:  Januli napadlo, když to četla při opravování, že šel někde šlapat, tak jestli jsi snad měla podobně extrémní myšlenku, tak tě ujišťuji, že nic tomu podobné v tom není. Bude to úplně prosté. :-)
A díly budou přibývat každý třetí den, tuším, že už jsem to někde zmínila. Další tedy v pondělí. ;-)

3 Madisoon Madisoon | E-mail | Web | 22. října 2010 v 11:46 | Reagovat

Hmm, tak to je zajímavé. Fabian vlastně dluží peníze Tomovi, o čemž možná ani neví. Mám určitou hypotézu, co by Tom mohl po Fabianovi chtít, kdyby nezaplatil… jenom hádám, ale napadlo mě to jako první, tak kdybych byla naprosto mimo mísu, nesmějte se:D:D Ale přijde mi nejpravděpodobnější, že by Tom chtěl, aby se rozešel s Billem, za předpokladu že tedy ví o jejich vztahu… což tedy zřejmě ví, jestliže jsou spolu už čtyři roky. Všechno je to založeno na předpokladu, že Tom k Billovi něco cítí, případně že se mezi nimi v minulosti něco stalo, ale z nějakého důvodu to skončilo špatně.
Rozhodně mám do dalšího dílu o čem přemýšlet.
Mimochodem design je moc pěkný, rozhodně se povedl. A ukázky z další kapitoly skvělý nápad:-)

4 Ainikki Ainikki | Web | 22. října 2010 v 12:02 | Reagovat

[3]: Nejseš tak úplně daleko od pravdy, Tom opravdu bude chtít něco, co se bude týkat Billa, ale ne zrovinka jejich rozchod, ten proběhne a vůbec se o něj pan boss nebude muset nijak zasloužit. :-D

A překvapuje mě, že se vám ty vzhledy ještě líbí, já jich mám plný zuby. Vůbec se mi ty moje chabý pokusy nepozdávají a nevydržím se na to koukat dlouho. Bohužel moje možnosti jsou omezené, takže i když je snaha maximální, tak výsledek je ta největší jednoduchost, která se pro blog dá vytvořit.

[1]: Mimochodem Deni, tuším že v pondělí, když se mi nic nedařilo, jsem se rozčílila a kontaktovala Cathrin Kay s žádostí o dess, ale nijak na to nezareagovala. Ty od ní vzhled máš, netušíš, jak ona je na tom, jestli má nějaký fofr, že ani neodpovídá, jestli mi něco spáchá a nebo ne?

5 tenshi88 tenshi88 | 22. října 2010 v 12:59 | Reagovat

Proč mám pocit, že tam ta scéna s tou tanečnicí nebyla jen tak? Že by náš pan boss nechal Billa trošku si přivydělat? :D :D (Nebylo by to marný, ne?)
Mimochodem, mám ráda povídky, kde je toho hodně otevřeno už v prvních kapitolách a čtenář může spekulovat, baví mě to. :D (Doufám, že nevadí, když se občas někdo podělí o svůj názor a spekulaci?)

6 Áďa Áďa | 22. října 2010 v 13:03 | Reagovat

kam by pro ně šel... vybrat z bankomatu, ne? :-) dyť je to přece slušnej člověk :-D no dobře, to byl jen na úvod pokus o vtip. tak, co teď k tomu napsat. na Billově místě, zvlášt když to zadlužení není zřejmě poprvé a Fabian ho navíc nepřesvědčil o pravdě, tak bych se na to celý vysrala a neodešla jen s kabelkou, ae i s věcma navždy. protože jak do toho člověk jednou spadne, zůstane v tom furt...
a Tom? zatím se jeví jako pohodovej tvrďák, kterej se pro prachy neštítí ničeho, takovej ten ukázkovej prototyp westernovýho padoucha nebo jak to říct :-)

7 Madisoon Madisoon | E-mail | Web | 22. října 2010 v 13:11 | Reagovat

[4]: Tak teď jsem ještě zvědavější a bude mi to parádně vrtat hlavou:D Co by tak od něj jiného mohl chtít, co by se týkalo Billa? No, je mi jasné, že to nevymyslím, budu si muset počkat na další díly:-)

8 Ainikki Ainikki | Web | 22. října 2010 v 13:49 | Reagovat

[5]: Scéna s tanečnicí tam byla jen proto, aby se představila část Tomových "pracovních povinností", nic víc v tom nehledej. Billa bych chudáka nenechala svíjet se u tyče, to by to dopadlo, já kolikrát teď řvu smíchy při těch jeho některých rádoby tanečních kreacích, co předvádí na jevišti, a tak nějak mi v tomhle směru chybí fantazie, nedovedu si ho ani ve svý povídce představit jako pohybově nadaného. :-D
A samozřejmě spekulovat můžeš, to já vítám. Někdy je docela zajímavé vyslechnout si, jak to vidíte vy a co si představujete dál. :-)

[6]: Neboj, prozatím sice odešel jenom s kabelkou, ale ona mu ta trpělivost brzo dojde. ;-)
A Tom není zase až moc velkej padouch, samozřejmě dělá všechno proto, aby ve své branži se protlouk a nezadupala ho konkurence, ale když nemusí, tak se k brutalitám neuchyluje. :-P

[7]: Popravdě nevím jakou nenápadnou nápovědu poskytnout, abych nespoilerovala. Takže to opravdu bude muset počkat do dalších dílů. :-)

9 Gia Gia | Web | 22. října 2010 v 14:00 | Reagovat

Ach jo, proč pořád mají všichni tendence dělat z Toma "toho zlého" ... jednou dealer drog, teď zas toto, ale doufám, že zase takový tvrďák a zloduch v této povídce nebude.
Mě taky hned napadlo, že se Bill bude svíjet Tomimu u tyče, aby bylo na nájem, ale jak vidím, moje domněnka už byla vyvrácena :-D Škodááá přeškoda :-D  
Jinak jak Tom vyhrožoval Fabianovi, že ho připraví "o to krasné v jeho životě" nebude on si chtít s Billa udělat sexuální pomůcku, když je takovej namistrovanej boss? :-?  :-D Honí se mi tady v hlavě miliony scénářů a jsem doopravdy nedočkavá.
Jinak co se Fabianovi závislosti týče, s tímhle mám trochu zprostředkované zkušenosti. Kamarádce takhle přítel prohrál i střechu na hlavou a kdyby neměla mámu, bydlí dneska pod mostem, je to vážně děs tohleto gamblerství. Tak se Fabi prober a vem rozum do hrsti 8-)

10 Madisoon Madisoon | E-mail | Web | 22. října 2010 v 14:49 | Reagovat

[8]: kdepak, nechci žádné spoilery:D To já jenom tak uvažuju nahlas, otázky kladené v mých komentech jsou většinou pouze řečnické;) Já si ráda počkám, až se rozuzlení vyskytne v příběhu samotném:-)

11 Ainikki Ainikki | E-mail | Web | 22. října 2010 v 15:26 | Reagovat

[9]: Tom tu rozhodně nebude "ten zlý", jak se toho obáváš. Ono se to možná momentálně tváří hůř, než jaké to ve skutečnosti bude. Ta jeho "práce" tam bude jen okrajová, v podstatě tam vůbec nepůjde o to, co dělá, důležité bude hlavně to, aby k sobě sourozenci opět našli cestičku. Rozhodně se tedy není čeho obávat. :-)

12 Lea Lea | 22. října 2010 v 19:00 | Reagovat

Ty jo..to s emi hodně, hodně zamlouvá xD Tuším že Tom nebude chtít Billa jako ěnco na sex, protože to mi k Ainikki prostě nesedí :) Spíš si myslím že bude chtít..od Fabiho aby nějak zařídil aby si mohl s Billem promluvit? Sejít se s ním? Vůbec netuším jakým směrem se to bude ubírat..

13 zuzana zuzana | 22. října 2010 v 19:39 | Reagovat

tak idem na to :-) Najprv ma zarazila tá scéna s Tomom a výstupom slečny pri tyči :-) Myslela som, že Tom bude majiteľom kasína, ale keď som sa dozvedela, že vlastní toho viacej (dúfam, že sa postupom času aj dozvieme, ako sa k takému majetku dopracoval, snáď nie je súčasťou Berlínskeho podsvetia :) ), tak som sa upokojila, že jedna moja domnienka bola predsa len správna. Taktiež ma, ako badám, nie jedinú, napadlo, že Tom Billa využije ako "tanečnicu", škoda, že to tak nebude, celkom by ma to pobavilo. Tak teraz neviem, čo Tom plánuje s Billom... možno chce, aby sa tí dvaja rozišli, ale to mu zase nezaručuje, že Bill bude v jeho blízkosti... Nech je medzi nimi čokoľvek, Bill by k nemu dobrovoľne pravdepodobne nešiel. Hmmm....neviem, fantázia sa mi uberá viacerými smermi, ale počkám si, ktorým sa uberala tá Tvoja. Inak, Tom sa mi v tejto poviedke strašne páči.... je taký "tvrďas" až je mi milý :-D.
No a kde si išiel Bill pre peniaze? Samozrejme k mame, kam inam, o tom, že nasledujúci dielik sa bude odohrávať u nich doma svedčí aj úryvok z tretej časti, kde Simone dohovára Billovi ohľadom randenia s dievčatami :-) (aspoň si teda myslím) K Tomovi by nešiel, prácu nemá, takže bankomat vylučujem a logicky mi teda ostáva iba mama.
Inak, od rána som umierala túžbou napísať tento komentár :) A nedá mi a musím povedať, že sa mi strašne páčia dlhé diely, takže čím dlhší, tým lepší ;-)

14 Ainikki Ainikki | Web | 22. října 2010 v 19:59 | Reagovat

[13]: No vida, tak přeci jen někdo uhádl. :-) Kam by taky jinam takový dítě bez práce a s hlavou v oblacích šlo jinam, že? Tohle je ta nejjednoduší možnost a všichni, až na tebe, tu vymýšlí kdo ví co. :-D
A ano, Tomova kariéra tam bude nastíněna, takže rozhodně nebudete ochuzeni a vysvětlení, jak se dopracoval k tomu, kde je.
A k tomu komentáři pod Violet článkem můžu klidně říct to, že tím zmetkem není myšlen Fabian...

[12]: Proč myslíš, že by něco podobného ke mně nesedělo? :-D :-P

15 zuzana zuzana | 22. října 2010 v 20:58 | Reagovat

[14]: tak ten "zmetek" bude Tom? To bola druhá alternatíva, ktorá ma napadla. Ale snáď o vlastnom synovi by sa tak nevyjadrovala. No, fakt netuším...

16 mykerina mykerina | 23. října 2010 v 10:32 | Reagovat

mno...tak moje myšlenky byly vyvrácený...a opravdu snad každá, takže absolutě nětuším co by Bill mohl dělat. nemám nejmenší šajnu...ale jsem nato hrozně zv ědavá :D

17 Kattys Kattys | E-mail | 23. října 2010 v 21:30 | Reagovat

Od minulého dílu jsem byla natěšená, že si přečtu o Tomovi. V tvých povídkách ho prostě miluju, Tom tápající, zmatený, ochranářský až pečovatelský, chápavý a milující, o něm mě těší číst. Ovšem když jsem dnes dospěla k tomu, že je moje oblíbená literární postava majitelem kasina, veškeré nadšení mě přešlo. Obávám se, že tohle prostě nezvládnu. Poznatky o kasinech sice čerpám pouze z literatury, ale nezdá se mi, že člověk, který žije z ubožáků, co nejsou schopni udržet své vášně na uzdě, by si zasluhoval sympatie. Moje tedy rozhodně ne.
No, když jsem dala najevo své rozhořčení nad tím, že se Tom neživí nějak bohulibě... třeba by mohl na směny stát u pásu a neustále dokola utahovat jeden a ten samý šroubek (to by byla záživná povídka, co říkáš?;-)), či tak něco nevinného... musím připustit, že jsem ti to kasino téměř, říkám téměř :-) odpustila, když jsem se dostala k dortíkovi. :))) Tak tedy to se ti povedlo, na dortíka jsem ještě nikdy nenarazila, jak jsi na něj přišla? Je to vážně roztomilý. Škoda, že tak nemůžu říkat manželovi, myslel by, že jsem se zbláznila! :)))
Jsem napjatá, jak Bill pochodí u matky. A pochopitelně i na to, co se bude dít s Fabianem. Myslím, že by se Bill měl urychleně vzdát všech záchranářských prací, protože mám pocit, že někteří lidé prostě pomoci nechtějí, i když by to tak na první pohled mohlo vypadat.
Takže v pondělí? Těším se. :-)

18 Sajü Sajü | Web | 23. října 2010 v 23:18 | Reagovat

Asi jsem jediná, ale trošku jsem zmatená. Strašně se v tom ztrácím, ve všem. Od prvního odstavce až k tomu poslední v tom mám bordel. Nechci se tu dotknout nějak tvých schopností psát krásný povídky, ale budu upřímná :(( A trošku mě i mrzí, že mě to zatím nenadchlo tolik, jako to bylo u předchozích povídek. Ale tak budu číst dál a zkoušet se v tom trošku zorientovat a přivyknout si^^

Zatím to zhodnotím tak, že jsem vážně zvědavá, jak to bude pokračovat a jestli se z toho všeho vymotám :D

19 Joana Joana | 23. října 2010 v 23:37 | Reagovat

tak jsem si přelouskala všechny komentáře a moje teorie, že půjde prostě k bankomatu byla napravena, že půjde k mamince. Nojo, mamánek, maminky jsou od pomáhání dětem, že? :-) Šlapat chodník by mě nenapadlo,„Uvažoval jsem nad tím, co jsme asi dělali, když si mě zabila.“ e docela mě to rozsekalo stejně jako Bill tančící u tyče. Ačkoli v dámském oblečení... tuhle jsem se byla podívat na transvestity, jak hezky zpívají Helenku a Tinu Turner a odnesla jsem si z toho deprese. Měli dokonalé nohy...aaach... :-D Z Billa bych je měla taky, sotva bych rozdýchala ten záchvat smíchu (a pokud by si je oholil)
Co se týče Tomovy práce, zase tak moc mě neštve, na blbosti druhých vydělává kde kdo, majitel kasina to vlastně akorát přiznává veřejně. Co jen za službo bude chtít? Třeba aby ho zrzeček usmířil s Billíkem? :-?

20 Ainikki Ainikki | Web | 24. října 2010 v 12:12 | Reagovat

[17]:Na dortíka se mě ptala už Janule a v podstatě té myšlence nepředcházelo nic světoborného. Chtěla jsem jen něco, co by mě samotnou tahalo za vlasy a v životě bych to sama nevypustila z pusy, tedy ne vážně myšleno, ironicky možná jo, a dortík byl první, co mě napadlo. :-)
A nechápu, že někteří z vás tak špatně reagují na Toma a casino. Jak podotkla Jojo, není nic špatného oškubat hlupáky, můžou si za to sami, je to jen obchod, podle mě je spousta mnohem horších způsobů, jak přijít k penězům. Herna je jen forma zábavy a to že to někdo nezvládne a jde až za hranice svojí kapsy, to už je problém těch jedinců. Navíc, kdo tvrdí, že by nechtěl peníze, tak podle mě kecá, já bych to casino šla vést klidně taky, kdybych věděla, že na to budu stačit. A to ať si tedy o mé povrchnosti myslí kdo chce co chce. Samozřejmě člověk může mít i mnohem hodnotnější priority než samotné peníze, to uznávám, ale ty peníze všechno usnadňují, takže si nedovedu představit člověka, který by se jim bránil se slovy, že nestojí o hmotné statky, ale bude raději zachraňovat svět. Proto tady nevidím vůbec žádnou vadu na kráse Toma, že něco podobného dělá. Navíc tu rozhodně nebude vystupovat jako nějaký povrchní gauner (možná tak v prvních dílech, dokud se nedopracujeme pod jeho slupku), takže pokud máš ráda, jak píšeš, ochranářského, chápajícího a milujícího Toma, věř, že podobné vlastnosti mu chybět nebudou. Není nutné na něj už dopředu pohlížet jako na nějakého zlosyna.
To jsem se malinko rozohnila, nemyslela jsem to ale nějak špatně. Jen jsem holt měla neodbytnou potřebu bránit svoji postavu, když se mi zdálo, že je jí křivděno. Tak snad si tě Tom nakonec získá na svou stranu. :-)

[18]:První nejseš, na twincest blogu se taky někdo přiznal, že tomu nerozumí. Popravdě já spíš nerozumím tomu, čemu na tom nerozumíte. :-) Kdybych byla někdo, kdo je zvyklý psát v hádankách a udržovat čtenáře záměrně v nevědomosti a rozuzlení jsem si schovávala až na úplný konec, tak bych to snad i pochopila, ale téhle metodě je moje psaní hodně vzdálené. Řekla bych, že popisuju všechno jasně bez přílišné snahy cokoli čtenářovi tajit nebo ho uvádět v omyl. Nejsem si přesně jistá, co nebylo tebou pochopeno, ale předpokládám, že ses nejspíš ztratila v ději, takže to zkusím vzít popořádku a třeba ti menším vysvětlením pomůžu. Povídka začíná jakýmsi náhledem do událostí, které tam teprve nastanou. Já osobně to vnímám jako jakýsi prolog. Bill sedí za oknem a v zamyšlenosti se pere s rozpolceností, kterou pociťuje ke svému bratrovi, scéna končí v momentě, kdy k němu Tom přichází (tedy matka přichází říct Billovi, že za ním přišel Tom, abych byla přesná :-) ) a pak konec a přesouváme se do událostí, které se staly tři měsíce před tím Billovým sezením za oknem. V podstatě ten prolog můžeš prozatím vypustit, možná je to právě ten, který tě mate, a soustředit se jen na tu dobu „o tři měsíce dříve“, protože se všechno bude odehrávat jen v ní, dokud se všechny události nepřevypráví až k tomu „úvodu“. První situace „o tři měsíce dříve“ nás seznamuje s Billovým přítelem Fabianem, který zrovna dostává za vyučenou pro svoje dluhy, a hned co ho ti bouchači nechají na pokoji, vrací se k sobě domů, kde na něj Bill čeká, čímž končí první díl. Druhý díl potom začíná představením Toma, dozvídáme se, že vybírá tanečnici pro svůj disko club, ale mimo něj vlastní i casino, právě to, kde Fabian prohrál peníze a jeden z jeho zaměstnanců mu jen přichází podat zprávu, jak ono „vymáhání“ peněz probíhalo, pak střih, protože už prozatím není potřeba více se Tomovi věnovat (bylo prozrazeno co dělá a jakým způsobem je napojený na Fabiho), a vracíme se k Billovi domů, u něj navazujeme v místě, kde skončil první díl – trochu se chytli a Fabian utekl z domu. Bill se nad jeho útěkem tak trochu rozčiluje, pak usne, a Fabi se vrací pozdě v noci opilý, Bill ho nechá spát na gauči. Druhý den ráno u nich zvoní domovník s tím, že nezaplatili nájem a Bill odchází pro peníze. To je zatím všechno. Tak snad už ti to teď bude malinko jasnější. ;-)

[19]:Jejej, ještě že mám tebe a tvůj přístup, konkrétně tady tvůj přístup ke casinům. Vědět, že někdo nemá Toma jen za toho nejhoršího je vyloženě potěšující. Škoda, že jsem si ten komentář nestačila přečíst včera, než jsem šla spát, ten by mě uklidnil, díky těm předchozím jsem usnout nemohla. :-D
A travestiti říkáš? Si tě nějak vůbec nedovedu představit, jak se ty moudrý to a vzdělaný jedinec, ke kterému obdivně vzhlížím, věnuje podobné zábavě. :-) Ale tak pro odreagování proč ne, že? :-) A z těch noh si nic nedělej, tvoje vypadají taky dobře, a jestližes je přirovnala k Billovým, tak rozhodně i líp, protože na těch jeho kostnatých drátech neshledávám nic pěkného. :-D

21 Kattys Kattys | E-mail | 24. října 2010 v 18:38 | Reagovat

Ježíííš, Ainikki, já tě vážně nechtěla naštvat!!! :-) Fakt že ne, i když to tak možná mohlo vypadat, jen jsem měla potřebu svěřit se ti se svými pocity. :-) Myslela jsem, že to bude v pohodě, zvláště, když jsi tak elegantně ustála kauzu piksla versus pixla, ale asi jsem to s prosazováním svého názoru drobet přehnala, chápu, že se zastáváš své postavy, to mi připadá naprosto přirozené, kdo jiný může znát "deštivého" Toma lépe než ty. :-)
Ale na mém předchozím stanovisku se nic nemění. Nemám sice potřebu zachraňovat svět, na to jsem příliš velký sobec a proti penězům vůbec nic nemám, ale vydělávat si je zaměstnáváním nasvalených vymahačů, ta představa se mi prostě příčí. Ty vymahače jsem myslela pouze obrazně, ale někdo toho Fabiana přece v prvním díle už zmlátil, ne? No dobře, tak možná jen uhodil a trochu vystrašil. Ale mně to tedy docela stačilo. :-)

22 Ainikki Ainikki | Web | 24. října 2010 v 19:10 | Reagovat

[21]: Já jsem se nenaštvala, všechno v pohodě. Jen mi to prostě nedalo a musela jsem si k tomu taky říct svoje. Neboj, mě není moc snadné naštvat v tom správným slova smyslu, abych přímo bublala, na to jsem moc velký flegmatik. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama