close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Kapky deště 3.

24. října 2010 v 12:20 | Ainikki |  Kapky deště
Po reakcích některých z vás jsem se rozhodla, že díl "s mamkou" si dáme už dnes. On je totiž kratší a neodpovídá na mnoho otázek, kterých vy máte plno, proto to vezmeme rychleji a od zítra už najedeme opět na třídenní  interval.
Hezké čtení přeji. :-)

autor: Ainikki
banner

Plně soustředěná udělala další táhlý tah štětcem, skousla násadu a poodstoupila od plátna, aby si kritickým okem prohlédla malbu, která byla již téměř hotová. Nepovažovala se za kdovíjak talentovanou malířku, ale měla to ráda. Byla to pro ni relaxace a způsob sebevyjádření. A konkrétně tohle se jí vůbec nezdálo špatné. Byla to jen abstrakce, nic určitého a detailně vypracovaného, ale i tak už přesně věděla, kam se jí bude tenhle obraz hodit. Ta tapiserie v její pracovně, ve které se beztak drží jen spousta prachu, půjde dolů, a místo toho si tam dá tohle.


"Jasně, to bude ono," zamumlala si a přidala dalších pár tahů červenou barvou. Odložila štětec a přešla k rádiu, které ztlumila. Zdálo se jí totiž, že někdo zvoní, ale nebyla si jistá, zda slyší správně. S nastraženýma ušima zůstala chvíli bez hnutí stát a skutečně, ozvalo se to znovu. Přehrávač vypnula úplně, sebrala ze země hadr, do kterého si utřela ruce od barev, a opustila tu úplně nejzazší místnost v domě, která sloužila jako její ateliér. Ona sama ten pokoj ale mnohem radši nazývala umělecká dílna. Zdaleka tu totiž jenom nekreslila, ale vytvářela tu cokoli, co ji jen v daný moment napadlo. Za pár měsíců to tu například bude vonět po jmelí, větvích borovice a cedru, to až se pustí do vánočních dekorací, které ve velké míře vyráběla především, když byli její dva synové malí, ale i dnes ji nadšení tak úplně neopouštělo a trochu té vánoční atmosféry, jak říkávala, muselo být v domě vždycky.

Došla k hlavním dveřím a otočila klíčem v zámku.
"Bille," vydechla radostným překvapením. Poslední roky se s ním nevídala často, proto ji nesmírně těšila každá jeho návštěva.
"Ahoj, mami," usmál se na ni chlapec a krátce ji objal.
"Měl jsi zavolat, že přijedeš. Koupila bych něco na zakousnutí. My tady toho mnoho s Gordonem nemáme." Bill se neubránil pousmání.
"To je v pohodě, mami, nepřijel jsem kvůli jídlu."
"Tak pojď dál," ustoupila ze dveří, aby mohl chlapec vejít. Vychovaně vyklouzl z bot a natáhl si přezůvky, které tu pro něj byly vždycky připravené.
"Udělám ti alespoň kávu, ano," spíše než otázka to bylo pouhé oznámení, a když Bill zahučel svoje: "Jo, díky", byla už Simone v kuchyni a napouštěla vodu do varné konvice.

Loudavým krokem došel za ní a posadil se k malému stolku, který stál v rohu kuchyně. Máma ho tu měla jen za tím účelem, když si chtěl sníst někdo něco malého, tak aby zbytečně nechodil drobit do jídelny.
"Tak povídej, co je u tebe nového?" Začala se vyptávat, zatímco nalévala horkou vodu do hrnečků. Bill pokrčil rameny a na čele se mu vyrýsovala vráska. Pozorné Simone to neuniklo.
"Tenhle pohled znám. Nějaký malér, viď?" Postavila před něj vonící kávu a cukřenku a sedla si naproti němu.
"Hmm," zamyšleně zahuhlal Bill a se žblunknutím hodil do nápoje tři kostky cukru, až trochu vyšplíchlo ven. Matka se zatvářila káravě a Bill naopak omluvně. "Utřu to," chtěl se hned postavit a dojít si pro hadr, Simone ho ale zadržela a za předloktí ho stáhla zpět na židli.
"To počká. Řekni mi, co se stalo."
"Dobře," rezignoval Bill. Nemělo cenu chodit kolem horké kaše. Ostatně kvůli tomu sem přijel, tak nač to protahovat. Schlíple nahrbil záda a jako by to snad byl jeho přešlap, provinile se matce zadíval do očí. "Fabian má teď nějaké finanční problémy a my nemáme zaplacený nájem. Nemohla bys mi půjčit nějaké peníze?" Simone se ulevilo, čekala to horší. Pokud jde o peníze a ne o život, vždycky se to dá nějak zvládnout. Navíc ona s duší umělce nijak zvlášť na penězích nelpěla.

"Kolik?" Zněla její prostá otázka. Nechtěla z toho dělat žádnou vědu. Navíc moc dobře věděla, že Bill nejspíš opravdu neměl na vybranou. Co se od nich odstěhoval a odjel žít do Berlína, neřekl si jim o jediný cent, takže když přišel prosit o peníze, zřejmě tu nebyla jiná možnost.
"No dlužíme za tři měsíce. Nájem je 700 euro. Na jeden bych měl, takže bych potřeboval 1400 euro," odmlčel se a podrbal se v zátylku, "nebo možná 1500. Nezbyly by mi potom totiž žádný prachy do konce měsíce."
"Hmm, to je dost. Nemám u sebe tak velkou hotovost, ale pokud by ti nevadilo se tu dnes zdržet, zavolám Gordonovi, aby cestou z práce někde vybral."
"Jasně, bude fajn tu s tebou být a trochu si popovídat." Usmál se na ni chlapec. Měl svoji matku rád, i přes to, že ne vždycky byl jejich vztah bez problémů. Simone mu úsměv vrátila, i ona se těšila z jeho přítomnosti, a sáhla po mobilu.
"Raději mu napíšu hned," vysvětlila a rychle naťukala textovku pro svého muže.

Pak telefon odložila stranou a zamyšleně usrkla trochu kávy.
"Bille, můžu se zeptat, čeho se ty Fabianovy finance týkají? Nespadnul zase do té své závislosti, že ne?"
"Já nevím, mami, vážně nevím. On mi tvrdí, že ne."
"A věříš mu?" Bill se ušklíbl a zapíchl oči do desky stolu. To byla všeříkající odpověď, a Simone pochopila. "Ach jo, pořád jenom samý starosti," vydechla až skoro teatrálně. "Nelíbí se mi to. Víš, že jsem se ti nikdy nesnažila míchat do života, ale neměl bys zůstávat s někým, na koho není spolehnutí."
"Tak to, prosím, nedělej ani teď. My to spolu nějak vyřešíme." Odsekl jí. Nechtěl nic vysvětlovat nebo Fabiana obhajovat. Ona ho neznala tak jako on, nevěděla, jak je pro něj důležitý. Díky němu zapomínal, že kdysi tu býval člověk, který mu byl dražší než kdokoli. A ona ani nikdy neprojevila zájem ho poznat. Příčila se jí představa syna homosexuála, takže to pouze tiše tolerovala, ale rozhodně neměla sebemenší zájem se s Billovým přítelem poznat osobně, i když věděla dost o jejich vztahu. Máma totiž pro Billa zůstávala pořád člověkem, kterému se přišel svěřit a nebo vyplakat na rameni, když ho něco trápilo.

"Možná by sis měl zkusit najít nějaké hodné děvče. Já jsem přesvědčená, že by ti bylo líp."
"Mami, prosím," zavyl chlapec úpěnlivě. "Už s tím zase začínáš? Pochop, já nestojím o holku."
"Jak to můžeš vědět, když jsi to nikdy ani nezkusil?" Umanutě si Simone vedla svou. Nehodlala to jen tak vzdát, když se jí povedlo tohle téma nakousnout. "Za tuhle tvoji úch…" skončila v půlce slova a hledala vhodnější výraz, "pomatení smyslů, může ten zmetek. Kdyby se to tenkrát nestalo, nikdy bys neměl tyhle potřeby…" Plivala znechuceně a ve tváři se jí usadila nenávist tak jako vždycky, když mluvila o svém starším synovi. Nedokázala ho ani nazvat jeho vlastním jménem.
"Mami, prosím," pípnul Bill tiše a úpěnlivě. Tyhle debaty ho vyčerpávaly. "Přestaň s tím. Nechci se hádat, a jestli budeme ještě chvíli pokračovat na tohle téma, tak to tak dopadne. Takže dost, chci s tebou strávit den, ale v klidu." Bill přes stůl uchopil její ruce a palci jí začal masírovat dlaně a žena jako mávnutím kouzelného proutku skutečně přestala. Jestli Bill něco bravurně dokázal, tak kočírovat tyhle její výbuchy emocí a ty se dostavovaly vždycky, jakmile jí na mysli vytanul Billův bratr.


Vystoupil jsem z Fabianova auta, které jsem si půjčil na cestu za mámou do Loitsche, překontroloval jsem, zda jsou skutečně dobře zamčené všechny dveře a párkrát jsem se zhluboka nadechl, než jsem pokračoval z parkoviště do našeho bytu. Miloval jsem ruch a vůni velkoměsta. Tady jsem se cítil jako ryba ve vodě. To se s místem, kde jsem vyrůstal, vůbec nedalo srovnat.

Zbytek času s mámou už proběhl v klidu. Příjemně jsme si popovídali, a když se k nám přidal Gordon, nebyla nouze ani o spoustu smíchu. Ten čas s nimi byl perfektní balzám na moje nervy, které v posledních dnech dostaly docela zabrat. Momentálně jsem se cítil v klidu a příjemně vyrovnaný. Dokonce jsem se těšil na Fabiana, i přesto, že naše trable ještě zdaleka nebyly vyřešené. Měl jsem ho moc rád, ať už byl jakýkoli. Chyby přeci máme každý, proto je potřeba ledacos překousnout a odpustit. Navíc mi moc pomohl, a já se mu svým způsobem cítil zavázaný. To až když jsem poznal jeho, přestaly ty otřesné noční můry, které trvaly celé moje dospívání. Řekl bych, že zahojil mou duši. Nedokázal ji zbavit jizev, které na ní zůstaly, ale i tak mi s ním bylo mnohem lépe než kdy dřív. Nebo možná byla doba, kdy mi bylo ještě lépe než s ním, ale to už je tak dávný čas, že mi na něj zůstala jen velice mlhavá vzpomínka.

Zmáčkl jsem tlačítko pro přivolání výtahu, ale nic. Ještě párkrát jsem to zopakoval, ale se stejným výsledkem. Až potom jsem si všiml malé cedulky vedle dveří, která oznamovala, že je dočasně mimo provoz.
"Kruci," zaklel jsem a neochotně jsem začal vydupávat schody do pátého patra. Asi v polovině mě ale něco napadlo. Chvíli jsem zůstal stát na místě, rozmýšleje, jestli mám. Nakonec proč ne, kvůli tomu Fabian remcat nemůže.

Vrátil jsem se do přízemí, kde bydlel správce celého domu a razantně mu zaklepal na dveře. Byla to taková moje malá pojistka. Přeci jen už jsem měl s Fabim svoje zkušenosti, takže pokud by se snad mělo potvrdit moje podezření, že zase někde hraje, tak když bych peníze na nájem dal jemu, nejspíš by se k té cílové osobě vůbec nedostaly. Dědek se na mě potěšeně zubil a velice přeochotně si ode mě tu sumu převzal. Nakonec si ještě neodpustil upozornění, ať se pro příště už nic podobného neopakuje.

Když jsem se konečně dostal domů, v bytě bylo naprosté ticho. Očekával jsem, že tu Fabian bude. Bylo už hodně pozdě na to, aby se zdržel v práci, a kdo ví, jestli tam vůbec s tou svojí opicí dnes šel, takže by tu měl být.
"Fabiane," zkusil jsem zavolat, když jsem prošel obývák a kuchyň. Všude se jen válel jeho nepořádek. Nějaké svršky, napůl vyloupané platíčko aspirinu, hrnek od čaje a listy týden starých novin rozházené po stole v kuchyni. Tohle mu nebylo podobné. Jednou z jeho předností bylo, že byl pořádkumilovný. Nikdy by neodešel a nenechal by tu takový svinčík.

Nakoukl jsem ještě do koupelny, pak do místnosti, která nám sloužila jako pracovna - já se tam zavíral, když jsem potřeboval psát texty, a on, když dělal něco na počítači do práce - a nakonec jsem mrknul ještě do ložnice. Byly tam zatažené žaluzie a do naprosto ztmavlého pokoje tak nepronikal ani slabý proužek slunce. Už jsem chtěl odejít, když cosi zašustilo. Hromada dek na naší posteli se pohnula a zpod ní vykoukla Fabianova hlava. Viděl jsem jen slabé obrysy jeho do všech stran trčících rozcuchaných vlasů, ale nic víc.

"Bille, jsi zpátky," zachraptěl rozespale. Cvaknul jsem vypínačem a Fabian zůstal oslepený mžourat do náhlého světla.
"Jsi nemocný? Vypadáš hrozně," poznamenal jsem, řekl bych, docela trefně.
"Odešel jsi. Neřekl jsi kam. Měl jsem strach," no, tohle zrovinka nebyla odpověď na moji otázku, ale budiž. Ta jeho zbědovanost a opuštěnost vypadala rozkošně. Odhrnul jsem pokrývky kousek stranou - byl zalezlý pod oběma našimi peřinami, muselo mu pod tím být horko - a sedl jsem si k němu na kraj postele. Shrnul jsem mu pár červených vlasů, které měl slepené potem z čela, a vtisknul mu na to místo drobnou pusu.
"Jsem zpátky," zašeptal jsem s úsměvem. "A mám dobré zprávy."

"Vážně? Jaké?" Zvědavě si podepřel hlavu rukou, aby na mě lépe viděl a snad až s výrazem dětské zvědavosti ve tváři čekal na odpověď. Občas byl vážně zvláštní. Dokázal přecházet ze stavů deprese a naprosté skleslosti, což bylo nepochybně to, jak jsem ho teď našel, do okamžiku, kdy se už zase bezstarostně usmíval.
"Máme zaplacené bydlení. Můžeš to hodit za hlavu a přestat si dělat starosti," prozradil jsem mu to a tentokrát jsem mu věnoval mnohem delší polibek, ovšem ne na čelo, ale na ústa.

"Bille, ty jsi neuvěřitelnej," dostalo se mi pochvaly, když jsem ze svého zajetí propustil jeho rty.
"Já vím," uculil jsem se.
"Ne vážně. Miluju tě a nevím, co bych si bez tebe počal. Ještě jednou se omlouvám za všechno, co jsem řekl."
"Ššš," položil jsem mu prst na rty. "Nemluv už o tom. Všechno zapomenuto." Fabian ze sebe shodil deky a místo nich si na sebe stáhnul mě. Sevřel mě v pevném objetí a v něžném gestu mi foukl na nos.
"Kocourku můj," zavrněl těsně před tím, než jsme se oba naplno ponořili do hlubokého polibku.

betaread: Janule
 


Komentáře

1 tenshi88 tenshi88 | 24. října 2010 v 13:02 | Reagovat

Náhodou kouknu a hle...:D :D
Už víme, po kom Bill sdědil tu hlavu v oblacích. :D :D
Tahle kapitola mě navnadila na myšlenku, že Tom něco Billovi udělal. Ale...podle všeho neudělal. :D Teda, že všichni si myslí, že za to může a on za to tak úplně nemůže...(jako nevim, co se mezi nima stalo ale tak to na mě působí :D) Ne, že bych si myslela, že je Tom neviňátko, ale...

2 Joana Joana | 24. října 2010 v 15:09 | Reagovat

Já to vidím tak, že chlapci spolu měli jako mladí nějaké pletky, na které jim přišla máma, a protože byl Tom ten dominantnější, prostě se ho nějak zbavila, třeba ho poslala k otci? A teď ho obviňuje z toho, že z Billa udělal gaye? :-?  no však se to časem dozvím, že?
je dobře, že mají teď s Fabim kde bydlet, tak uvidím, jak dlouho jim to vydrží, jestli za ty tři měsíce bude u mámy na návštěvě, nebo tam bude bydlet protože se s Fabim rozešel, nebo byl F odeslán do věčných lovišť nebo tak... :-)
A je fajn, že mu máma pomáhá, i když s jeho způsobem života nesouhlasí ;-)

3 Madisoon Madisoon | E-mail | Web | 24. října 2010 v 15:49 | Reagovat

Já myslela, že se Němci nezouvají 8-)  :-D Ne, dělám si srandu, jen jsem si vzpomněla, že jsi mi to kdysi dávno napsala a já si to dodneška pamatuju :-D
Líbil se mi ten úvod o Simone, bylo to takové příjemné a dobře se to četlo. Taky se mi líbilo, že nenechala Billa moc dlouho prosit, protože říkat si o peníze není zrovna fajn pocit, tak dobře že ho v tom nenechala zbytečně plácat a místo toho mu na to hned kývla.
Fabiana stále nemám ráda, aniž bych měla nějaké nové důvody, ale prostě mi nesedí jeho povaha a ani jako partner k Billovi mi nepasuje. (Jak by taky mohl, když k němu patří Tom, že:D) Ale hlavní je, že už maximálně za tři měsíce bude Bill bez něj:-)
Co se týče Toma, taky bych to viděla na nějaké (skoro)dětské pletky mezi nimi dvěma, možná těsně po nástupu do puberty, aspoň to se mi zdá pravděpodobné. Zřejmě byli přistiženi, Tom to asi vzal na sebe, tudíž všechen hněv dopadl na jeho hlavu, kdoví s jakými následky, to se zřejmě dozvíme v dalších dílech.

4 Gia Gia | Web | 24. října 2010 v 18:25 | Reagovat

Tak mám za sebou další krásný díl tvojí nové povídky :-) Jsem ráda, že se Bill nemusel nějak moc ponižovat a máma na půjčku kývla. Snad to za pár týdnů nebudou řešit znovu a správce je nevyhodí na dlažbu.
Opravdu se mi nelíbila Simone v tom, jak mluvila o Tomovi. Úplně ve mě hrklo a vzpoměla jsem si na to, jak hodně umí být rodiče zlí. Nemám ráda tyhle vzpomínky, ale čas od času při čtení povídek přece jenom vyvstanou. Ať Tom udělal cokoliv (předpokládám, že Bill s ním šel dobrovolně a k žádnému násilí nedošlo) pořád to je její syn. Tohle se mi nelíbilo.
Souhlasím s Madisoon, Fabian si mě taky zatím nijak nezískal. Není to tím, že bych horovala jen pro Toma, to vůbec ne, ale tak nějak tuším, že těch "drobných" lží z jeho strany bude přibývat a Bill se bude akorát trápit. Třeba se pletu. Těším se na pokračování a děkuji.

5 Gia Gia | Web | 24. října 2010 v 18:26 | Reagovat

Jinak mě taky hned trkla poznámka naší učitelky na Němčinu, která na střední škole říkala, že se Němci doma nezouvají. Vzpoměla jsem si, jak jsem se nad tím tehdy peprně pohoršovala, takže jsem ráda, že poslušný a hodný Bill použil přezůvky :-D

6 zuzana zuzana | 24. října 2010 v 18:42 | Reagovat

tak som si ešte raz prečítala stručný obsah, keď si predstavovala tento príbeh. A teraz si už trošku lepšie spájam jednotlivé skladačky. Súrodenci, ktorí sa milovali až príliš... bude v tom naozaj nejaká hlbšia intimita v ich detskom alebo pubertálnom veku, na ktorú prišla ich mama. Rodičia sa dohodli, že bude lepšie, ak ich od seba oddelia. A keďže predpokladám, že Tom vyrastal v Berlíne, mal predsa len bližšie k životnému štýlu, ktorý teraz vedie, proste sa vedel presadiť. A Bill, ako dobrý syn, počúval mamine večné reči o tom, že všetko je Tomova vina, tak ho nakoniec začal nenávidieť - čo bol podľa mňa taký obranný mechanizmus, ktorým si iba prekrýval fakt, že ho má rád viacej, ako je normálne. Tom, naopak, si pripustil, že to jediné, čo chce je Bill a urobí pre to všetko, trebárs aj zneužije svoje postavenie :-) Musím povedať, že v tejto poviedke ma zatiaľ viac zaujal Tom, zdá sa mi silnejšia postava. Z Billa sme zatiaľ moc nevideli, ale som si istá, že to chce iba čas :-)
Okrem toho, tiež sa mi zdali slová Simone prisilné. Neviem, nechápem to. Ale je pravda, že si môžem iba predstavovať, čo asi tak cíti a ako reaguje matka, keď zistí, že jej deti majú medzi sebo vzťah, ktorý je zakázaný, musí to byť strašná panika a je len pochopiteľné, že keď sa problémy narýchlo riešia, tak sa nevyriešia dobre. Preto mi je ľúto Toma, ak to bolo naozaj tak, ako si myslím... že Simone ho jednoducho dala otcovi a zavrhla ho. A je mi smutno z toho, že sa možno nikdy neudobria, keď budú s Billom naozaj spolu.
Ozaj, zajtra tu bude tiež diel? Alebo až za tri dni? Celkom som to nepochopila :-)
No a tá upútavka na ďalší diel je úplne božská, ty vieš, ako nás vyhecovať, už sa strašne teším :-)

7 Ainikki Ainikki | Web | 24. října 2010 v 19:07 | Reagovat

8-) !!! Zítra, zítra, zítra !!! 8-)

A nic víc nepovím. Tedy tak, jak obvykle reaguji na každý komentář zvlášť. Já bych se totiž určitě někde prokecla. :-P

8 Kattys Kattys | E-mail | 24. října 2010 v 19:23 | Reagovat

Jé, ty jsi na nás hodná! :-) Ale já se bojím cokoli napsat, abych nenarazila. :) Poslední dobou se mi nějak nedaří, co komentář, to urážka na cti. :)))
Ale co, zkusím to. ;-) Zaujalo mě, že Simone maluje, to ji opravdu závidím, nejsem tvořivý člověk a tak se alespoň vyžívám v kritizování tvorby těch šťastnějších, to by mi, myslím, šlo docela dobře ;.-) Potěšilo mě, že Billova prosba nepřerostla v rodinnou hádku, co se týče peněz, vypadá Simone naprosto v pohodě. Horší už to bude se starším synem. Jsem opravdu zvědavá, co tak strašného provedl, že ho zavrhla vlastní matka i jediný sourozenec. Pochopitelně jsem si pečlivě pročetla všechny komentáře, uvidíme. :-)
Milá Ainikki, při čtení tvé povídky mě nejvíce ze všeho udivují... mé vlastní reakce. :-) Já, takový odpůrce Billových, jak bych to nejlépe nazvala... mimodvojčecích vztahů, prostě Bill + Tom na věčné časy a nikdy jinak... a ejhle, Fabian mi po Billově boku nevadí. Překvapivé zjištění. Je mi jasné, že moje smířlivost nebude mít dlouhého trvání, ale i tak, překvapila jsem sama sebe. :-) O své předpojatosti vůči Tomovi se raději nebudu rozepisovat, nerada bych ti připravila další bezesnou noc ;-)
Neuvěřitelně se těším, co se mnou udělá pondělní čtení. Obávám se, že si neodpustím podat ti o svých pocitech zprávu. :-)

9 Joana Joana | 24. října 2010 v 22:19 | Reagovat

[7]: Nebuď labuť, klidně nám tu něco napověz :-D my se zlobit nebudeme ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama