Rychle a zběsile II - Nikdy neutečeš... 31

31. prosince 2010 v 13:58 | Ainikki |  _Rychle a zběsile II. Nikdy neutečeš_
autor: Joana

Stáli na terase a mluvili o zcela nepodstatných věcech, jakými bylo počasí o letošních Vánocích, zimní lyžování v Alpách, nová restaurace. Poté co malý zrzavý mužík odhodil nedopalek do popelníku a odešel dovnitř, zůstali v zimě jen sami dva. Žena přivřela oči když potáhla z cigarety, a zamyšleně vyfukovala obláčky dýmu.


"Myslel jsem, že nekouříš," zamračil se její společník a sám odklepl popel.
"Nekouřím," odpověděla mu klidně a levou rukou si srovnala potřpitkovný cylindr, který jí přistál na hlavě výměnou za čepičku, ani nevěděla jak.
"Jak myslíš," ušklíbl se.
"Tohle je jen na závěr roku a na nervy."
Muž přestal sledovat rozsvícené město a obrátil se očima na svou společnici, která už stála s rukama založenýma, aby se bránila náporu větru, přitisknutá blízko plynové lampy, vyhřívající venkovní prostranství. S tím kloboukem vypadala ještě víc jako šašek, ale on se nedokázal smát, pořád ho na jazyku pálila jedna jediná otázka.
"Proč jsi tu?"
"Protože si mohl vzít Bill doprovod."
"Ale ne tu jako tady, ale tady ve městě. Nebyla jsi v Německu už tak dlouho."
"Lily čeká miminko."
"Aha," hlesnul.
"Mimo jiné."
"Tady jste vy dva, pojďte dovnitř, za chvilku začne odpočítávání," objevila se ve dveřích vysmátá Rita a chytila Toma za levou ruku, aby ho dovedla do místnosti za ostatními. Blízko dveří na ně čekal i Bill, který objal Jasmin kolem ramen a podal jí sklenici, do které se mělo během pár minut nalévat šampaňské. Tvářila se naprosto vyrovnaně a během pár sekund zapředla rozhovor s vedle nich stojící ženou. Tom stál s Ritou opodál a o něčem si povídali mezi sebou, Rita stále zavěšená za přítelovo předloktí.

Zbytek večera se již k hovoru nedostali, ráno se blížilo, lidé se postupně trousili do svých či cizích postelí a on nenápadně po očku sledoval unavenou dámu, sedící na červeném sofa vedle ženy, kterou nikdy neviděl. Vážně už bylo pozdě, povzdychl si, když si promnul oči, aby se mu neslepily spánkem. Když je zase otevřel a zahleděl se na gauč, místo vedle neznámé ženy bylo prázdné.
"Tome, tos nevěděl, že určitý druh jasmínu může mít halucinogenní účinky?" ušklíbl se jeho bratr, který se zjevil z čistého nebe, poplácal ho po rameni a opět odtančil na opačný konec místnosti.
Bylo načase jít domů, pomohl Ritě do zimního kabátu, ometl si z ramenou třpytky a zavolal taxi. Ačkoli se poslední dobou snažil omezovat alkohol, zrovna teď umíral touhou vyplížit se do obývacího pokoje, otevřít bar a vypít všechny lahve, aby zapomněl na začátek nového roku, který se nevyvedl zcela podle jeho představ. Nakonec odolal a podlehl únavě, která mu podrazila nohy a zachumlala ho do peřin, v nichž se během okamžiku ponořil do hlubin spánku.
Bylo už lehce po poledni, když se mu na nočním stolku rozvibroval telefon a donutil ho rozlepit oči. Automaticky se nejprve podíval na druhou polovinu postele, která však již byla prázdná, Rita zřejmě jela pro malého k rodičům a nechtěla ho budit. Hrábl tedy po telefonu a snažil se zaostřit na malá písmenka.

"Buď tu ve tři," hlásala zpráva od Billa.
Měl ještě celkem čas, aby ze sebe pod sprchou vymydlil slušného člověka. Když si přes tričko hodil košili, musel uznat, že na něm noční flám není vidět. Chvíli v televizi sledoval tradiční novoroční skoky na lyžích, ale když mu u nich zase začala padat víčka, navlékl na sebe zimní bundu a vydal se hezky pěšky mrazem do bratrova bytu. Asi jeho mozku mohlo během procházky docvaknout, že to nebude bratrské novoroční popovídání, předně proto, že pan Ká doma nebyl.  Když se nahoře opřel o zvonek, byla to Jasmin, kdo mu otevřel a velmi zdvořile ho pozval dál. Chvíli si v obýváku rozpačitě povídali, ale červenovlásce už začala docházet trpělivost.

"Chtěla jsem se nejspíš rozloučit, Tome."
"Nejspíš?" hledal v té větě naději.
"Jo, nejspíš. Protože bych to udělat měla. Měla jsem to udělat už v okamžiku, kdy jsem se dozvěděla, že s někým žiješ a máte spolu dítě. Ale já jsem prostě husa pitomá a musela jsem přijet sem."
Seděl, ani nedýchal, jen ji napjatě pozoroval a hltal každé slovo, které jí sklouzlo ze rtů. Možná to byl jeho upřený výraz, nebo prostě jen touha jednou nic neskrývat, co jí hnalo dál, aby mu všechno vyklopila.
"Jestli mám pravdu a ty si to taky myslíš, tak to, prosím, ber jako moje rozloučení a zapomeň na všechno, co ti řeknu teď."
Otevřel ústa a natáhl k ní ruku, ale ona už nechtěla přestat mluvit, protože kdyby to spolkla, už by nikdy nevyslovila, co měla na srdci.
"Vím, že bych po tobě neměla chtít, abys opustil všechno, co máš. Nikdy jsem nechtěla být holka, co rozbíjí cizí rodinu, ale Tome, jestli mě máš rád..." nadechla se, "...odejdi se mnou, prosím."
A on zase jednou nevěděl, co má říct, nejspíš by se potřeboval poradit s Billem, ale vzhledem k tomu, že jeho bratr nepochybně tušil, co se dnes stane, mohl si být jistý, že je na straně té mladé dámy, co tu teď klopí oči do klína.
"Jo," vyklopil ze sebe.
"Co?"
"Říkám ano, půjdu."
"I přes to, že asi budeme muset nějakou dobu cestovat a ty neuvidíš svou rodinu? Že opustíš syna?" byla sama proti sobě a snažila se zviklat jeho rozhodnutí.
"Víš, už jsem velký kluk a mám pocit, už hodně dlouho mám pocit, že tohle není můj život. Kdybych zůstal, každý den bych si to vyčítal. Navíc, jsi jediná žena v mém životě, kterou bych bez keců pustil za volant svého auta." Možná to znělo divně, ale byla to jedna z největších poklon, jakou mohla Jasmin od muže posedlého rychlými vozy získat.

Teprve teď si povšiml, že pláče, snad dojetím. A v ten okamžik věděl, že své rozhodnutí už nezmění, ať bude odjezd sebe-těžší, tuhle holku už nikdy odejít nenechá. Kdepak, nebude opakovat staré chyby. Raději ji přitáhl za krk k sobě a něžně políbil.

Joana

 


Komentáře

1 Ainikki Ainikki | Web | 31. prosince 2010 v 14:35 | Reagovat

:-) Jůůů, tak přeci jen to vypadá že jsme se dočkali a ti dva se konečně rozhoupali být spolu. Jsem vyloženě potěšena a krásně se mi ulevilo, protože až do chvíle, než přišel tenhle díl, jsem měla malou obavu, že by to tak dopadnout vůbec nemuselo. Snad jen, že by se zvrtlo něco v té poslední kapitole, kterou jsem zatím nečetla dopředu a nechávám si ji na zítra, kdy se tu ukáže i pro ostatní, ale "pokažení" se, doufám, nestihne, takže očekávám jen sladkou třešinku na závěr. :-)
A samozřejmě i tobě přeji všechno nej do nadcházejícího roku. :-)

2 Zezule Zezule | 1. ledna 2011 v 13:05 | Reagovat

jooo Jasmín ta se s tím nepáře....prostě jestli chceš, tak pojeď se mnou a zůstaň po zbytek života a hotovo....mazaná holka....Tom se jí s radostí chytil na udičku a nový začátek může začít :o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama