Born from a dream...

28. ledna 2012 v 13:25 | Ainikki |  => Info
… tak to jsem prosím celá já. Připojila jsem se do zástupu bláznů, kteří si nechali pomalovat kůži (viz foto níže). A k zvolenému motivu? No co jiného byste čekali od blázna mého ražení, který se takřka nepřetržitě pohybuje s hlavou někde v oblacích. :-D




Tetování ale není důvod pro tenhle článek, i když bych si stejně asi dříve či později neodpustila ho tu zveřejnit. Spojím tedy dvě věci dohromady. :-) Uvědomila jsem si, že těm z vás, kteří netrpělivě vyhlížíte další kapitolu Kapek deště, dlužím nejspíš pár slov, abyste věděli, jak se věci mají.

Ještě před rokem, kdy byla zveřejněna první kapitola téhle povídky, bych si ani ve snu nepomyslela, že by se mi mohlo něco podobného přihodit. Psaní bylo něco, co mě bavilo a naplňovalo a já se domnívala, že je to něco, co se mnou půjde neustále dál, ať už budu dělat cokoli, nebo budu kdekoli. Mýlila jsem se. Tahle stránka mojí osoby vyhořela. Stalo se to vcelku pozvolna. Přišla nová práce, poznala jsem nové lidi, našla si další možnosti, jak trávit volno, takže čas k psaní se postupně vytrácel. Zprvu se zdálo, že je to celé jen o tom nedostatku času, a myslela jsem si, že stačí chtít a mít vůli k tomu si ho sem tam trochu vyšetřit, abych mohla psát, ale postupně se s časem vytratil i zájem a chuť psát. Nevím čím to přesně. S největší pravděpodobností to přikládám tématu. Fan fiction a twincestu už bylo nejspíš dost, tuhle tématiku jsem přestala vyhledávat i jako pasivní čtenář, o to hůř se teď do ní nořím jako autor. A možná to není jen tím tématem, třeba skutečně tahle záliba u mě odumřela a pokud ne, to nejspíš ukáže čas. Kdo ví, třeba se jednou vynořím s něčím úplně jiným. S naprostou jistotou jsem ale schopna říci, že Kapky deště jsou mojí poslední twc povídkou.

Každopádně i přes moji nechuť nejsem ochotna nechat povídku nedopsanou. Už teď je šestnáctá kapitola u betareaderky, takže jen co ji dostanu opravenou zpátky, bude i tady pro vás. A co se týče těch dalších, tak musím, i když se mi to neříká lehce, přiznat, že momentální stav věcí, tím míním moji zaseknutou chuť k psaní, se nejspíš na výsledku viditelně podepíše. Původně se děj povídky měl chvíli ještě odehrávat a zanést nás až k soutěži kapel a kousek za ni, ale protože se mi teď díky Billově rozpoložení, které už bude částečně poznat ze šestnácté kapitoly, nabízí možnost, jak povídku dovést do cíle dřív, rozhodla jsem se ji využít a netrápit tak sebe ani vás. Sedmnáctka bude tedy poslední, i když už teď mám velkou obavu o to, kdy se mi ji podaří sepsat. :-(

Moc se vám všem omlouvám. Vím, že musíte být zklamaní, ale jednoduše nejsem momentálně pro to schopna udělat víc. A těm, co si toto téma ještě stále uchováváte v oblibě, přeju, abyste našli spoustu jiných skvělých autorek, které vám na rozdíl ode mě budou schopné napsat spoustu krásných příběhů o našich dvojčatech. :-)

Mějte se dobře a opatrujte se

Vaše Ainikki

A nakonec dvě, teď už skoro vzpomínkové fotky těch dvou. :-)

 


Komentáře

1 zuzana zuzana | 28. ledna 2012 v 22:04 | Reagovat

ja som to TUŠILA. Je to smutné a práve toho sa občas najviac bojím, takmer ako že ostanem jediný žijúci človek na tejto planéte :D. Fanúšikov TH a TWC ubúda, ako aj autorov. Je to smutné, ale taký je život, je samozrejmé, že sa veci vyvíjajú a menia. Tak Ti len zaželám, nech sa Ti darí a občas sem hoď nejaký príspevok, ako sa máš, hej? A ozaj to tetovanie... Je prvé? A aj posledné? :D

2 Ainikki Ainikki | Web | 29. ledna 2012 v 13:35 | Reagovat

Teď aby nedošlo k nějaké mýlce, tak musím říct, že rozhodně jako fanoušek TH nekončím, tyhle řady tedy rozhodně nemíním ještě jen tak opustit. Jejich hudba se mi líbí pořád, a je mi vcelku jedno jak momentálně vypadají. :-)
A jojo, tetování je první, ale nejspíš nezůstane poslední. Už teď mám v hlavě další obrázek, ovšem ten přijde na řadu asi až tak na podzim. O tomhle totiž ještě neví otec a máma mu to momentálně říkat nechce, takže nejdřív se musí dovědět o prvním, aby ho mohl strávit, a pak už snad cokoli dalšího nebude tak velkej problém. :-D

3 Tessyna Tessyna | Web | 30. ledna 2012 v 12:48 | Reagovat

Já nemám slov.. :-(  O_O  :-(

4 Joana Joana | 30. ledna 2012 v 22:38 | Reagovat

Tak to přeji hodně štěstí při konfrontaci s tatínkem :-) kde to máš? Na rameni? Bolelo to? Teď jsem viděla jeden díl LA ink s Kat von D a docela jsem koukala, jak se ti lidi tváří v pohodě a povídají si s nima :-? Jinak je to poeticky hezké

5 Ainikki Ainikki | Web | 2. února 2012 v 13:27 | Reagovat

[4]:Jojo, na rameni. A koupodivu nebolelo. Měla jsem z toho mnohem větší vítr, a kdybych to měla k něčemu přirovnat, tak by vůbec nebylo přehnaný říct, že třeba takové čištění pleti na kosmetice je mnohem horší. Asi záleží, jak kdo co snáší, konkrétně já tu kosmetiku docela špatně. :-D

Oj, to je hodin, jdu se převlíkat, musím zpátky do práce. My dneska máme odpoledne s tatínky nazvané "Tatínku, pojď si se mnou hrát". Bude to premiéra, paní řídící už asi neví co roupama, tak furt vymýšlí nový a nový blbosti. Jsem zvědavá, jak to dopadne a hlavně kolik jich dorazí. :-D

6 Joana Joana | 3. února 2012 v 0:53 | Reagovat

[5]: Tak coo, kolik jich dorazilo? :D

7 Ainikki Ainikki | Web | 3. února 2012 v 19:43 | Reagovat

[6]: 12, my jsme s kolegyní tipovaly tak tři, čtyři, takže docela úspěch. Kupodivu to nebylo ani nějak trapný, pánové vypadali, že se docela dobře baví, zřejmě je lego a jiné stavebnice zaujaly, dokonce je i malinko podezřívám z toho, že předháněli jeden druhýho, kdo to bude mít lepší. :-D

8 midnight midnight | 12. února 2012 v 22:56 | Reagovat

Buď v klidu, já se taky nechala potetovat...a už mám na plánu další...;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama