close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Kapky deště 4.

25. října 2010 v 7:00 | Ainikki |  Kapky deště
autor: Ainikki
banner

Ohnul se do předklonu, když dostal pořádnou ránu přímo do břicha. Následovala šílená bolest a měl pocit, že v tu chvíli snad vyzvrátí celý obsah žaludku. Místo toho ale schytal další a další. Ani už nevěděl, kolikrát mu ta železná pěst přistála v obličeji. Skácel se na zem a zůstal tam jen hekavě sípat.


"Tohle je jen velice malá ukázka toho, jak dopadneš, když se šéfovi na jeho žádost dostane odmítavé odpovědi." Zavrčel osvalený Bobo a dva kumpáni, kteří ho doprovázeli, se jen souhlasně uchechtli. "Takže se snaž být přesvědčivý." Dodal a dal těm dvěma znamení, že tady prozatím jejich práce končí.

"Do hajzlu!" Fabian nakopnul malý kámen, který se mu válel u nohy a labilně se zatahal za vlasy. Všechno se mu bortilo pod rukama. Vyzkoušel už všechna místa, kde by si mohl půjčit ty peníze, ale nikde neuspěl, a ti zmetci mu nedali pokoj ani ten týden, jak slíbili. Prý počkáme ti do pondělí. Byl pátek odpoledne a on dostal nakládačku znova. A opět se octnul v nějaké zapadlé uličce v Berlíně. Tentokrát ani netušil, jak přesně daleko je, a jak se dostane domů. Nehledě na to, že teď už to celé praskne. I kdyby si nakrásně vymyslel dobrou výmluvu na to, kde přišel ke všem těm modřinám, bude to k ničemu. Musel s pravdou ven, protože Bill byl momentálně jediný, kdo ho z toho mohl vysekat. Jeho osoba byla totiž zahrnuta v podmínce vyrovnání dluhu.

S bolestivým usyknutím se vydrápal na nohy. Zkusmo ušel pár kroků. Šlo to. Skoro zázrak. To když do podobného maléru spadnul posledně, po svých rozhodně neodcházel. Ještě se ohnul pro svoji tašku a vytáhl z ní mobil. Došel k nejbližší křižovatce, kde z cedule vyčetl název ulice, ve které se momentálně nacházel, a vytočil taxi službu. Rozhodně se teď totiž necítil na to, jít někam hledat nějaký dopravní spoj. Navíc tady to stejně vypadalo, že široko daleko by na nic podobného nenarazil. Dost pochyboval, že je ještě v Berlíně. Autem ho vezli docela dost dlouhou dobu.

"Taky by si mohli odpustit tohle pitomé cestování. Jako kdyby nebylo dost míst ve městě, kde by se daly vyřizovat špinavé kšefty." Brblal si sám pro sebe frustrovaně a zničeně, zatímco čekal na taxi.

Když se o nějakou tu hodinu později dostal domů, byla v něm malá dušička. Opatrně odemykal vchodové dveře, přestože věděl, že Bill ještě nebude doma, protože byl na zkoušce s kapelou. Bylo tedy i naprosto zbytečné našlapovat po bytě tiše jako myška. Vklouzl do koupelny a do koše na prádlo naházel všechno špinavé oblečení, které ze sebe ztěžka sundával. Bolel ho každý pohyb, určitě měl parádně naražená žebra. Vlezl si do sprchy a s úlevou ze sebe splachoval všechnu zaschlou krev, které měl plný především obličej. Ještěže alespoň toho taxikáře přesvědčil, aby ho odvezl sem, a ne do nemocnice, na čemž se ten chlap snažil trvat. Dokonce se horlivě nabízel, že zavolá policii. To by ještě chybělo. Jako kdyby už teď nebyl v dostatečně velkém maléru.

Vypnul vodu, a když se osušil, začal se shánět po lékárničce. Našel ji teprve, až když obrátil vzhůru nohama celou koupelnu. Pro jistotu dezinfekcí vyčistil pár hlubších ran a rozseknuté obočí stáhl k sobě náplastí. Když se oblékl do čistého domácího oblečení, zauvažoval, jestli by měl čekat na Billa, a nebo si jít prostě lehnout, protože to bylo momentálně to jediné, po čem jeho zbitá schránka toužila. Nesnažil se nijak zvlášť přemáhat a rovnou si zalezl do peřin. Usínal s těžkou hlavou a s poměrně rozrušující vyhlídkou na svou hodně černou budoucnost. Nevěřil totiž, že Bill někdy přistoupí na to, co se po něm žádalo za jeho vykoupení. Nehledě na to, že i jemu samotnému se ten obchod příčil. Byl to přeci jeho přítel. Pravdou ale také zůstávalo, že byl zbabělec. A to, co mu nabídli jako vyřešení jeho malého problému, bylo přeci tak jednoduché - sobecký nevděčník, který ani co by se za nehet vešlo neměl představu o tom, co to znamená někoho skutečně milovat. Kdyby ano, nikdy by svému partnerovi jejich požadavky ani netlumočil, natož aby po něm chtěl jejich splnění.

Nespal nijak výrazně tvrdě, takže když se vedle něj prohnula matrace a u hlavy mu na nočním stolku cosi zarachotilo, byl vzhůru. Zaskuhral, když se pokusil pohnout. Zhmožděné tělo, které se dostalo do klidu, najednou bolelo mnohem víc. Přestal se vrtět a ve světle stolní lampičky poznal, že se nad ním sklání Bill. Netvářil se moc překvapeně z toho, v jakém ho vidí stavu. Nejspíš už byl nějakou dobu doma a nechal ho spát. I když pochyboval, že by se vznětlivý Bill dokázal opanovat a neudělat scénu hned, jak viděl jeho pomalu do všech možných odstínů zabarvující se obličej.

Ve vzduchu ucítil něco příjemně vonícího. Na nočním stolku stál na podnose hrnek s čajem a obložený toast. Svědomí ho nepříjemně dloublo někam pod hrudní koš. Bill tu o něj tak mile pečoval a on si to přitom vůbec nezaslouží. Zatvářil se útrpně, ale rychle, rychleji než by se slušelo, dokázal rýpavý hlásek svědomí zapudit.
"Koláčku, tys mi udělal večeři? To je báječné, umírám hlady." Scestně plácnul, předstíraje, že je tu všechno v nejlepším pořádku.

Bill si přejel dlaní po obličeji a párkrát se zhluboka nedechl.
"Tak kolik je to tentokrát?" Položil prostou otázku a ani se nesnažil zakrýt zklamání, které se mu odráželo v hlase. Přišel domů už před necelou hodinou a málem ho porazilo, když viděl v jakém je Fabian stavu. Jeho obavy se potvrdily.

Ke svému vlastnímu štěstí se už Fabian nesnažil nijak hloupě zastírat.
"Šedesát tisíc." Konečně to na rovinu vyklopil.

Zatmělo se mi před očima. V tu chvíli bych dal nevím co za to, kdybych špatně slyšel. Fabian ale mluvil dostatečně zřetelně. Tohle byla mnohonásobně vyšší suma než posledně.
"Ježíši." Cítil jsem, jak se mi rozechvěly ruce. Vážně jsem vůbec netušil, jak bych se měl zachovat, jak reagovat. Největší stav rozčilenosti už jsem dávno vstřebal, na to jsem měl dostatek času, když jsem připravoval večeři. Po zjištění té trpké skutečnosti jsem se totiž musel nějak zaměstnat, jinak hrozilo, že ho asi z té postele skopnu dolů. Hlavně jsem si momentálně vůbec nebyl jistý tím, co jsem sám sobě a vlastně i jemu slíbil, když jsme spláceli ten první dluh - pokud se to ještě někdy bude opakovat, je mezi námi konec, bylo mé jasně znějící ultimátum. Jenže najednou mi přišlo nemyslitelné se teď jen tak sbalit a nechat ho v tom srabu samotného.

"Co s tím chceš dělat? Už víš, kde ty prachy seženeš?" Začal jsem pomalu mluvit a při tom jsem se snažil svoji paniku držet na uzdě. Překvapovalo mě, že on sám v téhle situaci vypadá skoro až klidně. Jako kdyby se ho to vůbec netýkalo. Nejspíš jsem ta ustrašená hysterka z nás dvou byl já.
"Zkoušel jsem to. Nikdo mi ty prachy nepučí." Oznámil mi, jako by se nechumelilo.
"Aha," vypadlo ze mě vskutku oduševněle. "A jak to tedy hodláš řešit?"

"Víš, Bille," Vzepřel se na loktech a pokusil se posunout výš. Pohotově jsem mu pomohl pod něj nacpat ještě jeden polštář. Když už přede mnou napůl ležel a napůl seděl, pokračoval. "Mohl bys mi s tím pomoct. Tedy chci říct, pomohl bys mi? Moc prosím. Seš moje poslední naděje, protože jinak si můžu jít rovnou shánět penál."
"Tak dramatický to snad nebude, ne?" Pronesl jsem na oko lehkovážně. Uvnitř sebe jsem ale vůbec nepochyboval, že by to tak dopadnout mohlo. "Já nemám prachy, to přece víš." Dodal jsem. Nenapadalo mě totiž, jak jinak bych mu mohl být prospěšný.
"Nechci peníze. Bille, poslouchej, je tu taková věc. Nebude se ti to líbit, ale jednalo by se jen o tři dny, a pak by to bylo za náma. Jen nepěkná vzpomínka, na kterou bych ti pomohl zapomenout. Lásko, nosil bych tě na rukou do konce života. A přísahám, že po tomhle všem bych se každýmu kasinu obloukem vyhnul." Začal mi slibovat hory doly ještě dřív, než z něj vypadlo, o co přesně vlastně jde. To se mi nelíbilo. Tuhle taktiku na mě používal jen ve chvílích, kdy věděl, že budu nesouhlasit, aby si mě pro to předem získal, ať už to bylo cokoli.

"Co to má být?" Vybídl jsem ho, aby to konečně dokončil.
"No," protahoval to a uhnul pohledem pryč. Teď vehementně studoval vzor na našem povlečení. "Oni mi nabídli, že nemusím nic platit, když ty… ehm…"
"Když já co?" Znervózňovalo mě to jeho kroužení kolem. "Vyklop to už konečně."
"Když strávíš s majitelem toho kasina tři dny a tu dobu mu budeš po vůli." Vytřeštil jsem oči a samovolně mi poklesla čelist. Na pár vteřin se mi i v hrdle zaseknul dech, načež jsem se hltavě nadechnul.
"Cože?" Zvedal se mi žaludek nad pouhou představou toho, k čemu by mě mohl nějaký starý chlípný dědek potřebovat. "Proč já? Proč ne ty? A jak vůbec o mně ví? To každýmu na potkání vykládáš, s kým žiješ?" Vyskočil jsem na nohy a začal jsem sem a tam chodit po místnosti.
"To ne. Musel si mě nechat proklepnout. Tak, Bille… uděláš to?"
"Co?" Zakřičel jsem nevěřícně, že mě museli slyšet i sousedi. "To nemyslíš vážně. Kde bereš vůbec tu drzost tohle po mně chtít? Uvědomuješ si, o co mě žádáš? Dost pochybuju, že ten dědek shání parťáka, se kterým by si zahrál karty. Já nebudu nikomu dělat děvku na zavolanou!"
"Není to dědek," přerušil mě Fabian. "Viděl jsem ho jen jednou, ale bude podobně starej jako my dva."
"No o to hůř," odfrkl jsem si znechuceně. Narazit na někoho, kdo možná ještě není scvrklej a pupkatej, ale zato může od rána do večera, to bylo snad ještě horší. "A vůbec. My dva spolu snad máme vztah, nebo se pletu? Jak mě můžeš jen tak někomu prodat jako kus masa?!" Nevycházel jsem z úžasu, a nejspíš mi asi naplno nedocházelo, co to tu vlastně řešíme, jinak už bych byl v prachu. "Hajzle jeden! Alespoň vím, jak moc upřímný bylo to tvoje "miluju tě". Velký kulový, ty zmetku!"

"Ticho, a poslouchej mě!" Zařval Fabian s takovou razancí, že spolehlivě přehlušil, a hlavně ukončil tu moji snahu se tu vzteknout. "Já plně chápu, že se zlobíš. Věř mi, mně to taky vůbec není po chuti. Ale Bille, oni mě zabijou, rozumíš tomu? A nemusí zůstat jen u mě. Co když ublížej i tobě? Nezapomínej, že o tobě vědí. Máš v rukou naše životy. Co tvoje svědomí? Nebo se chceš dívat do mojí rakve. Chceš, aby se máma dívala do tý tvojí?"
"Pf," odfrknul jsem si. Měl jsem chuť mu dát parádní facku, možná by se z těch svých bludů probral. Drželo mě zpátky jen to, že už to někdo udělal přede mnou. Možná se mi snažil jen hrát na city, i když u něj by mě vůbec nepřekvapilo, kdyby skutečně věřil tomu, co mi tu říkal. "Nechoď na mě se svědomím! Ty seš totiž z nás dvou ten, kdo ho postrádá." Zapíchl jsem mu ukazovák do hrudi. "Bože, že já se tu s tebou ještě bavím. Končím, abys věděl. Je to tvůj problém, tak si pomož sám. Neponaučil ses z dřívějška, tak si to teď naplno vyžer. Navíc ti uniká v tom tvém plácání o zabíjení jedna věc, proč by mordovali někoho, kdo jim dluží? Nemyslíš, že z mrtvoly by ty peníze dostali jen velice stěží?" Pozvedl jsem obočí a založil si ruce v bok. Fabian na mě jen zaraženě zíral a nezmohl se ani na jediné písmenko. Vypadal zdrceně, ale bylo mi to jedno. Momentálně mě nezajímalo, jestli je to z toho, že jsem mu odmítl pomoc a jeho průšvih přetrvává, a nebo z toho, že jsem mu právě řekl, že už ho mám plné zuby.

Popadl jsem malou cestovní tašku a začal do ní házet nějaké svršky.
"Ty odcházíš?" Pípnul přidušeně.
"A cos čekal, že udělám? Zůstanu tu s člověkem, kterej mě zaprodal bez mrknutí oka?" Ledově jsem ho zpražil.
"Ne, Bille, ne," začal se s námahou drápat z postele. "To bylo to nejtěžší. Prosím, věř mi. Miluju tě, nemůžu bez tebe být. Jsi všechno, co mám. Prosím, lásko, neopouštěj mě." Žadonil. Zavrávoral, když se mu povedlo postavit se na nohy a znovu po zádech žuchnul do peřin. V tu chvíli mi ho bylo strašně líto. Měl jsem chuť k němu přiskočit a pomoci mu, ale nešlo to. Ne po tom, jak si mě cenil. Nemohl jsem.
"Promiň, Fabi," oslovil jsem ho měkce a v očích se mi zatřpytily slzy hořkosti. Byl jsem jím tak strašně zklamaný, ale zároveň jsem cítil, že stále v mém srdci zabírá dost podstatnou část a tahle rozpolcenost bolela. Usadila se mi na srdci a tlačila jako těžký kámen. "Nejde to, potřebuju od tebe na chvíli pauzu, nějakej odstup." Vysvětlil jsem, i když Fabian v tento okamžik nejspíš zasluhoval mnohem více bezohlednosti. Natáhl jsem na sebe kabát a do ruky jsem vzal zpola zaplněnou tašku. Ani jsem pořádně nevěděl, co jsem do ní sbalil. Když už jsem měl ruku na klice, ještě jsem se otočil. "Zůstaň v posteli a sněz si tu večeři." Zamumlal jsem smutně.

Venku jsem se otřásl zimou a nelibostí nakrčil nos, když mi díky slabému dešti navlhly vlasy. Zapnul jsem si kabát až ke krku, a zatímco jsem sám sobě nadával, že jsem zapomněl deštník, pospíchal jsem k nejbližší zastávce autobusu. Naštěstí ještě nebylo tak pozdě, takže jsem měl jistotu, že během deseti minut mi pojede nějaký spoj. S úlevou jsem nastoupil do vozu, který přijel téměř hned, jak jsem se postavil pod stříšku, řidiči jsem ukázal jízdenku a usadil se až na nejzazší sedadlo. Opřel jsem si hlavu o okýnko a s tupou nepřítomností zíral ven. Míhala se kolem mě jen světla pouličních lamp, projíždějících aut, svítivé neony reklam, nebo nápisy všemožných obchodů. Lidé pod deštníky se snažili vyhýbat pomalu rostoucím kalužím, mohl jsem jen hádat, kam všichni pospíchají, ale já neměl dost síly zaobírat se osudy cizích. Cítil jsem se unavený, zraněný, a hlavně sám. Fabian mi dával pocit domova, byl můj zachránce. Kdyby si mě nevzal k sobě v podstatě pár dní potom, co jsem se poprvé ukázal v Berlíně, nikdy bych v sobě nenašel dost síly zapomenout na minulost a odhodlaně si jít za svým snem. Ztratit jeho bylo jako nemít nic.

Díky zamyšlenosti jsem málem zapomněl vystoupit. Nabral jsem si do boty vodu, když jsem přehlédl jednu zvlášť hlubokou nerovnost na chodníku plnou vody. Zaklel jsem a pár rychlými kroky jsem se dostal k brance u rodinného domku mimo centrum města. Zmáčkl jsem zvonek a nemusel jsem čekat dlouho. V domovních dveřích se objevila blonďatá hlava mého dobrého kamaráda. Další člen kapely byl podobný nadšenec jako já. Díky tomu ještě stále bydlel u rodičů, protože kapela pro něj byla víc než stálé dobře placené místo.
"Bille, co tu děláš?" Zmáčkl tlačítko, které mi umožnilo otevřít branku. Vklouznul jsem za ni a běžel se schovat před deštěm do předsíně.
"Ahoj, Gustave. Mohl bych tu u tebe na pár dní zůstat? Pohádali jsme se s Fabianem."
"Chápu, vypadáš hrozně." Zkonstatoval jen, a ani se nesnažil vyptávat na podrobnosti. Znal náš občas parádně bouřlivý vztah, a taky to, jak moc jsem našimi občasnými rozpory s Fabianem trpěl. Nebylo to poprvé, co jsem se takhle zjevil na jeho prahu.

betaread: Janule
 


Komentáře

1 Áďa Áďa | 25. října 2010 v 7:28 | Reagovat

teda, hned dva díly najednou :-) no co k tomu dodat. Billa chválím, jak mu to dobře docvaklo a odešel od něj. jenom teď přemýšlím, jak se dostane k Tomovi, se kterým to vypadá, že dřív bylo něco víc. buď náhodou, nebo, a toho se bojím víc, ho přemůže soucit a půjde se dobrovolně zaprodat. za což bych mu ale jednu střelila. tak nevim, uvidí se...

2 Gia Gia | Web | 25. října 2010 v 8:46 | Reagovat

Jsem ráda, že má v sobě Bill alespoň trochu hrdosti. I když počítám, že než Fabiana definitivně pustí z hlavy vrátí se k němu a zase ho opustí několikrát :-D Každopádně já bych ho z té postele asi zkopla, ale jsem klidná, protože vím, kdo je majitelem toho casina a že snad k Billovi zlý nebude, spíš asi jen touží po tom ho zase vidět. Ale i tak je od Fabiana nehoráznost do čeho svého partnera tlačí ... Jsem zvědavá na další díl a děkuji za tenhle ;-)

3 Cera Cera | 25. října 2010 v 8:54 | Reagovat

A že ten majtel bude Tomi? Že jo? =)
*pro dnešek asi už neschopna delšího komentáře*

4 Aylen Aylen | 25. října 2010 v 15:20 | Reagovat

Moc hezké, těším se na pokračování :)

5 Ainikki Ainikki | Web | 25. října 2010 v 17:39 | Reagovat

[2]: Ani snad ne, ještě se s ním uvidí, ale návraty a opětovné snahy o rozchody už tam nebudou.
A Tom samozřejmě zlý nebude, ten bude mít spíš s Billem svatou trpělivost. :-)

[3]: No jasně, že to bude Tomi. ;-)

6 Madisoon Madisoon | E-mail | Web | 25. října 2010 v 18:11 | Reagovat

Když jsem si přečetla, co je podmínkou pro smazání dluhu, neubránila jsem se úsměvu. Přestože toho ještě o Tomovi moc nevíme, tak já věřím, že je dobrý a že nezamýšlí nic jiného, než se s bratrem znovu setkat.
Přesto chápu Billovo rozhořčení, on netuší, že jde o Toma (i když nevím, co by na to říkal, kdyby věděl), a samozřejmě si představuje to nejhorší, což se mu ani nedivím.
Ovšem teď jsem zvědavá, jestli na to nakonec kývne (což by bylo velmi zajímavé), anebo prostě neustoupí, vykašle se na Fabiana a potká se s Tomem za jiných okolností (to mi ovšem přijde méně pravděpodobné než první možnost, protože očividně bude chvíli trvat, než se dostaneme do situace z úvodu.). Čili za tři dny jsem tady pro další díl, tohle začíná být návykové...

7 zuzana zuzana | 25. října 2010 v 19:35 | Reagovat

Tiež rozmýšľam, ako to vlastne celé dopadne s tým splatením dlhu kasínu. Myslím si ale, (a teraz vychádzam z toho úryvku nasledujúcej časti - sú to také malé nápovedy :-), že Tomove "gorily" Fabiana tak zriadia, že Bill si nebude chcieť vziať na svedomie, že by ho skutočne skántrili a napokon na ten návrh kývne, aj keď nerád. Ale fakt netuším, ako bude Bill reagovať, keď zistí, že ten mladý pekný majiteľ kasína je jeho vlastný brat.
Ainikki, ja chcem Toma :-( Bude v ďalšej časti? Nemôžem si pomôcť, ale už som si ho normálne zamilovala a to v podstate vystupoval len v druhej časti aj to len chvíľku. A neverím, že by Billovi skrivil čo i len jeden čierny vlások na hlave, podľa mňa mu bude znášať modré z neba, koniec koncov má 3 dni na to, aby ho presvedčil, že sú si súdení ;-) To nás ešte čaká slaďárna :-D

8 zuzana zuzana | 25. října 2010 v 19:46 | Reagovat

Inak, ešte tu musím pripísať jeden komentár, taký trošku od veci :-) Ale napadlo ma to ráno, hneď ako som si prečítala tú podmienku o tých troch dňoch. (dôležitá je číslovka 3). Napadlo ma vtedy niečo, čo som sa bifľovala na maturitu (strašne dávno ale toto si ešte pamätám) - základné znaky lyrizovanej prózy alebo prózy naturizmu (neviem, či také niečo existuje aj v českej literatúre) no a jedným znakom bolo používanie rozprávkových symbolov a magických čísel (napr. šťastná sedmička alebo trojka - napr. Tri oriešky pre Popolušku, trojhlaví draci a pod). Takže Ainikki, možno o tom nevieš, ale v podstate píšeš rozprávku pre dospelých, kde za tri dni sa môžu udiať magické veci :D
Asi mi už šibe :D Ale musela som to sem hodiť :D

9 Ainikki Ainikki | Web | 25. října 2010 v 20:32 | Reagovat

[7]: No uvažuješ nad tím naprosto logicky a to, jak si to vždycky perfektně spojíš s tou ukázkou, tě vždycky docela dobře navede na další rozvoj děje, takže asi nemá cenu se snažit mlžit a snad mě tu nikdo neosočí z toho, že kazím překvapení, když řeknu, že ses trefila. :-) (případné vzteky budu dyžtak směřovat na tvoji osobu, já jsem v tom nevinně. :-P )
Tom v další části bude, ale bude mu věnován jen malý prostor podobný tomu prvnímu. Pak už to bude ale lepší. Tuším, že na konci šestého dílu se konečně setkají, no a pak už tu bude pořád. ;-)
A to o čem mluvíš v dalším komentáři je v české literatuře taky, jen tedy z mé strany to nebylo nic uvědomovaného. Možná taky proto, že ty tři dny stačit pro zázrak tak úplně nebudou. Vlastně ale důležitost jim připsat můžu poměrně velkou, takže určitou magičnost bychom v nich spatřovat mohli. :-)
A nakonec proč ne, že? Já mám pohádky docela ráda. :-)

10 Gia Gia | Web | 25. října 2010 v 21:32 | Reagovat

*Juhuu party* :-D Těším se na Tomiho a moc! ♥

11 Kattys Kattys | E-mail | 25. října 2010 v 21:46 | Reagovat

Nevydržela jsem a ráno, těsně před odchodem do práce, jsem jen tak v rychlosti očima přelétla dnešní díl. A to byla zásadní chyba! Celý den se mi hlavou honili Bill s Tomem i Fabianem, a jestli jsem něco důležitého prošvihla, máš mě na svědomí. ;-)
Pobavil mě zuzanin komentář, také mě okamžitě napadla ta trojka v souvislosti s pohádkami, jsem ráda, že mi zuzana ulehčila práci a nemusím se s tím vypisovat. ;-)
Obdivuji výraz "být po vůli", a že jsem byla nadšena "koláčkem" snad ani nemusím vypisovat. :-) Řekla bych, že se ti postava Fabiana opravdu povedla, jako jediného je mi ho docela líto. Taková malá, zbabělá krysa, mám pro něj pochopení a určitě se mi po něm  bude stýskat. :-) A protože je jasné, že Bill přistoupí na tu nechutnou vyděračskou podmínku, zřejmě se brzy setkám s Tomem. Na to naše setkání jsem opravdu upřímně zvědavá, ale nijak zvlášť se netěším. Pokusím se nebýt předpojatá, ale v této chvíli nevidím rozdíl mezi Tomovým jednáním a Fabiánovým chováním, prostě je to jen špinavej kšeft, abych použila Fabianova slova.

12 Lea Lea | 26. října 2010 v 7:12 | Reagovat

Že bych se v Ainikki zmýlila? Ale néé..nevěřím že tam Bill půjde xD Anebo si trochu myslím že tam půjde ale jakmile Tom zjistí že to je jeho malý bráška tak s ním jenom bude chtít strávit tři dny bez jakýchkoliv intimností :)

13 Mykerina Mykerina | 26. října 2010 v 20:44 | Reagovat

mnooooo tak to je zajímavééé...ježkovy oči...já se pobíj, co Bill bude dělat. tak nějak tuším, že bude nakonec suhlasit. nebo si ho tom  unese.

14 Joana Joana | 27. října 2010 v 11:40 | Reagovat

no už jsem tady, už jsem tady :-) tuhle jsem si přečetla jen půlku kapitoly a pak musela běžet, takže jsem dneska napjatě čekala, co se dozvím v té druhé půlce (tajně jsem doufala, že to bude poklidné, protože mi Nebraska s Malýma klukama dost pocuchala nervy) :-D
V tomhle díle se mi zdálo, že Fabiana nemáš moc ráda, podle toho, že jsi jeho čin rovnou soudila ;-)
Takže mne nepřekvapuje, že ho necháváš pravidelně zmlátit :-D  Ale potřebujeme, aby se aspoň mohl plazit a krvácet u Gustava před domem nebo někde Billovi po cestě, aby se mu mufínka zželelo :-)
Možná, že kdyby Tom odhalil svou identitu, naběhl by mu Bill nafackovat sám, bez donucení. On by ho pak chytil za zápěstíčka a vysvětlil by mu, že Tomíček je hodný chlapeček a že mu splní tři přání a budou spolu žít šťastně až do smrti :-)  :-)

15 P. P. | 27. října 2010 v 15:01 | Reagovat

Konečně jsem se dostala k tomu, abych si přečetla všechny díly téhle povídky.
Přemýšlím nad tím, co se mezi dvojčaty stalo tak hrozného, že Toma zavrhla nejen matka, ale také Bill. Kdyby mezi nimi něco bylo, bylo to oboustranné, jejich máma na to přišla a Tom by byl označen za toho "špatného", tak by ho přece zavrhla jenom Simon a ne Bill. Takže jsem zvědavá, o co mezi nimi šlo.
A k nejnovějšímu vývoji událostí. Zamlouvala by se mi varianta, kdyby Bill přistoupil na způsob splacení dluhu svého, teď už bývalého, přítele. Alespoň by se dvojčata setkala a my možná trošku poodhalili, proč je jejich vztah takový jaký je.
Těším se na další díl, už jen proto, že tam bude Tom :-)

16 Tessyna Tessyna | Web | 27. října 2010 v 16:47 | Reagovat

Nedivím se mu že tak zareagpval.. pěknej hajzl ten Fabi aKo.. Ale myslím že to pro něj BIll stejnak udělá.. jinak jak by se dostal k Tomovi.. vydím že to bude ještě hodně zajimavé.. ale zajímalo by mně co se stalo bezi dvojčaty že se spolu nebaví a matka toma nenávidí..

17 Đeni ツ Đeni ツ | Web | 28. října 2010 v 1:13 | Reagovat

Tak konečně jsem si našla čas splnit rest a přečíst si poslední dva díly.
Abych byla upřímná, pořád se v tom ještě nevyznám. Sice začínám mít jakousi představu o budoucích dílech, ale pravdou je, že mě pořád mate, co Tom udělal tak strašného, že kvůli tomu jel zapomínat do Berlína a že ho za to jeho matka nenávidí. Nic pěkného to ale asi nebylo - nebo naopak bylo, ale pak to pokazil něčím? Uvidím, nechám se překvapit :))
Každopádně, Fabianovi bych na Billově místě ještě přidala - milovat ho nebo ne, zmlácenej, nebo ne ... zasloužil by si pořádně za to, že už jenom uvažoval o tom, splnit jejich požadavky! Fakt, kopnout ho málo. Doufám, že se v dalším díle konečně dozvíme něco jasnějšího :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama