Rychle a zběsile II - Nikdy neutečeš... 32 Konec

1. ledna 2011 v 8:00 | Ainikki |  _Rychle a zběsile II. Nikdy neutečeš_
autor: Joana

Když Jasmin Tomovi říkala, že se možná nějaký ten pátek nepodívá domů, měla pravdu. Vražda zločince, který zabil jejího muže, byla odložena a policie v tomto případě ani netoužila pachatele nijak zvlášť najít. Nicméně se v Itálii přiostřila situace na jiných frontách a Mína dostala za úkol se s Tomem držet co nejdále, aby se jim nic nestalo. Rodinu začínal s dědečkovou pomocí přebírat Mario a konkurence moc dobře věděla, že právě sestra je jeho slabé místo. Možná se jim i hodilo, že se mohli nerušeně pohybovat světem, aniž by jim kdokoli diktoval, co mají přesně dělat. Jasmin se ale přesto snažila udržovat alespoň písemnou komunikaci na všech frontách. Právě teď se ušklíbla nad Tomem, spícím s otevřenou pusou a novinami na pohovce u televize, olízla obálku a vydala se s ní slunnou ulic směrem k poštovní schránce.


23. května
Milý Lvíčku,

tohle je jediný způsob, jak se z tebou spojit než veškeré bláznění opadne. Ani nevíš, nakolik se na obyčejné dopisy zapomíná. Slyšeli jsme, že sis našel novou slečnu, tak doufáme, že se nám brzy pochlubíš. Lilka nestihla popsat všechny podrobnosti, jak je přecitlivělá. Nevěřil bys, na posledním setkání polovinu probrečela, až musel můj milovaný běžet koupit kapesníčky. Pokud bude vše v pořádku, přijedeme se podívat na křtiny. Je pravda, že Gustav vymaloval pokojíček na růžovo? Musíte s ním mít trpělivost, s taťkou.
Už jen krátce, víš, šíleně mu chybíš, ale drží se, dělám, co můžu.
Opatruj se
Minnie a Tommie :-*

1. června
Drahá Květinko,
vůbec si nedovedeš představit, jak mě váš pozdrav dojal. Taky se mi stýská, naštěstí mám Inu, která tu mezeru se ctí zaplňuje. Jste příliš zvědaví, doufám, že když vám nepošlu fotku, uvidím vás dřív, protože ji budete chtít poznat. Lil má termín začátkem července, ale když vidím ten buben, s nímž pochoduje po baráku, pochybuji, že vydrží. Přijeďte, stýská se mi
B.

17. června
Minnie jsi teta!
Píšu ti to rovnou z porodnice, protože nemůžu vyčerpáním usnout. Tatík je úplně na šrot, volal mi tvůj švagr, že ho odnese domů. Nebudu dlouho napínat, máme podle očekávání holčičku, jmenuje se Olivia, asi budeme mít kytky v rodě už napořád. Hodně jsme diskutovali, kde jí necháme pokřtít, však víš, čí církev vyhraje, až jsme nakonec vymysleli jen symbolický obřad. Doufám, že vás dva konečně uvidíme, prý už se situace dostala do normálu. Mluvila jsi s Mariem? Co konec srpna? Zavolej mi.
Lil

...Bill...
Uplynul rok a holčička v bílých šatečkách se spokojeně rozvalovala na běhounu uprostřed uličky, kterou měl za pár chvil procházet ženich, následován nevěstou. Babička Schäferová rychle zvedla Olivii, aby se celá neupatlala a odnesla jí na klín někomu z příbuzných, kdo už se o ni postará. Sledoval jsem to hemžení v zámeckém parku se špetkou dojetí, jak rychle stárneme, a s hromadou radosti, když jsem viděl ženichův zamilovaný úsměv a nevěstiny jiskřící oči. Slunce jí tančilo v černých vlasech, které již přestala odbarvovat, a vplétalo do nich zlato, jak kráčela k oltáři spletenému z kvítí. Stál jsem tam, cítíc v zádech Inin pohled a přemýšlel jsem, zda někdy budu na Gustavově místě, zda pokleknu a požádám nějakou dívku, aby se mnou v dobrém i zlém strávila zbytek života. Zatím byl podivně prázdný, protože Tom byl stále ve světě a na cestách. Rvalo mi srdce, že jsem ty dva už rok a půl neviděl a měl jen kusé zprávy, jak se jim daří. Pravda, raději jsem přetrpěl odloučení, jelikož jsem nebyl ochoten riskovat jejich životy.
Liliana se zastavila a Gustav uchopil její dlaně do svých, dnes o jejich lásce nešlo zapochybovat. Letní vítr si pohrával větvičkami keřů a zavál mi pod nos pronikavou vůni jasmínů. Otočil jsem se. Stála tam uprostřed keřů, pozorovala obřad zpovzdálí a já až odsud viděl, jak se jí oči lesknou dojetím. Štíhlejší než dřív s rukama založeným a hlavou hrdě vztyčenou nevnímala pramínky medových vlasů, poletujících jí kolem hlavy a lepících se na rtěnku. Keři se k ní protáhla druhá postava a chytila jí kolem pasu. Teď jsem se málem rozbrečel i já, když jsem sledoval svého drsného bratra, s plavým rozcuchem na hlavě a v obleku s barevnou košilí. Manželé si dali první polibek a já viděl šibalské jiskřičky dvojice, po níž se mi tak stýskalo. Rychle jsem vykličkoval z davu a běžel směrem, kde opět zacouvali do keřů. Nikdo tam nebyl.

Joana

Ano, tenhle konec se mi líbí, je to takové jasné a výstižné, ale že jste to vy...


"Inuško, nepodala bys mi prosím ten časopis, co leží vedle tebe?" Naklonil jsem se přes svou slečnu a chňapal po časopisu, který naschvál posunula ještě o kus dál. Letadlo se mezitím odlepilo od země a já nakonec krvavou bitvu vyhrál, takže jsem si mohl v klidu číst.
"...a pro vás, pane?" Probral mne letuščin hlas, když podávala Ině kelímek jablečného džusu.
"Colu, díky." Natáhl jsem ruku a málem se celý polil, při pohledu na zelenookou blondýnku s příliš povědomým úsměvem. Její plavovlasý kolega o mne zavadil pohledem, v němž se zableskla jiskřička pobavení nad mou reakcí a popotáhl vozík dál uličkou.
Když pak asi o hodinu později odešla Ina po jídle na záchod, rozbalil jsem obálku, co se náhodou přilepila zespodu mého tácku.

Přejeme příjemnou dovolenou, to děvče vypadá celkem mile.
p.s. Snad to bude dračice, bráško, aby ses po nocích moc nenudil.A nezapomeň na ochranu!


Ach, ti dva...


A já vám tímto děkuji, že jste se mnou měli trpělivost a dočetli příběh, který měl původně končit 19. dílem první řady, až do konce. Snad se vám s Tomem a Mínou líbilo na jejich krasojízdě. Pac a pusu vaše Jo

 


Komentáře

1 Zezule Zezule | 1. ledna 2011 v 13:13 | Reagovat

a my zase na oplátku děkujem, že jsi to pro nás sepsala. Byl to moc krásný příběh :-)

2 Ainikki Ainikki | Web | 1. ledna 2011 v 14:28 | Reagovat

Skoro pohádkový konec, takové se mi líbí. Jen kdyby jim to nekabonil ten fakt, že jsou v podstatě na útěku a nemůžou se vídat ani s chuděrkou opuštěným "lvíčkem", tak by to bylo pohádková dočista. I když Billík si taky našel někoho na ukrácení chvíle, takže snad si až zase tolik nesmutní. :-)
A co to bylo na tom konci? Oni tam ti dva dělali stevardy? To snad ne, to mi asi jen po tom Silvestru tak úplně nezapaluje, protože pokud by to tak mělo být, tak to by byl skutečně hodně složitý způsob, jak se s Billem spojit. :-D
No ale pokud bych to měla schrnout, tak asi nedokážu říct o moc víc než to, že to byl prostě báječný příběh a spolu s tvým stylem vyprávění, pro který já mám jednoznačnou slabost, to jednoduše nemělo chybu. A to se prosím vůbec nesnažím přehánět. :-P
Teď už jen zbývá počkat si, jak se začne dál odvíjet Bylo nebylo a po něm kdo ví... Snad se objeví i další příběhy. :-)

3 Joana Joana | 1. ledna 2011 v 17:10 | Reagovat

jé, hezký nový i Nový rok, děvčátka moje :-)
Toma jako stewarda jsem si dovedla v té uniformě docela živě vybavit, tak mi to nedalo :-D Protože jsem už kdysi smazala setkání dvojčat na svatbě jako moc patetické a protože jsem neměla to srdce, abych nechala chudáka Billa trápit, tak jsem je podsunula do letadla. Kdo ví, třeba půjde za okamžik Bill čůrat a konečně si s nimi někde v kabince popovídá. (Ačkoli si nemyslím, že se do kabinky na záchodě vejdou 3 lidi, ale jen ať to vyzkoušej) :-D

4 limka limka | 6. února 2011 v 12:23 | Reagovat

Ahoj, chceš zjistit, co jsi zač? Udělej si test na  www.mujtyp.cz Po vyhodnocení budeš přiřazen k jednomu z 16 osobnostních typů, např. Leader, Snílek, Umělec, Pečovatel, Vědec. Dozvíš se o sobě věci, které jsi možná nevěděla...

5 Anette Anette | Web | 10. dubna 2011 v 11:36 | Reagovat

ááá konečně jsem ji dočetla :))) awww... Miluju tuhle povídku ♥

6 Joana Joana | 11. dubna 2011 v 22:59 | Reagovat

[5]: Díky Anette :-) Nakonec jsem přeci jen dospěla ke konci ;-)

7 Trista Trista | 29. listopadu 2011 v 23:53 | Reagovat

Totálne super. Prvú sériu som objavila úplne na inom blogu a potom som to tam prehľadávala dva dni, kým sa mi podarilo nájsť druhé a k môjmu veľkému prekvapeniu som sa teraz dostala až sem, k posledným dvom záverečným kapitolám...tento príbeh budem asi navždy považovať za jeden z najlepším, aký sa mi kedy k prečítaniu o Kaulitzových dostal...rozhodne ma dokázal pobaviť, trochu potrápiť, vystrašiť, ale hlavne poblázniť hlavu tým, že som to musela čítať veľmi ale veľmi hltavo a zároveň sa pokúsiť si zapamätať všetky detaily. Záver rozhodne podčiarkol moje očakávania a som rada, že to takto skončilo. :) Naozaj skvelý príbeh. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama